O opravdu modrých květinách se říká, že jsou v přírodě vzácné, ale pár se jich najde. Krásky v barvě blankytu, kalokvět i olověnec, pocházejí sice z cizích krajů, to jim však nebrání v tom, aby zdobily i naše terasy a balkony.
Rozmarná krasavice, tak by se dala nazvat tato květina s nádherně modrými květy. Někdy nasadí několik květenství najednou a v jiných letech téměř nebo dokonce vůbec nekvete.
Kalokvět pochází z Afriky, kde roste jako trvalka, v našich podmínkách se dá pěstovat jako přenosná květina. V zimě ji ponechte ve světlé bezmrazé místnosti, na léto ji vystěhujte na terasu či balkon, na slunné stanoviště.
Kalokvět vyžaduje půdu s příměsí písku a opatrné zalévání. Mezi jednotlivými zálivkami nechte půdu vždy vyschnout. Také s hnojením raději šetřete. Pokud kalokvět přehnojíte, bude mít sice krásně zelené bujné listy, ale málo pokvete. Skromný je i co se týče velikosti květináče. Volete raději menší, ve větším bude opět tvořit hodně listů a kořenů, ale ne květů.
Olověnec (Plumbago auriculata)
Víte, že květy olověnce jsou lepkavé, a proto rostlina nese i lidový název „lepivej Honza“? A také, že olověnec má své jméno opravdu odvozené od olova, neboť se dříve užíval jako lék při otravě olovem?
Nejkouzelnější odstíny blankytně modré barvy najdete na olověnci, i když tato rostlina vykvétá i bílou či fialkovou barvou. Je to stálezelený keřík se vzpřímenými a později převislými výhony. Dosahuje výšky 50 až 200 cm, v našich podmínkách, pěstovaný v nádobě, samozřejmě spíše méně.
Olověnec vyžaduje přes léto teplé a slunné stanoviště na balkóně či terase a vydatnou zálivku – kořenový bal nesmí nikdy vyschnout. Na druhou stranu nesnáší trvalé přemokření. Dobře prospívá v kypré, humózní půdě. Přes zimu rostlinu umístíme do studeného skleníku či na chodbu a výrazně omezíme zálivku. Teplota by neměla klesnout pod 7 °C. Na jaře rostlinu mírně seřízneme.
