Tyto jedovaté a nebezpečné plevely se zcela určitě vyskytují i na vašich záhonech
Jedovaté a nebezpečné plevely se většinou tváří jako krásné a barevné kytičky, které si rádi utrhneme do vázy. Již ale pouhý dotyk s čerstvě utrženou rostlinou pro nás může znamenat zdravotní komplikace. Připomeneme si nejčastěji se vyskytující plevele na našich zahradách a povíme si, jak se zachovat, pokud se u nás objevily zdravotní obtíže.
Jedovaté a nebezpečné plevely, které se zcela určitě vyskytují i na vašich záhonech (Zdroj: Depositphotos)
Jedovaté a nebezpečné plevely
Naše úhledně vypleté záhony vždy po nějakém čase znehodnotí bující a pučící plevel, který se znovu a znovu objevuje mezi okrasnými rostlinami i mezi zeleninou. Většinou jej vytrháváme s tichým skřípěním zubů a vyhazujeme na kompost. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, že i plevele v naší zahradě jsou jedovaté?
Některé jsou jen dráždivé, ale mohou se zde objevit i jedovaté, které dokážou podráždit pokožku a způsobit kožní problémy. Aniž bychom si to uvědomovali, tak už jen pouhý kontakt s čerstvě utrženou jedovatou rostlinou nás může ohrozit i na životě. Některé tyto rostliny vynikají i nádhernými květy jako třeba durman, čímž se nám jejich jedovatost může zdát velmi nepravděpodobná, jiné jsou velmi nenápadné a člověka ani nenapadne, jakého zákeřného nepřítele drží v ruce.
Mezi nejčastěji nalézané jedovaté rostliny v našich zahradách můžeme zařadit:
Blín: obsahuje tropanové alkaloidy (mimo jiné atropin nebo skopolamin). Celá rostlina je extrémně jedovatá, nejvíce pak semena. Tyto alkaloidy působí na centrální nervovou soustavu a mozek. Při požití větší dávky způsobuje blín ochrnutí. Při podezření na otravu blínem neprodleně kontaktujeme lékaře, u postiženého se pokusíme vyvolat zvracení a podáváme živočišné uhlí. Otrava se podobná svými příznaky otravě rulíkem zlomocným.
Ne všechen plevel je jedovatý. Například bršlice kozí noha je z pohledu bylinkářů velmi užitečná. Přečtěte si náš další článek a využijteji i vy!
Durman: Obdobné tropanové alkaloidy jako u blínu. Otrava durmanem je velmi riziková, protože postiženému hrozí, obzvláště ve vyšších dávkách, smrt naprostým vyčerpáním se selháním srdce, přehřátím. Pod vlivem deliria může dojít ke smrtelnému zranění. Ve velmi malých dávkách se durman chová jako halucinogen.
Durman je nejen halucinogen, ale i smrtelně jedovatá rostlina
Kýchavice: jedná se o smrtelně jedovatou rostlinu. Při požití 1-2 g rostliny již dochází k extrémnímu snížení krevního tlaku a zástavě srdce. Účinnou látkou jsou steroidní alkaloidy cholestanového typu. Při požití menší dávky může dojít k úpornému dávení. Vdechnutí prachu nebo pylu z rostliny vyvolává kýchání.
Kýchavice je věrná svému jménu, při čichnutí k ní se rozkýcháte
Mák: lepkavá bílá a později tmavnoucí mléčná šťáva je surové opium známé svými účinky. Opium je výchozí surovinou pro izolaci alkaloidů, především morfinu nebo kodeinu. Z 1 ha máku se dá získat až 50 kg opia. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a narkoticky. Z některých derivátů morfinu se získává neblaze proslulý heroin.
Oměj: obsahuje prudce jedovatý alkaloid akonitin, kdy už 3-6 mg je smrtelných pro dospělého člověka. Akonitin patří mezi nervové jedy, při zevním použití způsobuje podráždění, svědění a pálení, následuje úplná anestézie, pokles teploty a smrt zadušením. Oměj patřil ve středověku k "oblíbeným" roztokům travičů a v minulosti byl oměj používán k napouštění hrotů šípů a oštěpů domorodců v oblasti Indie nebo Nepálu. Nejvyšší dávka jedu je v rostlině v zimě. Pokud se k oměji dostanou včely a jeho pyl přenesou do úlu, bude i jejich med jedovatý.
Extrémně jedovatý oměj přitom krásně a líbezně kvete
Náprstník: účinnou látkou jsou kardiotonické glykosidy, které jsou prudce jedovaté. Ačkoliv se tyto glykosidy používají v lékařství, zejména v kardiologii pro léčbu srdečních chorob, užívat se smí pouze pod dohledem lékaře. Kumulací dlouhodobého užívání může dojít i k otravě. Otrava po požití náprstníku se projevuje nejprve podrážděním trávicího ústrojí, projevujícím se ošklivostí, zvracením a průjmem. Později dochází k nápadnému zpomalení pulsu, nepravidelné srdeční činnosti a obtížnému dýchání. Tyto příznaky vyústí ve velmi rychlý a slabý puls, po němž může následovat ochrnutí a zástava srdce.
Starček: jde o jedovatou rostlinu, která obsahuje toxický alkaloid pyrrolyzidin. Je nebezpečný pro pasoucí se zvířata stejně jako pro lidi, kteří konzumují nakažené produkty (mléko, semena, vejce, med), nebo jejich kůže dlouhodobě přichází do styku s rostlinou či vdechují její pyl. Pyrrolizidin se kumuluje v organizmu a způsobuje pomalé a nevratné poškození jater a nervové soustavy. Chronická otrava koní tímto starčkem se nazývá žďárská choroba. Dobytek při větší konzumaci uhyne, u lidí se nemoc začíná projevovat bolestí břicha.
Další je cheleritrin, nejjedovatější z této skupiny alkaloidů. Je lokálně dráždivý a tlumí respirační centrum v centrální nervové soustavě. V lidovém léčitelství je šťáva z vlaštovičníku využívána jako účinný odstraňovač bradavic. K otravám dochází spíše zřídka, protože vlaštovičník má silně hořkou až odpornou chuť. Přesto může vyvolat podráždění trávicího ústrojí včetně tvorby puchýřků na sliznici úst a hrdla, nauzeu a drastické krvácivé průjmy spojené s kolikou.
Ačkoliv je vlaštovičník využíván v lidovém léčitelství, jeho šťáva je jedovatá
Vratič: obsahuje jedovatý tujon, který má velmi individuální účinky (může na každého člověka účinkovat rozdílně). Používání čisté silice vratiče je nebezpečné, při předávkování způsobuje křečovité a dávivé stavy, které mohou končit až zadušením a smrtí. U těhotných vyvolává potraty a nevratně poškozuje ledviny. Při zasažení pokožky u citlivějších jedinců se mohou objevit puchýře a špatně hojitelná vyrážka.
