Pokud si chceme na zahradě spíše užívat nebo nemáme moc času na zahradní práce, musíme vybírat takové druhy rostlin, které jsou nenáročné na údržbu a nevyžadují žádnou speciální péči. Rovněž i celé řešené zahrady zvolíme tak, aby struktura byla jednoduchá a přehledná. V zahradě, kde chceme jen minimální údržbu, se zaměříme zejména na pěstování dřevin a z květin pak vsadíme na vytrvalé druhy, případně cibuloviny. Vyhneme se letničkám, skalce, zahradnímu jezírku i většině zeleniny. Všechny tyto druhy či zahradní složky vyžadují spoustu péče, a proto se jejich pěstování nebudeme věnovat.
Nenechme se ale mýlit - používaný termín "bezúdržbová zahrada“ může být lehce zavádějící. Každá zahrada vyžaduje alespoň minimální péči a s tím je potřeba počítat. Vhodnou skladbou a řešením můžeme pracovní úkony hodně omezit, ale ne zcela eliminovat.
Nenáročné trvalky pro bezúdržbovou zahradu.
Trvalky jsou rostliny, které žijí déle než dva roky. U většiny trvalek rostoucích v našich klimatických podmínkách odumírá na podzim nadzemní část a rostliny přezimují ve stadiu kořenů, oddenků nebo pupenů. Na jaře vyraší, vykvetou, vytvoří semena a nadzemní část znovu odumře. Jiné druhy jsou stále zelené, jejich nadzemní část stále přirůstá a v době vegetace tvoří květy a plody. To znamená, že trvalkový záhon bude na svém místě po vícero let a měly by jej tvořit pečlivě vybrané druhy. Pro bezúdržbovou zahradu musíme vybírat druhy o to pečlivěji.
Která kritéria by trvalky pro zahradu s minimální údržbou měla splňovat?
Otužilost – druhy musí být plně otužilé a adaptované na naše podmínky. Zcela se vyhneme trvalkám, které potřebují zimní ochranu proti mrazu nebo vlhku a jejich mrazuvzdornost není 100%.
Specifické pH – některé druhy trvalek vyžadují určité pH, kyselé nebo zásadité. Ve smíšeném záhoně nebo výsadbě volíme druhy, které se nejlépe hodí pro naše podmínky bez toho, abychom půdu museli lokálně nebo plošně vylepšovat.
Vláhový režim – pro bezúdržbovou zahradu je nejlepším řešením zahradní závlaha. V suchém létě bez zálivky mnoho trvalek nepřežije nebo nevydrží v pěkném stavu. Reakcí na dlouhodobé sucho je zežloutnutí a seschnutí listů, seschnutí poupat a květů. Přeci jen se ale raději vyhneme druhům, které mají zvýšené požadavky na vláhový režim.
Péče po odkvětu – zaměříme se na ty druhy, které nevyžadují pravidelné odstraňování odkvetlých květů. Mnoho bohatě kvetoucích trvalek po odkvětu nevypadá pěkně a odkvetlá květenství musíme pravidelně odstříhávat. Zvolíme raději takové druhy, kde stačí odkvetlá květenství odstranit jednorázově nebo to není potřeba vůbec.
Šíření na stanovišti – pokud chceme hustě pokrýt větší plochu, volíme druhy, které se snadno samy rozšiřují, a to jak podzemní cestou – oddenky, nebo tím, že se sami vysemeňují. Pro takové druhy je nejlepší zvolit samostatný záhon, protože ve smíšeném by mohly utlačovat ostatní rostliny.
Druhy trvalek
Denivka (Hemerocalys)
Spojuje dvě základní kvality – bohaté kvetení a naprostou nenáročnost na péči. Rostliny tvoří trsovité či kompaktní porosty listů, ze kterých bujně vyrůstá velký počet květních stvolů. Každý stvol nese zpravidla 1-100 květů, které postupně dokvétají. Jajich barva je velmi variabilní, a pokud sem zařadíme i všechny novodobé hybridy, nanašla by se snad barva, kterou by denivka nevykvetla. Velmi zajímavé je, že žluté květy se otevírají spíše na noc a vydrží do druhého dne do odpoledne nebo do večera, tmavě oranžové a červené květy se pak otevírají přes den.
