reklama

Nepřekonatelná vůně kdoule aneb Už naše praprababičky věděly…

To žluté na fotce nejsou ani jablíčka, ani hrušky, jak by se na první mohlo pohled zdát. Jsou to kdoule, plody kdouloně. Dnes už se keře nebo stromy nepěstují tak často jako v dobách našich předků, kdy se nad nimi nikdo nepozastavoval a nechyběly v žádné zahradě.

Zralé plody pronikavě voní i přes slupku, a proto se kdysi dávaly na dno do skříní a šatníků, aby provoněly prádlo. Kdoule postupně vysychají a přitom dodávají oblečení nevtíravou vůni. A navíc dokonale odpuzují šatní moly. Ale pozor – kdoule k vysychání potřebují kolem sebe vzduch, takže je nesmíte dát přímo do prádla, to by začaly hnít! Kdoulové aroma tak trochu připomíná vůni hrušek a jablek dohromady, prostě je nezaměnitelné. Položte kdouli na nábytek v místnosti nebo ji nakrájejte na tenká kolečka a volně zavěste jak dekoraci – vězte, že spolehlivě provoní byt zhruba stejně jako aromatická svíčka. 

Šťáva z čerstvých kdoulí je fantastická na potírání pleti, stahuje póry, hydratuje a vyhlazuje vrásky. Já si už několik let dělám osvěžující elixír z dvou kdoulí a asi tak dvou deci vodky. Dužinu nakrájím na plátky, dám do sklenice a zaliju alkoholem (musí být ponořená). Zašroubuji, nechám asi tak dva týdny rozležet ve spíži. Pak scedím přes plátýnko, přeleji do lahvičky a nechám v chladničce.

Jen zatím nevím, jak její vůni využít v kuchyni.  Kdoule je totiž zasyrova poněkud problematická, hořká, trpká a tvrdá.  Prý se z ní dají připravit kompot, marmeláda, džem, rosol nebo křížaly, ale ještě jsem to nezkoušela. Třeba někdo poradí.

Publikováno: 25. 8. 2017, Autor: Redakce