reklama

Historie vřetenových sekaček

Jaro je v plném proudu a trávníky na vašich zahradách už určitě dostaly moderní sestřih. Sekačka na trávu není již pro mnohé z vás žádný zbytečný luxus, ale nezbytný pomocník. Možná vás bude zajímat, jak a kdy vlastně byla vynalezena.

Historie vřetenových sekaček
Historie vřetenových sekaček
Historie vřetenových sekaček
Historie vřetenových sekaček
Historie vřetenových sekaček

Podle historie vřetenových sekaček se první sekačka trávy zrodila v roce 1830 v hlavě Edwina Bearda Buddinga, inženýra ze Stroudu, Gloucestershire, Anglie. Inspiraci získal při shlédnutí strojů v místní textilní továrně. Ty pracovaly na principu rotujících nožů usazených na pevné desce. Nože hladce zastřihávaly pás s látkou, jakmile byla utkána.

Historie vřetenových sekaček
Historie vřetenových sekaček

Princip stroje byl v podstatě stejný, jako můžeme vidět dodnes na vřetenových sekačkách: proti pevnému spodnímu noži se pohybovaly rotující nože upevněné na vodorovně uloženém válci a při kontaktu pasivní a aktivní části docházelo ke stříhání trávy. Tento systém stříhání trávy „nežvýká“ trávu, jako to do té doby dělaly ovce, nepřetrhává trávu, jako to dělají kosy a nevytváří otřepené konečky trávy, jako je tomu u rotačních sekaček.

Budding začal spolupracovat s místním konstruktérem Johnem Ferrabeem, majitelem slévárny. Společně vyráběli sekačky v továrně ve Stroudu. Ukázky těchto původních Buddingových sekaček lze spatřit v muzeu ve Stroudu, v londýnském muzeu věd a v muzeu Miltona Keynese. S vynalezením vřetenové sekačky a jejím uvedením do praxe bylo možné jednoduše a pohodlně tlačit sekačku se žacím vřetenem před sebou. Ušetřilo se tak spousty času, který předtím musel být věnován používání srpů, kos, či nůžek, které sekaly trávník jen nerovnoměrně.

Tyto prvotní stroje byly vyráběny z litiny a jejich hlavním znakem byl velký zadní válec a žací vřeteno v přední části stroje. Litinová ozubená kola přenášela výkon zadního válce k přednímu žacímu vřetenu. Celkově byly tyto stroje nápadně podobné moderním sekačkám.

Budding a Ferrabee poskytli svoje technické řešení sekacího stroje, patentované 31. srpna 1830, ostatním firmám a dovolili jim vyrábět na základě licence kopie svého stroje. Nejúspěšnější z těchto firem byla firma Ransomes se sídlem v Ipswichi, která začala s výrobou sekaček počátkem roku 1832. Firma od té doby vyrábí sekačky prakticky nepřetržitě a v současné době je největším světovým výrobcem zahradního vybavení a strojů k péči o trávníky.

Rokem 1850 Buddingův patent vypršel a ostatní firmy začaly uvádět na trh svoje zahradní stroje. Okolo roku 1855 uvedli Thomas Green a synové z Leedsu na trh sekačku s názvem „Silens Messor“ (v překladu „tichý sekáč“). Tento stroj používal řetěz k přenosu výkonu od zadního válce k přednímu žacímu vřetenu. Tyto stroje byly lehčí a tišší než dřívější stroje s převodem pohonu pomocí ozubených koleček. Byly však o něco dražší. Zhruba v tu samou dobu, kdy byl na trh uveden „Silens Messor“, byla představena řada sekaček Caledonia (výrobce Alexandr Shanks, Arbroath) a sekačka Automaton (výrobce Ransomes). Všechny modely sekaček měly řetězy či ozubená kola. Zásobník na posekanou trávu byl dodáván jako volitelné příslušenství. Všechny tyto modely v různých velikostech a s menšími úpravami byly vyráběny do začátku 20. století.

Zlepšování

Dalším významnějším zlepšením vzhledu sekaček na trávník bylo zavedení strojů s bočními koly. Ačkoliv pocházel nápad s bočními koly z Anglie, tyto stroje byly oblíbené zejména v Severní Americe, kde je tráva hrubější než v Evropě. Na bočních stranách sekaček byla litinová kola, která pomocí vnitřních převodů přímo poháněla žací cylindr s noži. Tyto stroje neměly kovový zadní válec a byly velmi lehké a také levné. To vedlo k tomu, že se staly velmi oblíbenými po celém světě. Britské vřetenové sekačky byly po mnoho let exportovány do různých zemí světa, než byla patentována panem Amariahem Hillsem první vřetenová sekačka v USA. Stalo se tak 12. května 1868. V roce 1870 uvedl Elwood McGuire z Richmondu na trh ručně tlačenou vřetenovou sekačku, která se stala velmi oblíbenou po celých Spojených státech. Do konce roku 1885 jich bylo vyrobeno přes padesát tisíc.

