Ibišků je celé řada druhů. Některé z nich se dají u nás pěstovat na zahradě, kde kvetou po celé léto. Pokud pěstujeme ibišky doma v bytě, tak jejich krásu oceníme zejména v zimě, kdy je jejich hlavní kvetoucí sezóna. Aby nás odměnily krásou svých květů, musíme se o ně dobře a správně starat.
Pokud pěstujeme ibišky, musíme vědět, jak se o ně správně starat, což není nijak složité a zvládne to každý (Zdroj: Depositphotos)
Pokojový ibišek čínský – Hybiscus rosa-sinensis
Pokude se rozhodneme pěstovat ibišky, většinou naše volba padne na pokojový ibišek čínský. Není potřeba ho nijak dlouze popisovat. Představuje tradiční a velmi oblíbenou pokojovku, které si ceníme zejména pro její velké květy. Pro ibišky je velmi typická krátká doba kvetení. Jednotlivé květy vydrží na keříku jen jeden den, poté odpadají, ale nové se tvoří s neobyčejnou houževnatostí a na matečné rostlině jsou tak květy v podstatě každý den. Aby se ibiškům dobře dařilo a kvetly tak, jak si představujeme, je třeba jim věnovat dostatek péče a dodržet podmínky pěstování.
Důležitá je v první řadě teplota - přes zimu pamatujeme na chladnější přezimování s teplotami okolo 10-15 °C. Ibišek proto postavíme do chodby, haly nebo do chladného pokoje s tím, že se mu snažíme zabezpečit co nejvíce světla. Zálivka může být mírná, nepřeléváme, ale nenecháme ani zcela vyschnout.
Aby ibišek v zimě kvetl, je potřeba na podzim v období října až listopadu provést zkracující řez, kdy hlavní větve seřízneme dosti hluboko o ½. Řez aktivuje rašení nových výhonů na kvetení. Ibišek mají rády mšice, proto pravidelně kontrolujeme mladé výhonky a poupata. Při napadení mšicemi zakročíme ochrannými přípravky.
V létě bychom měli našim pokojovým ibiškům dopřát letnění, které jim vždy prospěje. Můžeme je postavit na terasu, balkonu nebo na zahradu, ale nezapomeneme na pravidelnou zálivku. V horkých dnech kořenový bal venku vysychá daleko rychleji než v interiéru.
Dalším zajímavým druhem ibišků je ibišek syrský - Hybiscus syriacus, který pěstujeme na zahradě, kde kvete v srpnu. Ceníme si jej nejen pro pěkné a bohaté květenství, ale zejména pro období, ve kterém vykvétají. Keřů, které kvetou v druhé polovině prázdnin, je přeci jen velmi omezený počet.
Tento druh pochází z jižní Asie a je pro něj typický vzpřímený růst a výška okolo 3 metrů. Tento ibišek je na rozdíl od pokojového ibišku čínského opadavým druhem a na podzim shazuje listy. Původní barva květů je světle fialová, vyšlechtěné kultivary se pyšní celou řadou pěkných barev, nechybí ani intenzivně červená či čistě bílá. Zajímavé jsou i plné a poloplné formy. Ibišky jsou přeci jen teplomilnější, proto pro ně vyberte teplé, slunné a chráněné stanoviště. Půdu preferují kvalitní, humózní, ale vždy dobře propustnou. Ibišky se podobně jako jiné teplomilné keře vyplatí sázet na jaře tak, aby do zimy stihly zakořenit. Důležitá je i otázka řezu, nikdy jej neprovádíme na podzim, vždy z jara. Keře velmi dobře obráží a na novém dřevě i kvetou. Řez spočívá v odstranění poškozených větví a v celkovém prosvětlení. Větve spíš odstraňte celé, zakracování má vliv na bujné prorůstání nových výhonů, které mohou keř zbytečně zahušťovat.
Na zahradě pěstujeme ibišky i jako keřové kultivary
Jedlý ibišek - Hybiscus esculentus
Do třetice se představuje opravdu pěstitelská lahůdka. Je jí jedlý ibišek - Hybiscus esculentus, který pochází z Afriky a Indie. Konzumují se jeho plody – tobolky, a to jak čerstvé, tak i tepelně upravené. V zahraničí se setkáme i s názvy okra nebo bamia. Pro přímý konzum se nejlépe hodí velmi mladé tobolky, maximálně 3 až 6denní, které jsou ještě křehké, jemné, uvnitř slizovité a bez semen. Plody obsahují bílkoviny, tuky, minerální látky a až 30 % vitaminu C. V kuchyni se dají dobře upravit vařením, smažením, dušením nebo je můžeme i nakládat. Typické jsou zejména v indické kuchyni. Tento druh ibišku je velmi teplomilný a teploty pod 10 °C mu neprospívají. Nicméně v teplejších oblastech se dají vypěstovat pěkné a bohatě plodící rostliny. Pěstování je podobné salátové okurce, důležité je vyvázání rostlin. Výsev semene musíme provádět velmi brzy, nejlépe v únoru, mladé sazeničky sázíme ven v druhé polovině května. Ideálně pod foliový kryt nebo kolem každé rostliny ovineme rukáv z PVC folie. Folii či jiný kryt sundáme až v době, kdy je venku opravdu teplo. Rostliny ale samozřejmě větráme. Jistotou pěstování je pak skleník.
Potřebujeme: 300 g okry, 2 cibule, 4 stroužky česneku, 1 ks chilli papričky, 1 lžičku římského kmínu, 1,5 lžičky koriandru, 1,5 lžičky kurkumy, 1 lžička strouhaného nebo sušeného zázvoru, ghe nebo olej, citrónová šťáva
Okru nakrájíme na malé kousky. Jednu cibuli nasekáme na kousky a spolu s česnekem, zázvorem, chilli papričkou, kmínem, koriandrem, kurkumou a 6 lžícemi vody rozmixujeme na hladkou pastu. Druhou cibuli nakrájíme na kolečka a na pánvi osmažíme do zlatova. Na pánev poté přidáme rozmixovanou směs a za stálého míchání smažíme asi 3 minuty. Pak přidáme okru, citrónovou šťávu a 7 lžic vody. Přikryjeme a na mírném plamenu dusíme asi 10 minut. Pokrm se hodí jako příloha k masu nebo jako samostatné vegetariánské jídlo.
S ibiškem se můžeme setkat i na opravdu nečekaném místě. Jednoletá, 10 až 50 cm vysoká bylina se může objevit na zahradě, rumišti, skládce, staveništi či náspu. Ve větší míře se samovolně vyskytuje na Slovensku a na Moravě. Překvapí svým pěkným sírově žlutým květem. Ibišek trojdílný se dá pěstovat i jako kulturní nenáročná letnička. Semena dobře klíčí a pěstování je snadné jak z předpěstovaných rostlin, tak z přímého výsevu.
