Včela medonosná je považována za výjimečný hmyz a je označována za jeden z nejúžasnějších superorganismů na Zemi (Zdroj: Jaroslav Vogeltanz)
Včely dokáží přečkat i tuhé mrazy a ochránit před zimou matku i sebe. Shlukují se do jakési koule - chomáče, v němž zahřívají matku a udržují stálou teplotu v úlu. Když je včelám na povrchu chomáče zima, vyměňují si pozice s těmi, které jsou uvnitř. Instinktivně jsou přimknuty jedna ke druhé, zahřívají se a čekají na jaro.
Přes zimu získávají včely energii ze svého medu a cukru, který jim včelař dodá v létě po posledním medobraní. Vše si ukládají do pláství. Proto je vhodné nevytáčet po poslední snůšce všechen med a nechat v plástvích včelkám něco na zimu. Včely postupně odvíčkovávají buňky v plástvích, ze kterých padá na dno úlu měl. Ten se většinou v lednu odebírá pro vyšetření případné varroázy. Podle mělu včelař pozná i to, v jaké síle jsou včelky. Po nahlédnutí do úlu, což lze s opatrností provést i v zimě, zjistí včelař stav zásob. Pokud jich není dostatek, je nutno je doplnit. Má to ale svá pravidla.
Zda je nutné včely přikrmit, lze odhadnout podle počasí. Letošní jaro se o měsíc opozdilo a zatím neumožnilo vykvést stromům. „Včely se přikrmují před zimou na konci sezony, což je v červenci až srpnu. Pokud jim dojdou zásoby, přikrmují se znovu až na jaře. Každý rozumný včelař si proto schovává určitou dávku medu na přikrmení těstem z cukru a nikdy včelám nesebere všechen med. Pokud ho nemá, musí jim dodat cukr v podobě cukrové vody, aby přes zimu neuhynuly hlady. Když včelkám dojdou zásoby, je na jaře vhodné použít těsto, ne cukr, protože by se dostal při první snůšce do medu. Norma praví, že v medu může být maximálně pět procent sacharózy,“ vysvětluje fotograf a včelař Daniel Beran.
Zakládání nového včelstva a úlů na jaře (Zdroj: Běla Nedorostová) Stočený med může sloužit jako zásoba pro včelky na zimu (Zdroj: Běla Nedorostová)
Výkyvy teplot včelám nesvědčí
Teplotní výkyvy jsou pro včely největším problémem, včelstvo pak nejde do síly a matka omezí plodování. „Loni v závěru dubna bylo podstatně tepleji, byl dostatek nových včel, což nám umožnilo množit včelstva děláním oddělků. To letos nehrozí asi ani za měsíc. Minulý rok touto dobou bylo už vše v rozkvětu i louky vykvetly podstatně dřív. Včely mají stále povědomí o svém prostoru v úlu a dokáží si dle toho plánovat práci a rojení. V tomto období je nutné podchytit, kdy vložit do úlu nové rámečky a později zásadně rozšířit velikost úlu, aby včelky měly kam ukládat med. Včely už začínají být neklidné, protože cítí, že už dávno měly být venku a kvůli kolísajícím teplotám nemohou často vylétnout z úlu," sděluje Jana Berková, která se kromě muziky začala věnovat i chovu včel.
Na jaře se do úlů vkládají nové čisté rámečky, do kterých pak včelky ukládají med
Jarní práce
Pokud jsou po zimě teploty nad 10 °C, letí se včelky vyprázdnit. Současně je dobré prohlédnout úly, zda ještě mají zásoby, případně jim přidat med schovaný z loňského roku anebo medocukrové těsto. Nepřikrmuje se už cukerným roztokem, neboť když vychladne, nejsou včelky schopny ho zpracovat. Obecně se ale přikrmování provádí jen tehdy, pokud je málo zakrmeno z léta a včelám to nevystačí. Nebo pak, v případě chladného jarního počasí, kdy ještě nekvetou rostliny dávající nektar.
„Krásné počasí během dvou únorových týdnů přimělo matku k plodování. Nakladla vajíčka, ze kterých by se za 21 dní vylíhly nové včely. To se děje běžně od ledna a února. Bohužel, přišla ale opět zima, která trvá už řadu týdnů a matka plodování zastavila. Když včelky zjistí, že by neměly energii na vyhřátí plodu, raději ho vyháží z úlu, aby se o něj nemusely starat,“ vysvětlují včelaři.
Včelky jsou kvůli současným výkyvům teplot už neklidné a čekají na příchod jara
Dubnové počasí
Současné chladné počasí odsunulo práce, které se provádějí běžně v dubnu. Někteří včelaři proto museli ještě přikrmovat. Kromě prohlídek včel se v dubnu vkládají do včelstev stavební rámečky, ve kterých si včely vystaví takzvanou trubčinu. Do ní pak matka naklade vajíčka a z nich se vyvinou trubci, což jsou včelí kluci. Tuto práci je nutné provést včas, aby včelky věděly, že mají prostor a nerojily se. Díky rozkvětu takzvaných signálních stromů včelař ví, že nastal čas na zvětšení prostoru a přidá na úl další patro. To jsou první práce, které se provádějí v dubnu.
Včely se dělí na krátkověké a dlouhověké. První typ včel žije přes léto a dožívá se přibližně šesti týdnů. Tyto včely pracují, až se upracují k smrti. Od července se pak líhne generace dlouhověkých včel žijících až půl roku. Jejich cílem není pracovat, ale dožít se jara a vychovat novou generaci. Kdyby se dlouhověké včely na podzim ještě přikrmovaly, zkrátily by si život zpracováním cukru. To je jedna z velkých chyb některých včelařů. Pokud včelař na konci října zjistí, že včelky velkou část cukru během září a října zkonzumovaly, a dá jim znovu cukr, ony pak musí zapojit žlázy a vynaložit spoustu energie na jeho štěpení. Dlouhověké včely se pak nedožijí jara. V jarním období, kdy dlouhověkým včelám zbývá už jen pár týdnů života, je možné je přikrmit cukrem, protože se brzy začne líhnout generace krátkověkých včel.
Teplé březnové dny vylákaly včelky ven, ale zima se opět vrátila
Je známo, že v zimě mají včelstva zhruba pět tisíc jedinců a v létě až šedesát tisíc. V úlu je jedna matka a asi 5-10 % trubců, zbytek tvoří včely, které pracují. Trubci jsou pro včelstvo důležití, protože pomáhají větrat a topit. „Zajímavé je i to, že trubec pochází z neoplozeného vajíčka a nemá otce. Má jen jednu sadu chromozomů a jeho genetická informace je tedy shodná pouze s matkou. Na základě snímků z infrakamery, které jsem měl možnost vidět ve škole, bylo zjištěno, že včela má svaly, kterými cíleně vyrábí teplo. Některé včely dokonce vyrábějí více energie než ostatní, a to až o 3 °C, a některé netopí vůbec," doplňuje Daniel Beran.
Na základě výzkumu včel se dozvídáme stále nové a fascinující informace o životě včel a jejich schopnostech. Včely umí například určit svoji polohu s přesností na 10 cm a na rozdíl od člověka vidí UV záření. Co se týká vnímání barev, včely mají posunutou citlivost vidění v barevném spektru směrem k modré, což znamená, že červenou barvu vidí již téměř jako černou. Včela medonosná je považována za velmi výjimečný organismus, jeden z nejúžasnějších superorganismů na této planetě.
