reklama

Nezvaný návštěvník našich zahrad jménem drvopleň obecný

Pokud jste nikdy neslyšeli o drvopleni obecném, je na čase zbystřit. Tento nevítaný návštěvník jabloňových sadů má výborné maskování, a tudíž jste ho mohli v minulosti snadno přehlédnout. Povíme vám, proč si na něj dát pozor a jak se zachovat, pokud na něj v zahradě narazíte.

i (Zdroj: Depositphotos)
Nezvaný návštěvník našich zahrad jménem drvopleň obecný (Zdroj: Depositphotos)

Drvopleň obecný 

Drvopleň obecný, jinak také zvaný vrbová nebo topolový (Cossus cossus), je motýl, kterého můžeme nalézt převážně na zdravých stromech. Jeho housenky jsou neskutečně žravé a škodlivé, protože poškozují větve a kmeny dřevin. Vyskytuje se po celé Evropě, u nás byl zaznamenán zvýšený výskyt v jabloňových sadech, kde se housenky schovávaly pod plastovými kryty stromů proti okusu zvěře.

Drvopleň obecný napadá převážně zdravé stromy, svým plošným požerem je oslabuje a chodby jeho housenek jsou vstupní branou pro různé choroby. Dochází zároveň k silnému poškození dřevin, odumírání větví nebo dokonce i celých dřevin. Kromě zmíněných jabloní je nalezneme na vrbách, topolech, břízách a dalších listnatých stromech. Nejčastěji se vyskytují v okolí vodních toků, ve smíšených lesích, v parcích i ovocných sadech.

Motýl
i (Zdroj: Depositphotos)
Dospělý motýl drvopleň obecný

Kromě drvopleně obecného se můžeme častěji setkat s drvopleněm hrušňovým, který, jak název napovídá, hostuje na hrušních a obecně ovocných stromech. Housenky byly objeveny též na rybízu, vinné révě nebo granátovém jablku. 

Můra
i (Zdroj: Depositphotos)
Zástupce drvopleně hrušňového

Jasně červené housenky velikosti až 10 cm se živí lýkem, žijí těsně pod kůrou, a teprve později se živí dřevem a vyhlodávají hlubší a široké chodby, z nichž vyhazují ven piliny a trus. Hlavním znakem housenky drvopleně je nejen masově červená barva s tuhými řídkými štětinkami, ale také výrazný octový zápach. Housenky drvopleně hrušňového jsou jasně žluté s černými bradavičkami. Oba druhy drvopleně spolu dokážou žít v naprosté symbióze, proto není žádná zvláštnost, že na větvích ovocných stromů můžeme nalézt housenky drvopleně hrušňového, zatímco kmen stromu ohryzávají housenky drvopleně obecného. 

Housenka
i (Zdroj: Depositphotos)
Housenky drvopleně jsou mimořádně žravé a škodlivé

Motýli jsou noční tvorové, přes den posedávají na kůře stromů a díky svému zbarvení s kůrou stromů perfektně splývají. Teprve za noci je možno pozorovat jejich těžkopádný let. Samice kladou vajíčka do prasklin kůry různých ovocných, lesních i okrasných dřevin, v jedné snůšce je 700–1 000 vajíček. 

Stromy, napadené drvopleněm jsou silně oslabené, náchylné na lámání větví ve větru a dochází často i k samotnému zlomení kmene. Opuštěné chodbičky po housenkách drvopleně pak lákají další škůdce, např. mšice. 

Likvidace

Housenka drvopleně obecného bývá napadána entomopatogenními houbami rodu Cordyceps. Je také oblíbeným hostitelem larev lumka a kuklic. Velmi chutnou potravou jsou housenky drvopleně také pro strakapoudy, vajíčka zase rády vyhledávají sýkory. Dospělé motýly pak loví netopýři, lelci nebo menší sovy. 

Strakapoud
i (Zdroj: Depositphotos)
Na housenky platí také strakapoud

Housenky na naší zahradě nebo sadu pak můžeme likvidovat mechanicky sběrem, často je také potřeba vybírat ze silně zamořených stromů housenky pomocí drátků či oček a zároveň chodbičky vystříkávat insekticidy. Pomáhá také nátěr kmenů v období června a července, kdy samičky drvopleně kladou pod kůru stromů oplozená vajíčka. 

Postřik
i (Zdroj: Depositphotos)
Insekticidní postřik proti housenkám drvopleně

Jedna jediná housenka je schopna zlikvidovat celý strom. Pokud nalezneme ovocné stromy již silně napadené housenkami drvopleně, je nerozumnější strom vykopat a spálit. Jistou ochranu představují i feromonové lapače umístěné v blízkosti ovocných stromů.

Lapače
i (Zdroj: Depositphotos)
Kromě postřiku je dobré rozvěsit i feromonové lapače

Víte, jak bojovat proti otravnému domácímu hmyzu?

Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.

Publikováno: 17. 6. 2021, Autor: Martina Pilzová, Profil autora: Martina Pilzová