reklama

Co dělat, když se na naši zahradu nastěhuje krtek?

Každý zahrádkář zná velice dobře ten pocit, kdy ve vzorných záhoncích zeleniny či květin trčí navršené kopečky země. A co dokáže takový ukrytý kopeček v trávě pod noži sekačky! Zahrádkář vykřikuje nadávky a slibuje pomstu původci těchto nežádaných hromádek! Je ale původce opravdu jednoznačný škůdce? Skutečnost je poněkud jiná.

Roztomilý tvoreček, kterému člověk vyhlásil válku (Zdroj: Depositphotos)

Pracovitý výrobce hromádek – krtek obecný (Talpa europaea) je i přes nepříjemné krtičiny velice užitečné zvíře. Během svého života dokáže spořádat velké množství škodlivého hmyzu a jeho larev. Nepohrdne ani drobnými hlodavci a nezastaví se ani před mršinami. A co je zvláště v dnešní době důležité, má ve svém jídelníčku i plže! Krtek patří do čeledi krtkovitých z řádu hmyzožravců. Je dokonale přizpůsobený životu pod zemí, jeho zavalité tělo je kryto hustou, přiléhavou srstí.

Krtek v trávě
Krtek se živí škůdci, kteří škodí naší zahradě (Zdroj: Jan Kopřiva)

Přední nohy jsou krátké a vybočují do stran. Mají lopatkovitý tvar a vybavení silnými drápy. Oči má zakrnělé, téměř překryté srstí. Dokonale jsou vyvinuta hmatová a čichová ústrojí. Krtek vytváří v podzemí dutiny v hloubce okolo 50 cm. Tyto spletité chodby mají funkci spojovací a loveckou. Celé bludiště chodeb pravidelně prolézá a pátrá po potravě. Při hrabání chodeb sice tu a tam přetrhne nějaký kořínek, ale nikdy rostliny neokusuje. Krtci mají jednou ročně čtyři až pět mláďat, která vyrůstají v hnízdě hluboko položeném. Mezi jeho přirozené nepřátele patří sovy, dravci, lasice a lišky.

Krtek v nádobě
Tento tvor má zakrnělé oči (Zdroj: Jan Kopřiva)

Krtek však má ještě jednoho nepřátele – ano, je jím člověk. Je to paradox, kdy člověk, kterému krtek přináší především užitek, jako přirozený predátor mnoha škůdců pouze z důvodu nežádoucích hromádek pořádá na krtka úplné štvanice. Ne, to není přehnané. Člověk, s výrazem indiánského bojovníka, se chopí motyky a začne zběsile rozkopávat místa s krtčími hromádkami. Konečně narazí na krtka a seknutím motyky ukončuje jeho životní pouť. To, že místo trávníku má neutěšené oraniště, které hned tak nedá do pořádku, mu vůbec nevadí.

Krtičiny
Krtkovu přítomnost v zahradě ihned poznáte (Zdroj: Jan Kopřiva)

Tip:

Jako žhavá novinka se na trhu objevila návnada na bázi gelu. Tento nejnovější světový trend v boji proti škůdcům je speciálně ochucený potravinářský gel s atraktantem, lákající hlodavce k sežrání návnady. Jedná se o způsob likvidace velice rychlý a účinný. Gel škůdce zlikviduje vždy, přilepí se jim na packy, ulpí na srsti, ocasu, hlodavci se budou umývat, a tak jej vždy sežerou. Aplikace je velice snadná, stačí vytlačit 3 cm pasty přímo do děr a nor nebo do jejich bezprostředního okolí. Pouhé 2 g postačí na jednoho krtka. Je vhodný nejen v boji proti krtkům, ale i hrabošům, rejskům, hryzcům, krysám a potkanům.

Aplikace provádí do děr, malá kartuše vystačí asi na 340 m2 a účinek se dostaví již po 5 dnech. Prostředek je vhodný nejen pro domácnosti, ale i do potravinářských provozů, pekáren, kuchyní, školních jídelen, pohostinství a řadu dalších míst. Produkt šetří životní prostředí a je neškodný pro domácí zvířata.

