Lagenárie: Indická okurka umí zastoupit okurky i cukety
Často si libujeme v pěstování netradičních druhů čehokoli. Rádi zkoušíme nové plodiny a rostliny. Méně známá je i lagenárie neboli kalabasa, česky indická okurka, která zaujme různorodostí tvarů plodů. Jak se pěstuje a zpracovává, nám řekne zahradnice Věra Mazalová.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Lagenárie, kalabasa, indická okurka
Lagenárie (Lagenaria) není tykev, ale na první pohled se jim podobá. Lagenárie neboli kalabasa patří do stejné čeledi, nepochází ale z Nového světa, její domovina je na indickém subkontinentu. Tomu napovídá i české označení této plodiny – indická okurka. Lagenárie zaujme různorodostí tvarů plodů. Nejběžnější jsou dlouhé, kyjovité plody, které se v mladém stavu používají podobně jako cukety. Lagenárie má bujný růst, je výborná na pokrytí kompostů, pergol či plotů. Pěstování je podobné jako u jiných tykvovitých rostlin, nejlépe ve fóliovnících nebo studených sklenících. Lze ji pěstovat v teplejších oblastech i z přímých výsevů ve volné půdě. Vyžaduje bohaté a dobře vyhnojené půdy.
Čím se od tykví liší na první pohled
Od tykví ji lehce rozeznáte podle barvy květu – je bílý, zatímco všechny tykve mají květ žlutý. Je to jednoletá, drsně chlupatá bylina s popínavou lodyhou a světle zelenými, většinou srdčitými nebo ledvinovitými listy. Kvete bílými květy na dlouhých stopkách, plody jsou válcovité, dužnaté bobule dorůstající délky 0,3–1,5 m. Samičí květy se tvoří hlavně na bočních výhonech. Zaštípnutím hlavního výhonu hned na počátku vegetace, při délce okolo 60–80 cm, získáte vyšší násadu plodů. V měsíci srpnu již máte nasazené plody lagenárií.
Kalabasu je možné sklízet jako celý plod I po částech, zbytek plodu ponechaný na rostlině se nekazí, po zaschnutí roste dál. Ke kulinářským účelům sklízíme během léta mladé zelené plody, které ještě nejsou dřevnaté. Po sklizni nám vydrží maximálně 10 dnů. V plné zralosti oplodí zdřevnatí a dužnina vyschne a takto vyzrálé plody se již nekonzumují, ale použijí se pro dekorace či nádobky.
Lagenárie má své místo v našich kuchyních
U nás není její konzumace příliš rozšířená, vnímáme ji spíše jen jako okrasnou rostlinu. Mladé plody lagenárií jsou však jedlé, chuť je ale spíš neutrální, nevýrazná. Nejlépe chutnají mladé plody, protože starší hořknou. Nejvhodnější doba pro sklizeň nastává, když plod můžeme ohnout do oblouku, aniž by se zlomil. Takto rozeznávají kvalitu například Vietnamci.
Lagenárie si i po delším tepelném zpracování zachovává pevnou konzistenci, na rozdíl od cuket, které se rozvaří. Mladé plody jsou považovány za výbornou zeleninu. Vhodné jsou také na nakládání do stejných nálevů jako okurky, můžeme z nich připravovat podobné pokrmy jako například z cuket. V Indii se lagenárie uvařené v osolené vodě podávají jako předkrm. Mají velmi málo kalorií, proto jsou vhodné pro diabetiky a při redukčních dietách. Obsah vitaminu C mají střední, obsahují rovněž malé množství bílkovin a vitaminu B.
Mladé plody lagenárie se konzumují jako okurky či cukety
Dekorace a nádoby
Suché vyčištěné plody se v zemích původu používaly jako nádoby na tekutiny, plováky nebo k výrobě rezonančních hudebních nástrojů. Ozdobené působí jako originální dekorace. Plody různých tvarů rostou na dlouhých stopkách. Chceme-li je použít jako dekoraci, necháme je plně vyzrát až do konce vegetačního období na rostlině. Sklízíme je tedy co nejpozději, ale pozor, nesmí namrznout! Oplodí zralých plodů zdřevnatí a nepropouští vodu. Sklizené plody skladujeme na suchém, vzdušném a teplém místě. Pokud dekorativní předmět necháváme v celku, vyschne nám a uvnitř zůstanou jen “chrastit” semínka. Poté je plod vyřezáván či malován.
Suché vyčištěné plody se používaly jako nádoby na tekutiny
Pokud chceme mít nádobku na vodu či čaj, po sklizni plod seřízneme a vnitřek zalijeme trochou vody. Dužnina nám začne kvasit, a asi po 14 dnech vydlabeme a opět zalijeme vodou. Proces opakujeme do té doby, než se dostaneme na zdřevnatělou slupku. K dosažení zajímavých tvarů plodů je možno si pomoci vedením drátem.
