Většina z nás ví, co je zahrada. Od poloviny týdne sledujeme předpovědi počasí, plánujeme, co všechno se musí za víkend udělat, nakupujeme semena a sazenice, abychom v pondělí přicházeli do zaměstnání zničenější, než když jsme z něj v pátek odcházeli. Ale proč si nevytvořit alespoň kousek vhodný pro odpočinek s minimální údržbou a ještě navíc sloužící celé rodině jako zdroj poučení a poznání.
V následujících řádcích vám nabídneme sortiment zajímavých květin, letniček i trvalek, které svou atraktivní barvou, vůní a množstvím nektaru přitahují nejen včely a čmeláky, ale především motýly. Motýli jsou zajímaví, krásní, nápadní, a navíc slouží jako spolehlivé indikátory zdraví našeho životního prostředí.
Dáte mi jistě za pravdu, až sami zjistíte, jak se uprostřed spěchu zastavíte, a s úžasem pozorujete lehkost a barvy motýlích křídel. Budete se divit kolik jich je, těch co znáte, i takových, které jste předtím nikdy neviděli. Nejen vy, ale i děti budou nadšeny. Vzpomínám, když ty moje byly ještě malé, a prázdniny jsme trávili na chalupě, náhodným výsevem hlaváčů (Scabiosa atropurpurea) jsme přilákali motýlů snad 15 druhů. Abychom se je naučili rozpoznat, koupili jsme dokonce atlas motýlů. A panečku, jak vlastně náhoda posloužila k rozšíření obzorů, a ještě se pak taková znalost později hodila ve škole.
Právě hlaváče patří mezi zapomenuté letničky, přestože jsou velmi nenáročné, kvetou po celé léto, můžeme je pěstovat z přímého výsevu. Nejen motýli, ale i každý pěstitel si tuto květinu oblíbí, protože se dá využít k řezu do váz, ale po odkvětu i sušit. V tuzemském sortimentu je buď ve směsi barev a to odstínech růžové, červené, purpurové nebo modré. Jako novinkou pro letošní sezónu je hlaváč temně rudý. Velmi dekorativní a vhodný je i vytrvalý hlaváč kavkazský, který kvete modře (Scabiosa caucasica).
Další neméně významnou letničkou oblíbenou motýly je otočník (Heliotropium arborescens), nebo lidově nepravá vanilka. Vytváří tmavě modrofialové, husté květenství vonící po vanilce. Je vhodný na záhony i do nádob. Výborně se kombinuje například se stříbrnou cinerárií nebo žlutými aksamitníky. Neuděláte ale chybu, pokud bude použita na lemování záhonů. Vyžaduje plné slunce a úrodnou, dobře propustnou půdu. Kromě denních motýlů láká i motýly noční.
V trvalkovém záhoně nebude chybět třapatka nachová (Echinacea purpurea), nejen pro své vděčné květy a léčivé účinky, ale také pro svou oblibu u motýlů. Tato mohutná trsnatá trvalka pochází z Ameriky. Její šťáva může způsobit místní znecitlivění, proto byla používána indiány při poranění nebo kousnutí hmyzem, dokonce jako protijed při uštknutí chřestýšem. Vnitřně ji používali při kašli, bolestech hlavy i břicha. Tato léčivka obsahuje látky tlumící bolest, zabraňuje infekcím, účinně hubí bakterie a plísně. Celkově pak přispívá ke zvýšení imunity a určitě ji každý zná v podobě echinaceových kapek. Také čaj z okvětních lístků třapatky zvyšuje celkovou odolnost těla a čistí krev. Nejhodnotnější je však kořen. Rostlina je vysoká 80 cm, kvete od poloviny léta purpurově červenými květy. Nejlépe se jí daří na slunci, v humózní a propustné půdě. Rostliny jsou silné a odolné vůči suchu. Květy nevoní, ale u baboček jsou velmi oblíbené.
Mezi trvalky patří také máčka (Eryngium alpinum), která vytváří okrouhlé až válcovité květenství bodlákovitých modrých až levandulově modrých květů, rozkvétajících koncem léta. Má srdčité, na okraji ostnité přízemní listy. Vyžaduje suché a slunné stanoviště. Výborně se osvědčuje do suchých vazeb. Nejen máčka, připomínající bodláky ale i ty pravé jsou velkým lákadlem motýlů a čmeláků.
Další trvalkou, která by neměla chybět v motýlí zahradě je záplevák (Helenium). Kvete v pozdním létě a na podzim nádhernými kopretinovými úbory s vystouplým terčem. Záplevák je plně mrazuvzdorný. Vyžaduje plné slunce a jakoukoliv dobře propustnou půdu. Množí se na jaře nebo na podzim dělením.
Velmi vhodné do trvalkových výsadeb jsou kobercové rostliny. Vyžadují minimální péči, jsou dekorativní a především omezují velmi razantně růst plevelů. Navíc pro motýly přitažlivý černohlávek (Prunella grandiflora) je nenáročná, plně mrazuvzdorná trvalka s rozrůstajícími se koberci listů, ze kterých uprostřed léta vyrůstají krátké květní hrozny růžové barvy. Je vhodný i na skalky. Dobře roste na slunci i ve stínu, vyžaduje pouze dobře provzdušněnou vlhkou půdu.
V přehlídce motýlích oblíbenců nesmíme zapomenout na zástupce pnoucích rostlin. Pastvou nejen pro denní ale i noční motýly je zimolez (Lonicera). Známe celou řadu kultivarů, které zahrnují opadavé, poloopadavé nebo stálezelené keře nebo dřevnaté ovíjivé liány, pěstované obvykle pro vonné květy. Květy jsou trubkovité, v různých barvách. Většinou jsou plně mrazuvzdorné. Rostou v každé, dobře provzdušněné půdě na slunci nebo v polostínu. Posezení ve večerních hodinách v blízkosti zimolezu přináší pohodu a dobrou náladu.
Pokud se tedy rozhodnete, alespoň některou z uvedených rostlin zařadit do své zahrady, přesvědčíte se, že úsilí spojené s výsadbou bude záhy odměněnou návštěvou třepotajících se křídel modrásků, žluťásků, baboček, otakárků, přástevníčků a dalších. Pak už je jen hračka pozvat kohokoli na sbírku motýlů, pouze s jednou výjimkou, že budou chybět špendlíky.
