Okrasná zahrada

Zahradní stavby, Zahradní technika, Pěstování zeleniny, Pěstování ovoce, Bylinky, Okrasná zahrada, Trávník, Zahradní nábytek, Choroby, škůdci, plevele, Rady do zahrady, Voda v zahradě, Chemie a hnojiva, Pokojové rostliny

Stálezelené dřeviny – specifická péče v zimním období

Výběr dřevin do zahrady je z velké míry závislý na podnebí, v kterém žijeme. V evropském kontextu se druhová skladba dřevin liší v severní, střední a jižní části kontinentu. V našich podmínkách se vegetační období rostlin dělí na dobu růstu a klidu. Na podzim se většina z nich zbavuje svých dýchacích orgánů a připravuje se na „zimní spánek“.

Toto se během svého vývoje naučily ty dřeviny, které žijí v pásmu s pravidelným střídáním ročních období (teplo–zima, sucho–vlhko). Směrem na jih přibývá rostlin stálezelených a s vyšší nadmořskou výškou (na sever) naopak jehličnanů, jejichž stavba jehlic se dokonale přizpůsobila suchému a mrazivému počasí.

U nás ve střední Evropě sice máme pravidelné střídání ročních období, ovšem jsme někde „na půl cesty“ a tak se u nás daří i těm neopadavým dřevinám. Ovšem je třeba vzít v úvahu jistá specifika při jejich péči, a to především těsně před zimou a v zimě.

Některé vyžadují důslednou zimní ochranu, některé nesnášejí přímé oslunění v zimě, větrné stanoviště anebo hluboko promrzající půdu. Hospodaření těchto dřevin s vodou bývá v zimním období důležitější nežli u dřevin opadavých. Dřeviny dokáží omezit spotřebu vody na minimum, ovšem jeden slunečný den může jejich obranné mechanismy narušit natolik, že dojde k jejich poškození.

Dále jsou uvedeni hlavní zástupci stálezelených dřevin.

Jehličnany (konifery)

Dřeviny velmi oblíbené v našich zahradách. Používají se jak do stříhaných živých plotů (tis obecný – Taxus baccata, cypřišky – Chamaecyparis, jalovec – Juniperus virginiana, zerav – Thuja occidentalis, jedlovec – Tsuga heterophylla a další), tak jako soliterní (osamoceně stojící) anebo v malých skupinách (další z jehličnanů – smrky, borovice, jedle, modřín).

Výsadba: S kořenovými baly koncem srpna a během září. U choulostivějších druhů a ve vyšších polohách přesuneme výsadbu raději na jaro po rozmrznutí půdy. Před výsadbou jámy dobře prolijeme a vylepšíme zeminu přídavkem humusu.

Zálivka: Zalévání je jedna z nejdůležitějších činností. Rostliny z půdy využijí pouze pohyblivý podíl vody, která se nachází v půdních kapilárách. Nevyhovující kapilaritu mají půdy těžké – jílovité, a příliš lehké – písčité. Množství kapilar v půdě zvyšujeme přidáním humusu. Účinek zálivky zvyšuje také rozrušení škraloupu zeminy. Na podzim je zvýšenou zálivkou předzásobíme.

Přezimování jehličnanů: Po promrznutí půdy nemohou jehličnany doplňovat vodu, kterou svým jehličím i v zimě stále odpařují. Za jasných mrazivých a větrných dnů se odpar zvětšuje. Proto je vhodné rostliny (hlavně mladé) přistínit a ochránit proti větru. Choulostivějším mladým jehličnanům kořeny přikrýváme na zimu vrstvou listí, chvojí, rašeliny, slámy apod.Koruny stromů mohou být rozlomeny mokrým sněhem – zvláště sloupovité tvary korun. Proto svazujeme jejich větve a sníh včas sklepáváme.Kontrolou a včasnou údržbou oplocení pozemku zabráníme poškození dřevin okusem zvěře.

Škůdci a choroby: Rozpoznání příčin problémů nákazy dřevin je nejdůležitějším, ale také nejtěžším předpokladem nápravy. Pečlivě kontrolujeme a prohlížíme strádající rostliny. Někteří škůdci jsou aktivní jen v noci (nutné použití baterky, lupy...). Jestliže není nalezen škůdce, zaměříme se na stopy jeho působení na listech, stoncích, kůře, kořenech (skvrny, požerky, chodbičky, zámotky, novotvary, hálky atd.). Tyto stopy bývají pro druh škůdce typické.

Vřesovce a vřesy (Erica a Calluna)

Mají rádi osluněná místa se slabě kyselou humózní půdou. Nesnášejí půdy zásadité a chlévskou mrvu. Na zimu je lehce chráníme proti mrazu a studeným větrům (chvojí, textilie apod.).

Rododendrony, též pěnišníky

Existuje mnoho druhů, které se liší svými nároky na půdu a stanoviště. Velkokvěté mají radši místa chráněná před vysušujícími větry a přímými slunečními paprsky. Ovšem silnější zastínění zapřičiňuje nepravidelný růst. Vyhovující je 3–4m vzdálenost od vedlejších, zastiňujících rostlin.

Vláha: Vyžadují stále přiměřeně vlhkou půdu, ale ne trvale mokrou. Mají mělký kořenový systém, takže nejsou schopné čerpat vodu z hloubek a větších vzdáleností. Proto je pravidelná zálivka nutností.

Zimní ochrana: Z velké části je rostlina schopna chránit se před mrazem svými mechanismy sama. Ovšem ve větších mrazech ji zastiňujeme (zvláště mladé jedince) chvojím, případně jinou přikrývkou. Větve klademe na rostlinu střechovitě, ovšem ne příliš hustě, aby ji napadaný sníh nepolámal. Se zimní ochranou začínáme během první půli prosince – podle počasí.Ke kořenům rostlin přihrneme humózní materiál.

Další zástupci stálezelených rostlin

Zimostráz vždyzelený – Buxus sempervirens, skalník vodorovný – Cotoneaster horizontalis, hlohyně šarletová – Pyracantha coccinea, břečťan popínavý – Hedera helix.

Ptačí zob lesklý – Ligustrum lucidum, zimolez japonský – Lonicera japonica, kalina vrásčitolistá – Viburnum rhytidophyllum, cesmína ostrolistá – Ilex aquifolium.

Levandule lékařská – Lavandula angustifolia, svatolina cypřišková – Santolina chamaecyparissus.

Mahonie cesmínolistá – Mahonia aquifolium, dřišťál Juliin – Berberis julianae, šácholan velkokvětý – Magnolia grandiflora a další.

Rostliny v kontejnerech, kořenáčích

Necháváme-li rostliny v nádobách přes zimu venku, např. na balkonech, před okny, před domem, pečlivě dbáme na vhodné zateplení. Nádoba s kořenovým balem promrzne snáze, než rostlina zasazená do země. Kryjeme chvojím, případně obalíme slámou.