Tito škůdci dovedou zlikvidovat naši úrodu zeleniny, jak proti nim bojovat?
Zelenina, stejně jako ostatní plodiny, bývá napadána řadou škůdců, kteří znehodnocují konzumní části. V některých případech mají vliv na snížení kvality poškozené rostliny, jindy rostlinu zcela zničí. Škůdců je celá řada a je možné je rozdělit do dvou skupin na nespecializované a specializované, tedy typické pro danou plodinu.
Mšice jsou škůdci, které je možné najít na věch pěstovaných plodinách (Zdroj: Ludmila Dušková)
Nespecializovaní žraví škůdci zeleniny
Významná poškození zeleniny mohou způsobovat drátovci i larvy kovaříků. Nejčastěji škodí larvy druhů Agriotes a Hemicrepidius. Jsou až 5 cm dlouzí, rezavohnědí a jejich tělo je silně sklerotizované. Samičky kovaříků kladou vajíčka do půdy. Larvičky se nejprve živí odumřelou organickou hmotou, a pak přecházejí na jemné, později větší kořínky. Poškozují také dužnaté kořeny a hlízy, v nichž vykusují chodbičky o průměru až 5 mm. Poškozené kořeny mohou vlivem bakteriálních a houbových infekcí zahnívat. Napadány bývají také klíční rostliny, kde dochází obvykle k překousání hypokotylu a totálnímu zničení rostliny. Významným ochranným opatřením proti drátovcům je intenzivní zpracování půdy.
Housenky můr (některé druhy rodů Noctua, Agrotis, Mamestra a Autographa gamma) mohou poškozovat podzemní a i nadzemní části rostlin. Klíční a mladé rostliny mohou zcela zničit, poškození kořenů či bulev zeleniny vede k jejich znehodnocení. Škodlivost housenek můr bývá obvykle lokální, lze ji prognózovat na základě monitorování výskytu dospělců ve světelných lapačích. Ochrana spočívá obvykle v ošetření napadených rostlin insekticidy.
Housenky motýlů a můr mohou poškozovat podzemní i nadzemní části rostlin Housenky běláska zelného Housenky běláska zelného
Slimáčci, slimáci a plzáci - většinou se setkáváme se slimáčkem síťkovaným (Deroceras reticulatus), slimáčkem polním. V posledním desetiletí je významným škůdcem invazní plzák španělský. Požerky slimáčků a slimáků především při přemnožení se nedají zaměnit s jinými škůdci. Dokáží velmi rychle zlikvidovat veškerou zeleninu i květiny. Ochrana, kromě agrotechnických opatření zahrnujících kvalitní přípravu půdy s důkladným zapravením posklizňových zbytků, spočívá v aplikaci moluskocidních přípravků, či parazitických hlístic.
Mšice, molice, svilušky, třásněnky (Aphidomorpha, Aleyrodomorpha, Tetranychidae, Thysanoptera) patří do skupiny savých škůdců a je možné je najít na všech pěstovaných plodinách. Nejagresivnější jsou ale na kulturách skleníkových, kde je pro ně ideální stálá teplota a vlhkost. Sáním poškozují pletiva celých rostlin a ty předčasně ukončují růst. Také plody jsou často znehodnoceny vlivem sání těchto škůdců a druhotným výskytem černí.
Molice jsou nejagresivnější na skleníkových rostlinách (Zdroj: Ludmila Dušková) Třásněnky jsou saví škůdci (Zdroj: Ludmila Dušková)
Poměrně častým poškozením kořenů mrkve jsou požerky způsobené larvami pochmurnatky mrkvové. Je to drobná, asi 5–7 mm velká, černá muška, která klade vajíčka na půdu v blízkosti mrkve. Žlutavé, později až žlutooranžové bezhlavé a beznohé larvy vyžírají chodbičky pod povrchem pokožky kořenů. Chodbičky jsou zpočátku rezavě žluté, postupně hnědnou a zahnívají. Pochmurnatka má dvě generace ročně, za škodlivější jsou považovány larvy druhé generace, jejíž dospělci létají v červenci a kladou vajíčka k rostlinám. Dorostlé larvy se kuklí v hnědém soudečkovitém pupariu a to přezimuje. Signalizace náletu dospělců se v porostu provádí žlutými lepovými deskami.
Vrtule celerová je nenápadná, 5–6 mm velká muška. Dospělci jarní generace jsou žlutočervení, podzimní generace je černá. Dospělci létají od května, vajíčka kladou do listů miříkovitých. Beznohé a bezhlavé larvy se líhnou od poloviny června. V listech celeru vyžírají nejprve chodbičkovité, pak plošné miny. Napadené listy zasychají. Dorostlé larvy se kuklí v pupariu v půdě. Také tento škůdce má dvě generace. Vývoj larev trvá asi měsíc, kuklí se v půdě. Dospělci druhé generace létají v srpnu. Přezimují puparia v půdě.
