Mrazové trhliny na kmenech můžou být příčinou úhynu stromů
Mrazová poškození stromů na kmenech, větvích a větévkách se projevují jako mrazové desky a zmrzání větévek. Mrazové trhliny na kmenech stromů jsou podélné praskliny korových i dřevních částí. Obvykle se hojí a zarůstají závalem. Vznikají následkem teplotních výkyvů mezi dnem a nocí.
Mrazové poškození a trhliny na kmenech stromů nepodceňujme (Zdroj: Jan Kopřiva)
Mrazová poškození a trhliny v kmenech stromů
Mrazové desky představují plošné poškození korových pletiv. Mrazová poškození na kmenech, větvích a větévkách se projevují jako mrazové desky a zmrzání větévek. Mrazové trhliny v kmenech stromů jsou podélné praskliny korových i dřevních částí. Obvykle se hojí a zarůstají závalem. Vznikají následkem teplotních výkyvů mezi dnem a nocí. Poškození vzniká v předjaří, kdy na jižní a jihozápadní straně kmene dochází k aktivizaci vodivých pletiv a životních pochodů. Tato aktivizovaná pletiva jsou následně poškozována nočními mrazy. Poškození se obvykle zřetelně projeví až v létě, kdy kmeny nerostou do tloušťky, poškozené části mění zbarvení a propadají se.
U mrazových desek často vzniká zával, který překrývá okraje poškození. Ve středu poškození dochází k praskání a odlupování korových pletiv a k obnažení dřevního válce. Poškození je vstupní branou pro infekce zejména dřevokaznými houbami. Větévky obvykle namrzají, pokud zmrznou, usychají. Poškozená pletiva jsou na průřezu tmavě zbarvena. Na zimní mráz jsou nejcitlivější dřevní pletiva nejmladších letokruhů. Citlivost k mrazům je ovlivněna druhem, stanovištěm, průběhem teplot, počasím a výživou. Nebezpečí poškození mrazem je možno omezit volbou méně rizikových lokalit, zajištěním souladu stanoviště, druhu odrůdy a podnože a vyrovnanou výživu. Poškození kmenů a hlavních větví je možno předejít nátěrem vápenným mlékem, případně i zastíněním. Vzniklá poranění je nutno ošetřit, aby nedošlo k infekcím zejména dřevokaznými houbami.
Na jaře hrozí stromům i poškození květních, příp. listových pupenů. Preventivní ochranou je výsadba pozdně kvetoucích odrůd a oddalování doby rašení (nahrnutím sněhu ke stromům nebo stíněním kmenů). Známé je i zadešťování rašících stromů při poklesu teplot pod nulu – při přeměně vody na led se uvolňuje skupenské teplo, které je dočasnou ochranou pupenů či květů před zmrznutím.
Mladé stromky sázet tak, aby měly opěrný kůl z jižní strany.
Pěstovat stromy přirozeně, tedy i s původním obrostem větví, které v zimě částečně kmen i zastíní, případně pěstovat stromy ve skupinách ostatních rostlin, kde kmen zastíní vysoké trvalky nebo keře.
Natřít strom bílým nátěrem. Sadaři obvykle jedou do stavebnin pro hašené vápno, které smíchají s jílem. Začátečníci asi sáhnou po dražším řešení v podobě hotového nátěru v kbelíku. Kromě toho, že je bílý nátěr na stromech poměrně neestetický, musí se pravidelně obnovovat. Prý odrazuje ptáky, kteří ze stromů vybírají škůdce. V případě hašeného vápna však je nátěr sám o sobě preventivním prostředkem proti škůdcům.
Na ošetření použijte vápenné mléko (Zdroj: Jan Kopřiva) Silné trhliny na kůře stromů je nutné ošetřit (Zdroj: Jan Kopřiva)
Omotat kmen stromu jutou, netkanou textilií nebo speciální papírovou páskou, případně připevnit na jižní stranu kmene chvojí. Všechna tato řešení jsou však kritizována pro přílišnou vlhkost, kterou u kmene mohou zadržovat a způsobit jiné potíže.
Opřít o kmen velkou dřevěnou desku z jižní strany. Poměrně efektivní a znovupoužitelné řešení pro každý rok. Ale nic na zahradu, kde kolem stromů běhají v jednom kuse děti.
Omotat kmen prodyšnou vrstvou z rákosové nebo bambusové rohože či obalit kmen proutím. Nesmí být těsné, aby nedocházelo přeci jen k nějakým problémům s vlhkostí, anebo aby mezi kmenem a rohoží nezimovali škůdci. Rohože lze znovu využít a ty rozpadající se dají zužitkovat třeba do domečků pro hmyz.