Gelová nástraha
Do boje proti krtkovi můžeme nasadit i gel (Zdroj: Jan Kopřiva)

Lidská vynalézavost, jak zaplašit krtka je ale přímo obdivuhodná. Následující "zaručené plašiče“ jsou jen drobným výběrem z nepřeberné studnice nápadů. O jejich úžasnosti a alespoň částečné účinnosti však můžeme silně polemizovat.

Plašič krtků z pivních lahví 

Tuto metodu mohou velice dobře aplikovat konzumenti lahvového piva. Prázdnou láhev zapustíme do země hrdlem vzhůru. Hrdlo necháme vyčnívat nad povrch půdy alespoň 10 cm. V okamžiku, kdy zaduje vítr, vyluzuje hrdlo úžasné tóny. Ty rezonují v zemi a krtek urychleně opouští prostor. Potřeba lahví na 100 m2 je asi 5 kusů.

pIVNÍ LAHEV
Plašič krtků z pivních lahví (Zdroj: Jan Kopřiva)

Plašič krtka z PET lahví 

Název je odvozen od místa, z kterého pochází autor. Do země se zarazí ocelový drát o síle 15 mm a nechá se vyčnívat nad povrch země asi 50 cm. Na drát se nasune PET láhev dnem vzhůru. V horní části láhve se rovnoměrně připevní čtyři uříznutá dna lahví, která slouží jako lopatky. Láhev se na drátu otáčí i při nepatrném větru a třením o drát vydává zvuky. Drát tyto zvuky přenáší do země, kde je zaznamená krtek a opustí pozemek. Jedna točící láhev ochrání plochu 100 m2.

Plašič, PET lahev
Plašič krtka z PET lahví (Zdroj: Jan Kopřiva)

Vypuzení krtka pomocí výfukových plynů 

Tato metoda byla nejideálnější pro vlastníky automobilů s dvoutaktním motorem, škoda, že jich je dnes již tak málo. Do výfukového potrubí zasuneme hadici od vysavače. Druhý konec se utěsní do otvoru krtčí chodbičky. Nastartujeme auto, odcházející výfukové plyny naplňují prostor podzemních chodeb krtka, ten před nimi prchá mimo pozemek. Plošný dosah není upřesněn.

Náčrtek auto
Vypuzení krtka pomocí výfukových plynů (Zdroj: Jan Kopřiva)

Vypuzení krtka pomocí vykuřovacích patron

Ve specializované zahrádkářské prodejně zakoupíme vykuřovací patrony. Jeden konec zapálíme. Patrona se rozhoří a vydává odporný dým. Kouřící konec zasuneme do krtčí nory a utěsníme. Vznikající dým se rozlévá po síti chodbiček. Krtek urychleně opouští zamořený prostor. Patrona má předepsaný dosah 20 m chodbiček.

Akustický plašič krtka 

Válcovitá nádoba se šroubovacím víkem, tvarem silně připomínající urnu na popel zesnulých, se zapustí do země. Nad povrch se nechá vyčnívat asi 8 cm. Odšroubuje se horní víko a do vnitřního prostoru zapojí předepsané baterie. Víko se uzavře. Plašič vyluzuje nepravidelné zvuky, které se šíří podzemím. Krtkovi jsou záhy tak nepříjemné, že opouští naší zahradu. Dosah zařízení je závislí na citlivosti sluchu krtka. Co dodat k uvedeným příkladům plašení krtků? Nejlépe bude uvědomit si jeho převažující užitečnost a čas od času vzít do ruky hrábě a jeho hromádky jednoduše rozhrabat. Naučit se žít s krtkem v symbióze je totiž to nejlepší, co můžeme udělat.

S parazitickou vosičkou proti škůdcům

Krtičiny v záhonku

Publikováno: 30. 6. 2021, Autor: Jan Kopřiva, Profil autora: Jan Kopřiva