Malá trvanlivost jednotlivých květů propůjčila denivkám i své jméno. Krátkou životnost květu ale velmi dobře kompenzuje jejich množství. Denivky se samy bez sebemenší péče udrží na stanovišti po řadu let. Preferují polostín, ale snesou i slunce a poradí si i se sušší půdou. Velmi snadno množí oddělky a z jednoho trsu můžeme jednoduše získat velký počet mladých jedinců.
Hluchavka (Laminum)
Je zcela dokonalou rostlinou pro extenzivní výsadby do polostínu i stínu. Využijeme ji pod korunami stromů nebo všude tam, kde chceme nechat půdu porůst zelení. Hluchavka může vytvářet trsy nebo se plazit, záleží na druhu. Hluchavky představují nedoceněný druh v zahradní tvorbě, ale spolu s novými atraktivními kultivary roste i její obliba. Pro rychlé plošné pokrytí půdy se dobře hodí hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon) se stříbrně skvrnitým listem a žlutým květem a hluchavka nachová (Lamium maculatum) s fialovými květy.
Šanta kočičí (Nepeta faassenii)
Tato trvalka má stříbřité listy a modré květy. Využívá se do trvalkových výsadeb a především na lemy kolem záhonů, často se kombinuje do smíšených výsadeb spolu s levandulí a růžemi. Šanta je plně mrazuvzdorná a bohatě kvetoucí po celou vegetační sezónu. Je rychlerostoucí a zcela nenáročná. Vzhledem i barvou květů připomíná levanduli a dokáže ji ve výsadbě nahradit. Množí se dělením trsů, řízkováním i výsevem semen, které se vysévají od března až do června. A na závěr jedna malá zajímavost. Jak již sám název napovídá, je šanta velmi oblíbená mezi kočkami. Milují její vůni a dokáží se zdržovat v její blízkosti po celé hodiny.
Škornice (Epimedium)
Je tou pravou trvalkou pod koruny stromů nebo do polostínu. Docela dobře si poradí i se suchem. Vytváří husté koberce listů a dokáže výborně pokrýt půdu. Raší brzy na jaře a na jaře také kvete. Její čtyřčetné květy rozkvétají v dubnu a květnu mohou být v barvě bílé, žluté, oranžové, růžové, fialové až karmínově červené. Květy se u některých druhů objevují ještě před tím, než jsou listy zcela narostlé. Po odkvětu listy přerostou a schovají odkvetlé stonky.
Rod škornic (Epimedium) čítá několik desítek druhů, které se přirozeně vyskytují na jihu Evropy, v severní Africe nebo také v Asii. V zahradní kultuře se nejčastěji pěstují šlechtěnci škornice velkokvěté (E. grandiflorum) a škornice pestrobarevné (E. x versicolor)
Kakost (Geranium)
Patří k základním trvalkám pro všechny zahrady. Miluje polostín, kde se rychle rozrůstají a v krátké době zcela pokryje povrch. K jeho velkým přednostem patří i bohaté a dlouhé kvetení. Kakostů je nepřeberné množství druhů a i když celý záhon pokryjeme jen druhy a kultivary kakostu, bude působit jako kdybychom jej osázeli celou paletou nejrůznějších trvalek. K těm nejkrásnějším patří Geranium platypetalum, Geranium maculatum, Geranium dalmaticum, Geranium clarkei a celá řada hybridů.