Zlepšování
Zlepšování

První sekačky s motorovými pohonem se objevily kolem roku 1890. Tehdy se benzinové motory i malé parní jednotky staly více dostupnými. První sekačku s parním pohonem uvedl na trh Brit James Sumner. Tato dvoutunová parní vřetenová sekačka měla záběr 40 palců. Ačkoliv byly po několik let upřednostňovány sekačky s parním pohonem, v roce 1900 zcela ovládly trh sekačky poháněné benzinovými motory. Ransomes, Sims a Jefferies uvedli sekačku na trávu s benzinovým motorem v roce 1902 a ovládali trh se sekačkami do začátku 1. světové války. I ostatní firmy – Shanks a Greens produkovaly sekačky také v období 1. světové války.

V období po 1. světové válce zažily sekačky na trávu nebývalý rozmach. Technologie pokročily, firmy potřebovaly najít nová odbytiště pro své produkty a zákazníci se začali stěhovat do předměstských oblastí, do domů s malými zahradami. Vřetenové sekačky byly těmi, jež byly s úspěchem používány k úpravě těchto zahrad po celá 20. až 40. léta.

Úspěch

Jedna z nejúspěšnějších společností, která se během tohoto období objevila, byla společnost Atco, tehdy nazývaná jménem Charles H. Pugh Ltd. Motorové sekačky Atco, uvedené na trh v roce 1921, zaznamenaly velký úspěch. V roce 1921 jich bylo vyrobeno celkem 900 ks. Šířka záběru byla 22 palců a cena stroje činila 75 liber. Do pěti let se roční produkce zvýšila na desetitisíce. Jejich cena byla snížena, rozšířil se počet typů s různým záběrem. Model Standard byl opravdu první masově vyráběnou benzinovou sekačkou na trávu.

Jinou společností, která se stala neuvěřitelně úspěšnou ve 20. a 30. letech, byla společnost Qualcast. Modely jako „E“ s bočními kolečky a „Panther“ s válci byly prodávány v miliónech kusů, přičemž stály jen pár liber. Cílovou skupinu tvořili lidé vlastnící jen malé plochy trávníků, kteří potřebovali hospodárnou a spolehlivou sekačku na pár minut týdně.

Sekačky s elektrickým pohonem a rotačním sekáním byly vyzkoušeny již ve 20. a 30. letech, ale mnohem populárnějšími se staly daleko později. Další vylepšování během 30. a 40. let vedlo k redukci váhy a začaly se používat také menší, avšak výkonnější benzinové motory. Koncem 50. let udělala technologie používaná při výrobě sekaček velký skok. Stroje byly dostupné, levné a obecně velmi spolehlivé. Se zavedením plastových dílů se znatelně snížily náklady na výrobu. Nicméně tradiční vzhled nadále přetrvával. V letech 1953 až 1959 začaly rotační sekačky velkou měrou vytlačovat tradiční vřetenové sekačky. To, co bylo v předchozích letech drahé a veliké se díky inovacím v 50. letech stalo levné a malé.

Největší inovací posledních třiceti let byla rotační vznášedlová sekačka. Její uvedení na trh bylo umožněno díky širokému využití plastů a také díky vysoce výkonným elektrickým a benzinovým motorům. Prvními vznášedlovými rotačními sekačkami uvedenými na trh byly na počátku 60. let stroje firmy Flymo. Tyto stroje byly k dostání v modrém a bílém provedení, v současnosti je můžeme vidět v nám více známé bílo-oranžové kombinaci.

Bohužel, mnoho původních výrobců sekaček na trávu již zmizelo, a to z důvodu ukončení jejich činnosti či kvůli jejich sloučení s jiným výrobcem. Nicméně stroje i nadále poutají zájem sběratelů i nadšenců po celém světě. Také z tohoto důvodu vznikl v roce 1990 „Klub starých sekaček na trávu“.

I když po 2. světové válce popularita vřetenových sekaček strmě poklesla, jsou tu s námi po celou tu dobu. Stále jsou produkovány tisíce ručních či tlačených sekaček s vřetenem. Toto číslo se každým rokem stále zvyšuje. Lidé znovu začali hledat efektivnější, klidnější a méně hlučný způsob stříhání trávy ponejvíce na malých pozemcích v předměstích. Stále ještě se hledá efektivnější a dokonalejší střih trávy, obzvláště tam, kde se hraje golf. Hydraulika a elektronika tomu v moderní době dopomáhají, ale původní žací systém s vřetenem a spodním nožem zůstal stále nezměněn po více jak 170 let!

Úspěch
Úspěch

Připraveno ve spolupráci s Atco (www.vretenovesekacky.cz).

Publikováno: 25. 5. 2008, Autor: Atco (text), Atco, PePa (foto), Profil autora: Redakce