Půvabné trvalky pro letní záhony zkrášlí vaši zahradu
Jako trvalky označujeme všechny rostliny, které žijí déle než dva roky. U většiny trvalek rostoucích v našich klimatických podmínkách odumírá na podzim nadzemní část a rostliny přezimují ve stadiu kořenů, oddenků nebo pupenů. Na jaře vyraší, vykvetou, vytvoří semena a nadzemní část znovu odumře. Jiné druhy jsou stále zelené, jejich nadzemní část stále přirůstá a v době vegetace tvoří květy a plody.
Záhon trvalek je ozdobou každé zahrady (Zdroj: Depositphotos)
Výhoda trvalkového záhonu:
Trvalkový záhon bude na svém místě po mnoho let, proto by jej měly tvořit pečlivě vybrané druhy. Trvalky se dají rozdělit do mnoha skupin a z pestré palety rostlin si pak určitě snadno vyberete ty nejkrásnější právě pro svou zahrádku. Základní péče je v porovnání s letničkami poměrně snadná. Trvalky se pěstují ze sazenic, které koupíte v kontejneru nebo si je vypěstujte ze semen. Kdo má více rostlin, může si je dál množit například dělením trsů. Po výsadbě je nejdůležitějším opatřením pravidelná zálivka, protože právě dostatek vláhy výrazně ovlivňuje zakořeňování mladých rostlin.
Půdu je třeba pravidelně kypřit a trvalky vám budou vděčné i za občasné přihnojení kombinovanými hnojivy (NPK, Cererit a jiné). Pokud budete sázet rostliny do skupin, nezapomeňte, že pro svůj zdárný růst a vývoj potřebují dostatek prostoru. Předem si ověřte, do jakých rozměrů vámi vybrané druhy narostou. Trvalky se vám pak po celé léto odmění bohatým nakvétáním a mnohé z nich po odstranění odkvetlých květenství nasadí květy znovu v pozdním létě (například kopretiny nebo třapatky).
Nejkrásnější osvědčené druhy, které nesmí chybět na letním záhoně
Nízké trvalky
Pupalka missourská (Oenothera missouriensis) je 20 cm vysoká dobře se rozrůstající trvalka se zářivě žlutými květy. Kromě této tradiční barvy, ale existuje i novinka v barvě "slonová kost“. Její sazenice si můžete koupit v zahradnictví nebo osivo v semenářském obchodě. Rostliny se výsevem osiva množí velmi snadno, dobře klíčí a rychle narůstají. Její vypěstování může zkusit i úplný začátečník. Ačkoliv pupalka působí velmi exoticky a dekorativně, je velmi odolná a plně mrazuvzdorná.
Hvozdík (Dianthus sp.)
Široce zastoupená skupina drobnokvětých hvozdíků zahrnuje nejen vyšší, ale i skalkové druhy. Dekorativní stříbřitě šedé polštářky úzkých listů zdobí nejčastěji květy v barvě růžové, purpurové a bílé. Pěstují z výsevu i dělením trsů, vyžaduje slunnou a propustnou půdu.
Zvonek (Campanula)
I v této skupině najdete širokou škálu druhů s odlišným vzrůstem od kobercových až po vysoké k řezu. Zvonky patří k nenáročným trvalkám a pro svou modrou a bílou se dají výborně vzájemně kombinovat. Množí se nejčastěji dělením trsů nebo výsevem.
K hezkým nízkým trvalkám dále patří astry, rozrazily a lomikameny.
Středně vysoké
Šanta kočičí (Nepeta faassenii) Tato trvalka má stříbřité listy a modré květy. Využívá se do trvalkových výsadeb především na lemy kolem záhonů, často se kombinuje do smíšených výsadeb spolu s levandulí a růžemi. Šanta je plně mrazuvzdorná a bohatě kvetoucí po celou vegetační sezónu. Nyní se nově pěstuje ze semen, které se vysévají od března až do června. A na závěr jedna malá zajímavost. Jak již sám název napovídá, je šanta velmi oblíbená mezi kočkami. Milují její vůni a dokáží se zdržovat v její blízkosti po celé hodiny.