Cibulová zelenina je napadána několika druhy žravých škůdců, kteří poškozují buď podzemní části rostlin, tj. kořeny a cibuli, a dále škůdci nadzemní části, kteří poškozují listy nebo stonek rostlin. Poškození těmito škůdci vede buď k odumření rostlin, nebo k jejich znehodnocení a nemožnosti je tržně uplatnit. Česnek je často napadán houbomilkou česnekovou. Je to hnědá muška s tělem dlouhým 5–8 mm, a křídly o něco delšími než tělo. Přezimuje dospělec. Počátkem jara, když teploty vystoupí nad 8 °C, samičky kladou vajíčka jednotlivě na česnek. Larvy jsou bílé, bezhlavé a beznohé, dlouhé 8–11 mm, a v rostlinách se vyskytují jednotlivě. Škodí vyžíráním stonků, vnitřní listy hynou, rostliny se deformují a netvoří se cibule. Ochrana proti houbomilce spočívá v uplatnění celé řady opatření, jako je zajištění vhodného osevního postupu, dodržení izolační vzdálenosti od loňských porostů, pozdní výsadbě na podzim, nebo pěstování jarního česneku.
Závažným škůdcem póru je vrtalka pórová. Dospělci jsou velcí 1,6–2 mm, podobní drobným muškám. Dospělci 1. generace létají od dubna, kladou vajíčka na listy cibulové zeleniny. Larvy jsou bělavé, velké 2–3 mm, kuklí se v rostlině. V listech, ale zejména ve vybělené části póru, lze nalézt jak larvy, tak rezavohnědá puparia (kukly) velká 4–5 mm. Napadá především pór, kde larvy vyžírají stonek, poškozuje však i cibuli a česnek. Má dvě generace ročně. Přezimuje kukla v půdě a rostlinných zbytcích. Ochranou proti jarní generaci je použití netkané textilie po výsadbě, která zabrání náletu vrtalek z okolí, případně lze porost ošetřit insekticidy. Zcela nevhodné je kompostování napadených rostlin a jejich zbytků, to vrtalkám umožnuje přežití a další šíření.
Z listové zeleniny u nás patří k nejvýznamnějším druhům salát a špenát. Oba tyto druhy jsou napadány zejména mšicemi. Ze žravých škůdců se lze zejména na salátu setkat, zvláště ve vlhčích obdobích, se slimáčky a slimáky. Slimáčci a slimáci okusují listy, dostávají se do hlávek salátu a znehodnocují je.
Škůdci brambor
Mezi nejznámější a také nejhorší patří mandelinka bramborová. Dospělí brouci přezimují v půdě v hloubce 10-40 cm, kde jim neškodí nepřízeň počasí, především mrazy. Jakmile dojde na jaře k prohřátí půdy na 14 °C v hloubce asi 25 cm, vylézají brouci z půdy. To většinou bývá v době, kdy brambory začínají rašit. V případě, že brambory ještě nemají listy, živí se mandelinky na plevelných lilkovitých rostlinách. Především v podmínkách zahrádek, kde není možnost umístit nové porosty brambor alespoň 200 m od loňské výsadby, mají vylíhlí brouci ihned k dispozici zdroj potravy. Toto je také hlavní důvod, proč jsou zahrádkářské plochy podstatně více napadány než porosty velkovýrobců.
Po páření samičky kladou vajíčka. Každá v průběhu měsíce května a června 500 ale až 3000 žlutých až oranžových vajíček ve skupinkách, která jsou nalepena na spodní strany listů, jako ochrana před slunečními paprsky. První larvičky se líhnou v závislosti na teplotě za 4-15 dnů a jejich vývoj, přestože mají 4 vývojová stádia, trvá 12-20 dnů. Čím jsou larvy větší a starší, tím jsou žravější. Jestliže larvy 1. stádia sežerou jen 2 % z celkového množství potravy, pak u larev 4. vývojového stádia je to až 80 %. Po této době larvy zalézají do země, kde se zakuklí a za 7–15 dnů se z nich líhnou noví brouci, kteří požírají listy brambor. U části těchto brouků, především v teplejších oblastech, kde má mandelinka 2 generace za rok, dochází k páření. Avšak ne všechny oplozené samičky opětně kladou vajíčka, protože část z nich zalézá do země a zde upadá do tzv. diapauzy, ve které setrvávají až do jara příštího roku. Zbývající část samiček je oplozena až na jaře.