Třapatky (Echinacea)
Představují základní druh skupiny vysokých trvalek. Bohatě kvetou po celé léto až do podzimu a jsou zcela nenáročné. Mezi nejznámější třapatky řadíme t. nachovou (Echinacea purpurea), která je navíc velmi ceněná i ve farmaceutickém průmyslu pro své léčivé účinky. Samozřejmě, že si lze léčivý čaj připravit i doma, působí proti chřipce a nachlazení a podporuje celkovou imunitu. Třapatka nachová má robustní vzrůst a velké nachovo-fialové květy. Existuje i čistě bílá forma. Třapatka zářivá (Rudbeckia fulgida) má květy jasně žluté. Vzrůstem je o něco menší, ale kvete stejně bohatě jako t. nachová. Oba druhy velmi dobře přezimují a rychle se rozrůstají.
Hosta, bohyška, funkie (Hosta)
Hostu můžeme směle označit za královnu květin okrasných listem. Všechny druhy, kterých je dohromady kolem čtyřiceti pocházejí z východní Asie. Kromě 40 základních druhů mají hosty i nepřeberné množství kultivarů a každoročně přibývají další, nově vyšlechtěné. Hosty mají velmi proměnlivou velikost i tvar listu, nejmenší rostliny dosahují výšky okolo 10 cm a největší druhy i okolo 60 cm. Nejpozoruhodnější je ale jejich zbarvení. Základní barvou je sytě zelená. Kromě ní můžeme ale vidět i hosty, které jsou téměř zlaté, šedé, či šedostříbrné. Vedle celoplošné barvy je velmi časté i panašování a zajímavá barevná kresba. Hosta vyžaduje polostín a preferuje dobře zavlažené půdy, pokud je ale splněna podmínka polostinného stanoviště, vypořádá se po nějakou dobu i se suchem.
Na půdu nemá žádné zvláštní nároky, pouze vyloženě písčité, výsušné a vápenité zemi se raději vyhneme. Hosty jsou plně mrazuvzdorné. Při výsadbě a při tvorbě zahradní kompozice je dobré počítat s tím, že hosta je sice vytrvalá (a poměrně i dlouhověká) rostlina, ale její listy nepřezimují. Na podzim je spálí první mráz a na jaře poměrně pozdě raší. Aby plocha nebyla zjara dlouho holá, je vhodné osadit ji například jarními cibulovinami – narcisy, kosatečky, ladoňkami, a podobně. Plocha bude již brzy z jara krásně pestrá a po odkvětu cibulovin již zaujmou své místo hosty. Z důvodu minimalizace údržby raději volíme takové cibuloviny, které se nemusejí každoročně vyjímat ze země, mezi ně patří ladoničky, modřence, sněženky a nižší druhy tulipánů.
Šalvěj (Salvia)
Šalvěje patří k velmi cenným zahradním i léčivým rostlinám. Šalvějí je veliké množství druhů i jejich kultivarů. Velkým kladem šalvěje je dlouhá doba kvetení. Kvete v podstatě od června až do podzimu a na záhoně tak stále vypadá dobře. Je odolná proti mnoha škůdcům a chorobám a je velmi vitální. Představuje ideální trvalku pro výsadbu na slunce. Ideální půda je štěrkovitá a dobře propustná. Vadí jí silněji kyselé pH. Na jaře je potřeba šalvěje seříznout, stonky se zakracují tak na výšku 20–40 cm od země. Mezi pěkné vytrvalé druhy patří S. Gregii, S. sylvestris (syn. S. nemorosa), S. involucrata,S. chamaedryoides a S. microphylla.
Rožec (Cerastium biebersteinii)
Je bujně rostoucí kobercová trvalka, která bohatě kvete bílými květy, výborně snáší sucho, slunce, polostín, kamenitou i chudou půdu. Je vhodná i na stabilizaci půdy ve svažitém terénu. Rychle se rozrůstá a hustým kobercem pokrývá celou plochu půdy. Pro svůj růst potřebuje dostatek místa, jinak se rozrůstá i do okolní výsadby. Nepotřebuje žádnou speciální péči, pouze občasné omezení v růstu.
Víte, jak se trvalky množí?
Publikováno: 27. 6. 2021, Autor: Daniela Dušková, Profil autora: Daniela Dušková
