Jestliže jsou odpadní vody jímány v akumulační jímce – žumpě, stavbu této žumpy povoluje stavební úřad. Předpokládá se, že žumpa je vyvážena na čistírnu odpadních vod. Vyvážet žumpu na zemědělské anebo jiné pozemky, i když se tak stále děje, je nezákonné!

Pokud jsou odpadní vody čištěny a dochází k jejich odtoku do povrchových vod (do potoka, rybníka apod.), nebo k zasakování do vod podzemních, jedná se o vodní dílo, a povolení tohoto díla je v pravomoci příslušného odboru životního prostředí u pověřených stavebních úřadů. V zásadě platí, že jiné typy staveb nejsou povoleny. Jedná se zejména o septiky, kdy dochází často k tomu, že se nerozlišuje mezi pojmy septik a žumpa.

Septikem nazýváme průtočnou nádrž (prakticky jako domovní čistírna), kde dochází ke zdržení odpadních vod, a tím k jejich předčištění. Z tohoto důvodu je septik rozdělen přepážkami tak, aby nedocházelo k míchaní čerstvé odpadní vody s vodou odtékající. Obvyklá účinnost čištění odpadních vod v septiku je přibližně 20 % za předpokladu zdržení alespoň 5 dnů. Vytékající odpadní voda je obvykle zbavena mechanických příměsí a zapáchá typicky zahnívajícími splašky. Legálně tuto vodu nelze nikam vypouštět ani zasakovat bez dalšího dočištění, například na pískovém filtru.

Řešením likvidace odpadních vod tedy může být právě septik s pískovým filtrem. Fakticky ale platí, že pokud má kombinace septiku s pískovým filtrem dosáhnout účinnosti čištění jako domovní čistírna (minimálně 95 %), jsou investiční náklady obvykle dvojnásobné než na domovní čistírnu odpadních vod.

Vnitřní uspořádání domovní čistírny odpadních vod TOPASTOPOLWATER

Pokud se občan rozhodne čistit odpadní vodu v domovní čistírně s vypouštěním předčištěné vody do povrchových nebo podzemních vod, bere na sebe povinnosti provozovatele vodního díla. Znamená to, že musí mít zpracován projekt domovní čistírny, ať již při vypouštění do povrchových nebo podzemních vod. Na základě tohoto projektu dostane vodoprávní povolení stavby, které v sobě slučuje obvykle dva právní úkony – stavební povolení uvedeného vodního díla a „povolení k nakládání s odpadními vodami“. V tomto „povolení k nakládání s odpadními vodami“ je určen požadovaný stupeň čištění odpadních vod, způsob kontroly čištění atd. Po kolaudaci čistírny je povolen zkušební provoz a následně po jeho vyhodnocení pak provoz trvalý. Během zkušebního i trvalého provozu je požadována kontrola kvality čištění, kterou je nutno dokladovat rozborem vzorků na odtoku.

Korpus čistírny TOPAS TOPOLWATER a pohled na její umístění v zahradě

Jestliže jsou předčištěné odpadní vody zasakovány drenážním potrubím do podzemních vod, je třeba k projektu ještě doplnit hydrogeologické posouzení, že v místě vypouštění nedojde ke znehodnocení podzemních vod. Obvykle je požadován vyšší stupeň čištění než do povrchových vod a domovní čistírnu je nezbytné doplnit na odtoku ještě pískovým filtrem. Tuto variantu lze volit i s vestavěným pískovým filtrem.

Kombinací obou technických variant je spojení domovní čistírny odpadních vod s jímkou na vyčištěnou vodu. Tato varianta předpokládá další využití odpadní vody, obvykle k zálivce. Možnosti dalšího využití vyčištěné odpadní vody závisí na stupni jejího vyčištění. V zásadě platí, že technicky je dnes možné vodu vyčistit tak, že ji lze použít zpět v domácnosti jako „vodu užitkovou“. Toto řešení má velkou výhodu v tom, že se podstatně zjednodušují legislativní požadavky.

Znamená to, že pokud je voda vyčištěna a následně použita k zálivce pozemků, ať zemědělských či okrasných, nejde o zasakování do podzemních vod, protože se předpokládá, že voda bude stoprocentně využita rostlinami v orniční vrstvě. Nejedná se tedy o vodní dílo.Je samozřejmé, že na využití předčištěné vody k zálivce jsou odlišné názory u různých úředníků. Aby se do dané problematiky vnesl pořádek, musela se sejít výkladová komise právníků k Vodnímu zákonu a zaujmout jednoznačné stanovisko. Znamená to z hlediska vodního zákona, že pokud nedochází k zasakování předčištěných odpadních vod do vod podzemních a vody jsou jímány za účelem dalšího využití, nejedná se o vodní dílo. Zároveň platí z hlediska stavebního zákona, pokud jsou pochybnosti, zda daná stavba je vodním dílem či nikoliv, rozhoduje stanovisko vodoprávního úřadu. Konkrétně to znamená, že pokud vodoprávní úřad rozhodne, že čistírna se žumpou je vodním dílem, platí jeho rozhodnutí, ale občan se může důvodně ptát daného vodoprávního úřadu, z jakého důvodu zaujímá jiné stanovisko (i když má ze zákona právo na jiný názor než výkladová komise právníků).

