První čerstvá zelenina, která vyrůstá na zahradě už hodně brzy z jara jsou ředkvičky. Každý zahrádkář už od konce února netrpělivě vyhlíží a doufá, že bude moct brzy začít sázet a sklízet. Ještě ale než začneme, je potřeba místo na pěstování dobře připravit. 

Nejchutnější odrůdy

Ředkviček je skutečně celá škála a máme ředkvičky žluté, bílé, dvoubarevné…, dnes se zaměříme na rané a polorané červené odrůdy. První a nejrozšířenější je poloraná kulovitá odrůda Lada vhodná pro celoroční pěstování. Vysévá se nejenom brzy na jaře, ale prospívá i v létě až do na podzimu. Její výhodou je, že ani více přerostlé rostliny nejdou do květu. Také proto je tato odrůda u nás nejoblíbenější a nejčastěji pěstovaná. Naší pozornosti by neměly uniknout ani další dvě zajímavé odrůdy – Ria a Faraon. Obě si zaslouží, abychom je vyzkoušeli a ochutnali.

Všechny tyto ředkvičky jsou určené k rychlení mají velmi krátkou vegetační dobu, 28 až maximálně 33 dní a vyznačují tím, že jsou velmi šťavnaté a chutné. Rychle je sklízíme a doséváme každý jeden až dva týdny.

Prospívají zdraví

Celoročně dostupné ředkvičky bychom měli konzumovat opravdu ve velkém, protože obsahují obrovské množství zdraví prospěšných látek. Například vitamíny C a B, kyselinu listovou, minerální látky, fosfor, síru, a hořčičné silice, které mají na svědomí nejenom palčivou chuť, ale především podporují trávení.

Oceníme i fakt, že ředkvičky působí antibakteriálně a zároveň ničí plísně ve střevech, a žaludku, je prokázáno, že snižují cholesterol a odstraňují zácpu. Dokonce působí i proti plynatosti. 

Obsahují minimum tuku, a proto jsou vhodné i při redukční dietě. Můžeme je chroupat jenom tak samotné, na kolečka nakrájené vyskládat na krajíc chleba potřený žervé, přidat do salátu anebo z nich připravit chutnou pomazánku či polévku.

Příprava na pěstování

První ranné ředkvičky pěstujeme ve sklenících nebo pařeništích, protože přeci jenom venku ještě není počasí natolik stálé, abychom zeleninu mohli vyset na otevřené záhony.

Nejprve připravíme půdu, která si přes zimu hezky odpočala. Na podzim jsme si ji důkladně do hloubky zryly a nyní je potřeba dobře ji připravit pro výsev.

Můžeme použít motyčku, ale práce s ní je náročná a zhruba po pěti minutách už bolí záda i ruce. Pro větší skleník je proto dobré použít mechanizaci – rotavátor. Protože skleník je uzavřený prostor, tak rotavátor s benzínovým motorem by nebyl úplně nejlepší volba. Vhodnější je použít rotavátor elektrický. Jím se dá půda perfektně připravit a hroudy se rozdrtí do hloubky 15 až 20 centimetrů, takže zemina bude opravdu kvalitně rozmělněná. Ale pozor, budeme si hlídat přívodní kabel, abychom jej nepřesekli.

Rovné řádky

Jakmile povrch prokypříme a zbavíme jej nežádoucích hrud můžeme přistoupit k samotnému výsevu. Povrch ještě pečlivě urovnáme hráběmi do jedné roviny a potom už můžeme začít s výsevem. Nejprve si vyznačíme řádky. Můžeme pěkně postaru pomocí provázku a kolíku anebo použijeme komfortní řádkovač. Díky němu máme řádky perfektně rovné a v ideálním rozestupu.

Výsev semínek

Konečně můžeme začít vysévat. Protože chceme mít výsev co nejřidší, abychom později nemuseli jednotit, vyplatí se na větší plochu použít secí strojek, na kterém se dá jednoduše nastavit velikost semen, jež budou postupně propadávat. Stačí tedy, když jen pomalu jedeme po vyznačeném řádku, a máme vyseto a zároveň i zahrnuto. Na závěr povrch uválcujeme, celý výsev zalijeme a máme hotovo.

Při ručním setí, kdy do řádku nasypeme větší množství semínek, je nutné časem vzrostlejší sazeničky protrhat na vzdálenost zhruba tři centimetry. Příliš hustě vyseté ředkvičky by nevytvořily pěkné bulvičky.

Nenáročná péče

Aby bulvičky ředkviček byly křehké, šťavnaté a jen mírně štiplavé, potřebují pravidelnou zálivku. Vodou nešetříme hlavně v teplém počasí. Ale pozor, nepravidelná, respektive nárazová zálivka má za následek praskání bulviček.  

Pro dobrou sklizeň není nezbytné rychle rostoucí ředkvičky přiživovat hnojivem. Stačí, když semínka zasejeme do kvalitní půdy obohacené dobrým zahradním kompostem. Ředkvičky ale nikdy nehnojíme chlévskou mrvou (hnojem), v jejich bulvičkách by se kumulovaly dusičnany nebezpečné pro náš organismus.