Smrtelně jedovaté rostliny v zahradě: Naučte děti, aby je neochutnávaly
Zvídavé děti si samy chtějí ověřit chuť různých plodů, květů a listů, které nám rostou na zahradě. A protože léto letos přišlo dřív, tak kvetou a zrají i smrtelně jedovaté rostliny, které mají sezónu až koncem prázdnin, takže nám ani nedojde, že bychom měli děti před nebezpečnými rostlinami už teď varovat. Které to například jsou a co mohou způsobit?
Oměj šalamounek (Aconitum napellus) patří mezi nejjedovatější rostliny Evropy
Pokud děti od malička učíme, že se žádné bobule ani jiné plody nesmí jíst a budeme důslední, nemáme se teoreticky čeho obávat. Ale praxe je často jiná, takže je lepší nebezpečné rostliny na zahradě vůbec nepěstovat. Pokud ale dojde k otravě, je potřeba okamžitě zavolat lékaře a schovat si vzorek rostliny, kterou dítě snědlo. Otravy těmito rostlinami se projevují v zásadě nejprve trávicími obtížemi – nevolností, zvracením a průjmem. Následují specifické poruchy podle obsahu jedovatých látek v pozřené rostlině. Pro dítě může mít otrava tragické nebo celoživotní následky!
Oměj šalamounek: král jedovatých rostlin
Oměj šalamounek (Aconitum napellus) s velmi atraktivními květy patří mezi nejjedovatější rostliny Evropy. V temně modrých květech děti mohou hledat nektar podobně jako třeba v květech hluchavky. Obsahuje alkaloidy, z nichž hlavně akonitin je jeden z nejprudších jedů. I minimum může znamenat rychlou smrt. Oměj šalamounek je krásná trvalka, které dosahuje výšky 40–140 cm a kvete od června do srpna. První příznaky otravy se dostaví za několik minut a projevují především pálením v ústech, třesem a slabostí. Postiženého polévá pot a vzápětí přichází zimnice, zvracení a průjem. Může dojít i k zástavě dechu a srdce. Ve středověku se do omějové šťávy prý namáčely špičky šípů a kopí, čímž se měnily ve smrtící zbraně. Na otravu omějem zemřel legendární římský císař Claudius.
Jedovaté rostliny: nebezpečné květy
Náprstník červený (Digitalis purpurea) – k silné otravě stačí pár květů nebo 1–2 rozžvýkané listy. Při požití toxického množství se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění. Ve farmacii se digitalisové glykosidy, aktivní složky náprstníků používají v pestré paletě léků podporujících srdeční činnost.
Rulík zlomocný (Atropa belladonna) po odkvětu vytváří černé bobule připomínající borůvky. Bobule, ale i listy jsou prudce jedovaté. Smrtelnou dávkou jsou u dítěte už 3 bobule, u dospělého asi 10. V minulosti se šťáva kapala do očí, neboť roztahuje zornice, což se považovalo za atraktivní. Ostatně leccos napovídá její latinský druhový název, jenž pochází z italského bella donna – krásná žena.
Durman obecný (Datura stramonium) má podobné účinky jako rulík, Intoxikaci vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny. Otrava durmanem je velmi riziková, obzvláště ve vyšších dávkách hrozí smrt. V rostlině obsažené alkaloidy způsobí hyperaktivitu a halucinace, závratě i změnu srdečního rytmu. První pomocí je vyvolání zvracení a okamžité zavolání lékaře.
Tis červený (Taxus baccata) má bobule, které chutnají sladce, a proto jsou tak nebezpečné. Už po jedné s rozkousnutými spolknutými semeny může nastat smrt. Rostlina je ale jedovatá celá, od jehličí po kůru.
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) má rumělkově červené bobule, které děti lákají k ochutnání. Smrtelných je 10 plodů, už ale pár jich prý nenávratně poškodí ledviny.