Pokud se jedná o novostavbu nebo podstatnou rekonstrukci na základě stavebního povolení, musí investor prokázat způsob likvidace odpadních vod. Může použít všechny výše popsané možnosti, tj. žumpu na vyvážení, čistírnu odpadních vod napojenou na vodoteč, nebo čistírnu se zasakováním odpadních vod do vod podzemních anebo čistírnu s dalším využitím vyčištěné vody.Domovní čistírny odpadních vod dnes představují špičková technologická zařízení s maximální provozní bezpečností systému. Na přítoku do čistírny je vyrovnávací nádrž pro nárazové přítoky. Čistírny jsou doplněny standardně pískovým filtrem, takže je možné garantovat kvalitu čištění na odtoku pod 10 mg BSK5, v případě požadavku na odstranění fosforu je možné toto řešit v místě výústního objektu chemickou cestou pro celou lokalitu. Čistírny s pískovou filtrací doplňuje ještě membránová filtrace. Po průchodu touto filtrací je voda vhodná pro domácnost jako užitková. Dosahuje se tak téměř 100 % úrovně čištění.

Decentralizované způsoby čištění odpadních vod mohou díky využití nejnovějších čistírenských technologií a při spojení dostupných levných komunikačních metod v mnoha případech konkurovat tradičnímu způsobu řešení centrální likvidace odpadních vod a to jak nízkými investičními, tak i následně nízkými provozními náklady při zachování požadované kvality čištění odpadních vod. Zřejmé je to především v lokalitách nesouvislé bytové zástavby nebo při individuálním řešení likvidace odpadních vod formou domovních čistíren.

Dešťové vody

Stále rostoucí ceny vody a nedostatek kvalitních zdrojů pitné vody vede každého dobrého hospodáře ke snahám šetřit vodou. Jedním ze způsobů, jak ušetřit značnou část nákladů za spotřebu pitné vody, je nahradit ji při zásobování vodou užitkovou. Zdrojem užitkové vody jsou srážky. Kvalita dešťové vody je tak dobrá, že ji lze bez obav použít i k praní prádla. Důsledným využíváním dešťové vody klesne spotřeba vody pitné v domácnosti až o 50 %. A co je nejdůležitější – dešťová voda je zcela zdarma. (Na úvodním obrázku je znázorněn Princip vsakování dešťových vod.)

Jímáním a využitím dešťové vody také řešíme důležité legislativní nároky na pozemek. Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území č. 501/2006 Sb. totiž stanoví v § 20 odst. (5), že stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování dešťových vod (§ 21 odst. 3) nebo jejich zdržení na pozemku v kapacitě 20 mm denního úhrnu srážek před jejich svedením do vodního toku či do kanalizace pro veřejnou potřebu. Citovaná vyhláška také v následujícím § 21 odst. (3) hovoří o tom, že vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení je splněno, jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4, v případě řadového rodinného domu a bytového domu 0,3.

Zapojení nádrže na sběr dešťových vod

Za likvidací dešťových vod na pozemku nemusí být pouze nedostatečná kapacita kanalizační sítě, řešení decentralizované likvidace je trend přesahující hranice naší republiky. Důvodem je činnost člověka, která velmi často negativně ovlivňuje životní prostředí. Problematika dešťové vody není výjimkou. S masivní výstavbou zejména v okolí velkých měst přibývá střech a zpevněných ploch a při klasickém řešení odvodu dešťových vod kanalizací vzniká řada potíží. Klesá hladina podzemních vod, v důsledku rychlého odvodu vody hned po jejím dopadu dochází k povodním nejen lokálním, ale často i většího rozsahu. Z výše uvedených důvodů vyvíjejí příslušné úřady a vodohospodáři stále větší tlak na šetrnější způsob likvidace dešťových vod.

