Co ohrožuje naše hrušky? Záludná rez hrušňová! Dá se s ní bojovat?
Hrušky, kdysi velmi ceněné a vyhledávané ovoce, se v poslední době ocitají na okraji zájmu pěstitelů a mizí z našich zahrad. Rozměrné koruny hrušní se těžko vejdou do malých zahrádek, ale hlavní podíl na jejich úbytku má záludná houbová choroba – rez hrušňová neboli rzivost hrušně (Gymnosporangium sabinae). Jak se s ní dá bojovat?
Hruška je plodem stromu hrušeň obecná (Pyrus comunis). Hrušním se daří na záhřevných, hlubokých, hlinitých a živinami dobře zásobených půdách teplých oblastí. Vyžadují propustnou půdu, nesnášejí vysokou hladinu spodní vody. Důležité je, abychom zároveň s jednou hrušní pěstovali poblíž další odrůdu, která kvete současně – hrušně totiž patří ke stromům se vzájemně se opylujícími odrůdami. U nás se hrušním dobře daří na jihozápadních svazích do nadmořské výšky 400 metrů.
Jednou z příčin nezájmu o pěstování je i neustále se šířící nemoc, která hrušně zabíjí. Při pohledu na listy stromů hrušní, které jsou pokryté oranžovočervenými, okrouhlými skvrnami, se zahrádkáři ptají – co se to s hrušněmi děje? Jde o nemoc zvanou rez hrušňová neboli rzivost hrušně (Gymnosporangium sabinae), která ničí stromy. Při silném napadení hrušně viditelně chřadnou a pokud vůbec zaplodí, bývají deformované i plody. Rzi jsou cizopasné houby, které se přiživují na mnohých rostlinách. Projevují se jako rzivé skvrny nebo polštářkovité výrůstky. Hlavní záludnost rzi spočívá v tom, že napadá nejen hrušně, ale cizopasí ještě na dalších hostitelích, především jalovcích. Parazit přezimuje jako trvalé podhoubí ve dřevě větví hostitelských jalovců. Na jaře postižená místa mírně zduří a rozpraskají. Větrem se pak výtrusy rzi přenášejí až do vzdálenosti 200 metrů a za deštivého teplého počasí infikují vlhké listy hrušní. Účinná ochrana ohrožených hrušní se neobejde bez každoročního důkladného ošetření. Proti rzím zabírají fungicidy. Stromy se musí ošetřit jednou před kvetením hrušně a podruhé těsně po odkvětu. Nejjednodušší by bylo zbavit se silně napadených hostitelských jalovců v okruhu nejméně 150 metrů, což prakticky není možné.
Rez hrušňová neboli rzivost hrušně (Gymnosporangium sabinae)
Odrůdy hrušek, kterým se u nás daří
Podle dozrávání plodů dělíme hrušně na letní (např. Clappova, Williamsova červená, Alice, Isolda, Milada), podzimní (např. Konference, Boscova lahvice, Manon, Nitra, Monika) a zimní (např. Amfora, Erika, Astra, Dicolor, Generál Leclerc, Pařížanka). Nejlepší doba pro sklizeň nastává ve chvíli, kdy jdou hrušky snadno oddělit od větvičky. Letní jsou méně trvanlivé, vydrží maximálně dva týdny; plody sklízíme před dozráním, na stromě by příliš změkly. Zimní odrůdy vydrží nejdéle a dají se skladovat.
Bohemica je zimní odrůda křížence odrůd Pařížanka a Charneuská s atraktivními velkými plody. Základní barva slupky je žlutozelená, krycí růžová ve formě nevýrazného líčka. Dužina žlutavé barvy je sladká, středně šťavnatá. Sklízí se od poloviny října, konzumní zralost dosahuje v lednu a skladovatelnost do dubna. Odrůda je vhodná do teplých a středních poloh, ve vyšších polohách plody nedozrávají.
Erika je zimní kříženec odrůd Boscova lahvice a Drouardova. Plody jsou velké, základní barva je žlutozelená, krycí barva červená ve formě nevýrazného líčka. Sklízí se v říjnu, konzumní zralosti dosahuje v lednu a skladovatelnost až do března. Odrůda je určena do teplých a středních oblastí, ve vyšších polohách plody nedozrávají.
Lucasova je zimní odrůda se středně velkými baňatými plody. Základní barva slupky zlatožlutá, krycí červená ve formě výrazného líčka. Šťavnatá bílá dužina má sladce navinulou chuť. Sklízí se od poloviny října, konzumní zralost je v listopadu a skladovatelnost až do února. Je to odrůda s atraktivními plody, strom je snadno tvarovatelný.
Konference je původní podzimní odrůda, plody má středně velké, slabě nesouměrného tvaru. Základní barva je zlatožlutá, dužina bílá, sladká, šťavnatá. Sklízí se v polovině září, konzumní zralost nastává v říjnu, skladovatelnost do listopadu. Má vysokou odolnost vůči strupovitosti.
Publikováno: 6. 9. 2018, Autor: Marta Pawlicová , Profil autora: Marta Pawlicová