Krásnoočko (Coreopsis) Mezi mnoha krásnoočky najdete trvalky i letničky. Jedním z nejzajímavějších je vytrvalé krásnoočko přeslenité se zlatými květy, které zaujme dlouhou dobou kvetení (červen až září) i množstvím květů. Jeho pěknou vlastností je i kompaktní růst a odolnost proti poléhání.
Šalvěj (Salvia) patří mezi známé léčivky s výrazně šedými nebo panašovanými listy. Šalvějí je nepřeberné množství druhů, ale všechny spojuje zcela nezaměnitelná vůně. Rostliny se rychle se rozrůstají, jsou poměrně nenáročné na stanoviště, a tím i vhodné pro začínající pěstitele. Dobře se množí jarním výsevem za oknem nebo ve skleníku, mladé rostliny přijdou na záhon koncem května. Výborně se množí také oddělky, protože i krátká nať snadno zakoření.
Levandule (Lavandula) Oblíbená květina s nádechem středomoří a francouzské Provence není zcela typickou trvalkou, i když se mezi ně řadí. Stonky u báze totiž dřevnatí a starší keře levandule mají spíše charakter vytrvalé dřeviny. Levandule se hodí nejen na záhony, ale i do nádob na terasu a balkon. Fialové či bílé květy, které doplňuje lahodná vůně, se objevují v červnu a v červenci. Květy se výborně hodí také k sušení, a to jak do ozdobných svazečků, tak i jako náplň vonných polštářků nebo pytlíčků. Aby se levanduli dařilo, potřebuje skutečně plné slunce a teplou nepřemokřenou půdu. Pro udržení stále pěkného tvaru je potřeba ji každé jaro sestříhnout nůžkami.
Z dalších druhů jmenujme například kuklík či rozchodník.
Vysoké
Třapatky (Echinacea) představují základní druh skupiny vysokých trvalek. Bohatě kvetou po celé léto až do podzimu a jsou zcela nenáročné. Mezi nejznámější třapatky řadíme třapatku nachovou (Echinacea purpurea), která je navíc velmi ceněná i ve farmaceutickém průmyslu pro své léčivé účinky. Samozřejmě, že si lze léčivý čaj připravit i doma, působí proti chřipce a nachlazení a podporuje celkovou imunitu. Třapatka nachová má robustní vzrůst a velké nachovo-fialové květy. Existuje i čistě bílá forma.
Třapatka zářivá (Rudbeckia fulgida) má květy jasně žluté. Vzrůstem je o něco menší, ale kvete stejně bohatě jako třapatka nachová. Oba druhy velmi dobře přezimují a rychle se rozrůstají.
Kohoutek chalcedonský(Lychnis chalcedonica) Trsnatá trvalka se vzpřímenými listnatými lodyhami zakončenými vrcholovým květenstvím zářivě červených květů nemá jen tak konkurenci. Vyžaduje slunné stanoviště a lehčí propustnou půdu, po odstranění odkvetlých lodyh vykvete ještě jednou na podzim. Právě díky výrazné barvě ho obezřetně kombinujte s dalšími trvalkami, například kopretinou velkokvětou a šalvějí pomoučenou.
Dračík (Penstemon) byl pojmenován podle tvaru svých květů, které připomínají dračí tlamičky. Jedná se o vyšší pestrobarevnou trvalku. Hezky vypadá nejen ve smíšeném trvalkovém záhoně, ale i ve váze.
Z půvabných vysokých trvalek nesmíme zapomenout na ostrožku (Delphinium) Daří se jí v živné, středně těžké zahradní půdě. Vyžaduje dostatek vláhy, slunné stanoviště a chráněnou polohu před větrem, pak vydrží dlouho na jednom stanovišti. Vytváří krásné vertikální linie na smíšených nebo trvalkových záhonech. Dále jmenujme také plamenku, oměj či impozantní juku.