Přestože výše uvedenou podmínku stanovenou citovanou vyhláškou splňuje většina stavebních pozemků, v rozvojových lokalitách často kanalizace neumožňuje z kapacitních důvodů odvod dešťové vody a je třeba ji zlikvidovat na pozemku stavebníka. Vsakování je nejjednodušší a tedy ekonomicky nejdostupnější variantou. V současné době je oblíbeným řešením instalace vsakovacích tunelů, které na rozdíl od oblíbených „trativodů“ se záchytnou kapacitou cca 30 % objemu mají kapacitu 100 % a šetří tak 2/3 nákladů na zemní práce, dopravu materiálu atd. Navíc umožňují revizi a proplach celého systému. Základní podmínkou pro využití vsakování jsou vhodné hydrogeologické podmínky, tj. dostatečná propustnost podloží s hladinou podzemní vody min. 1 m pod plánovanou úrovní dna vsakovacího objektu. Dále je třeba dodržet odstup od budov ve vzdálenosti minimálně 1,5násobku hloubky základů a odstup od stromů minimálně ve vzdálenosti poloměru koruny dospělého stromu.

Instalace nádrže na sběr dešťových vod je rychlá a jednoduchá

Akumulace dešťové vody je v souvislosti s bytovou výstavbou zajímavým trendem z ekonomických důvodů. Rostoucí ceny vodného a stočného motivují stavebníky k investicím s neustále se zkracující návratností. Dešťová voda má totiž v domácnosti široké možnosti uplatnění – od zalévání zahrady přes splachování toalet až po praní prádla. Zřejmě nejlepšího poměru objemu k pořizovacím nákladům dosahují monolitické plastové nádrže. Jejich nákupní cena je sice vyšší, než je tomu u svařovaných nádrží, avšak odpadá betonáž, s ní související armování, bednění, doprava materiálu a pomocné práce. Vlastní instalace je otázkou řádově hodin, nádrž po zasypání dokonce snese pojezd osobním autem.

Vodní zákon řeší akumulaci a využití dešťové vody v § 6 odst. 2, podle kterého se v těchto případech jedná o obecné nakládání s povrchovými vodami bez nutnosti povolení vodoprávním úřadem. Povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu rovněž není třeba k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách, nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod. Nejedná se tedy o vodní díla podle § 55. Zde se za vodní díla podle tohoto zákona nepovažují jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků na jednotlivých pozemcích a stavbách, která k zachycení vody a k ochraně jednotlivých pozemků a staveb proti škodlivým účinkům povrchových nebo podzemních vod. Do stejné kategorie patří i jednoduchá zařízení mimo koryta vodních toků sloužící k akumulaci odpadních vod (žumpy), a vodovodní a kanalizační přípojky, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. K instalaci nádrže pro akumulaci a využití dešťové vody v individuální výstavbě tedy není třeba povolení vodoprávního úřadu.

V případě vsakování dešťové vody již není výklad zákona tak jednoznačný. Výše uvedený § 6 zmiňuje obecné nakládání pouze s povrchovými vodami. Podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 4. vodního zákona se při vsakování jedná o nakládání s podzemními vodami – umělé obohacování podzemních zdrojů vod povrchovou vodou, pro které je nutné povolení vodoprávního úřadu. V případě jednotlivých rodinných domů ale existuje výjimka, kterou však necituje samotný zákon, ale Výkladová komise k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle ní zasakování srážkových vod ze střech a zpevněných ploch u jednotlivých rodinných domů je nakládáním s vodami podle vodního zákona (§ 2 odst. 9 vodního zákona). Jde o obecné nakládání s povrchovými vodami, změnu jejich přirozeného odtoku za účelem ochrany nemovitosti před škodlivými účinky těchto vod jednoduchými zařízeními (§ 6 odst. 2 vodního zákona).

K takovému nakládání s povrchovými vodami není třeba povolení vodoprávního úřadu podle § 8 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Jednoduchá zařízení přitom nejsou vodními díly podle § 55 vodního zákona. V pochybnostech rozhodne vodoprávní úřad (§ 55 odst. 3 vodního zákona). To neplatí, jde-li o jiné vody, odtékající z obytných, zemědělských a jiných staveb, které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod, zde tedy hovoříme o vodách odpadních (§ 38 odst. 1 vodního zákona). V pochybnostech, zda se jedná o povrchové dešťové vody, rozhodne vodoprávní úřad – krajský úřad (§ 3 odst. 3 vodního zákona).

Problematika dešťové vody je dynamicky se rozvíjející oblastí. Je jí věnována stále větší pozornost. Změnami prochází jak legislativa, tak nabídka materiálů a technických řešení. Množství informací o způsobech jímání dešťové vody, metodách filtrace, čerpání a distribuce lze získat na odborných portálech, jako jsou například www.tzb-info.cz nebo www.destova-voda.cz.

Vybíráme z knihy Rodinný dům podle představ, autor Petr Velfel a kolektiv