Krvavec

Kdo by neznal krvavec? Tak typická rostlina našich luk a druhé poloviny léta. Konkrétně se jedná o druh krvavec toten (Sanguisorba officinalis), který vytváří přízemní růžici listů, ze které vyrůstají delší větvené stonky, nesoucí temně červené hlávky květů. Krvavec dosahuje výšky okolo 100 cm. Sice se jedná o druh, se kterým se nejčastěji setkáme v přírodě, ale to neznamená, že jej nemůžeme pěstovat i na zahradě.

Méně známé trvalky pro stinná stanoviště

Krvavec miluje slunné stanoviště a vlhčí půdu. Vyrovná se i s jílovitou zeminou. Hodí se do trvalkových záhonů, květy lze použít k řezu. Za zmínku stojí i jeho velmi zajímavý kultivar 'Lemon Splash', který má listy žlutě panašované. Díky listům je okrasný nejen v době květu, ale mimo ni. V zahradní kultuře se setkáme i s druhem Sanguisorba menziesii, který je předchozímu velmi podobný. Jeho kultivar 'Dali Marble' má také panašované listy, skvrny na listech jsou ale bílé. Oba kultivary se spolu dobře kombinují.

Rozrazilovec či rozrazil viržinský (Veronicastrum virginiacum)

Je dalším zajímavým druhem. Jedná se o vysokou formu rozrazilu a představuje dokonalou protiváhu k nízkým skalkovým druhům. Jeho listy jsou podobné listům konopí setého a jeho květy tvoří vzpřímené hrozny jemných kvítků, nejčastěji ve fialové nebo bílé barvě. Rozrazilovec poroste dobře na plném slunci či v mírném stínu. Potřebuje vlhkou půdu a v průběhu léta nemá rád přeschnutí, proto na něj pamatujeme se zálivkou. Jedná se o velmi nenáročnou a mrazuvzdornou trvalkou. Svoje místo si najde v keřových i trvalkových výsadbách. Dá se použít i k řezu do vázy. Krásným kultivarem je 'Fascination' s překrásně jemně lila fialovými květy.

Jírovec drobnokvětý nebo synonymem pávie bílá (Aesculus parviflora)

Je vlastně nízkým příbuzným tolik rozšířeného kaštanu či správně jírovce maďalu. Jírovec drobnokvětý pochází z Jihovýchodu USA a jedná se o podrostovou dřevinu. Má rád stanoviště okolo vody, na slunci nebo v lehkém polostínu. Bohatě kvete jemnými péřovitými květy složenými v bohatá květenství. Dorůstá výšky okolo 2-4 m a mnohem více do šířky. Tvoří kořenové výmladky a může se sám rozšiřovat do prostoru. Na zahradě mu věnujeme dostatek místa. Za odměnu vytvoří bohatou, hustou zelenou hmotu pěkných listů. Květy jsou krásné a keř je velmi dekorativní.

Ploštičník, cimicifuga (Actea racemosa)

Je druh, který spíše, než jako okrasnou rostlinu, známe pro jeho široké léčivé účinky na lidský organismus. Cimicifuga je známé homeopatikum, které léčí revmatické a neurologické obtíže a hormonální nerovnováhu, zejména u žen. Pomáhá léčit bolest hlavy, menstruační bolesti a mírnit projevy klimakteria. Actea je trvalkou, která tvoří bohaté trsy zelených listů. V době květu vytváří dlouhé stvoly, nesoucí bílá, příjemně vonná latovitá květenství.

Kvete od července do září. Plody, které se tvoří po odkvětu, jsou jedovaté. Nejvíce potentních látek je obsaženo v oddencích. Sami se nikdy nesnažíme z rostliny vytvořit lék nebo čaj. Ploštičník zásadně pěstujeme jako okrasnou rostlinu. Má rád polostinné stanoviště s dostatkem vláhy v půdě. Vlhko v půdě je pro rostlinu velmi důležitým předpokladem úspěšného pěstování. Ideální je proto stanoviště u jezírka, potůčku nebo pod závlahou. Ve výsadbě nejlépe vynikne, je-li vysazen po více kusech.

Agastache (Agastache)

Není v našich zahradách příliš rozšířena a je to škoda! Pochází z bohaté čeledi hluchavkovitých a doma je v Mexiku. Příbuznými rostlinami agastache je například rozmarýn nebo levandule. Jedná se o teplomilný druh, který miluje propustné, ale živné půdy na sluníčku a ve chráněné poloze. Dorůstá výšky okolo 50-100 cm.

Méně známé letničky

V tuhých zimách může zmrznout, a proto se často pěstuje i jako letnička, kdy ji každoročně zjara vyséváme. Na stanovišti se ale může množit i samovýsevem. Hodí se do volněji pojatých kompozic a přírodních partií zahrad. Bonusem agastache ji jemná lékořicová vůně květů, která láká i hejna včel. V zahradách se pěstuje několik druhů i kultivarů. Mezi ty nejkrásnější pak patří Agastache mexicana 'Red Fortune' s karmínově červenými květy.

Hlavoš západní (Cephalanthus occidentalis)

Je listnatý opadavý keřík, který zaujme zejména díky kulatým bílým květenstvím, které skutečně vypadají jako malé kuličky nebo míčky, v průměru mohou mít až 3 cm. Květy jsou vonné a podobně jako květy komule lákají motýly. Vykvétají v období srpna a září. Pro pěstování se hodí chráněná, slunná stanoviště s vlhou půdou a mírně kyselou reakcí. Může dorůstat až 2 m, ale neroste nejrychleji. Hodí se jako solitéra, k vodním plochám, ale i do skalek. Dobře snáší řez a tvarování.

Krvavěnka (Sanguinaria canadensis)

Je zajímavou drobounkou trvalkou pro polostinná místa ve skalce, ideálně pod korunami stromů. Preferuje propustné, vlhké a živnější půdy. Nesmírně zajímavé je její kvetení, květy se objevují zjara a svým půvabem zaujmou každého. Květy jsou čistě bílé, jednoduché nebo i plnokvěté. Plnokvěté kultivary připomínají leknín plovoucí na vodní hladině. Nejprve začnou rašit listy, které jsou stočeny do úzkého kornoutku, uprostřed listu je pak schováno poupě, které přeroste listy a rozvine se do své krásy. Po odkvětu se i listy rozevřou a vytvoří pěkné dekorativní trsy. Listy jsou samy o sobě tuhé, modrošedé a i jen samotný porost, který vytváří, působí pěkně. Později rostlina zatahuje pod zem a vyraší opět zase na jaře. Krvavěnka je v našich zahradách zatím celkem neznámá, ale určitě se to brzy změní.

Origanum libanoticum

Je perličkou, tentokráte ze skupiny bylinek. Jedná se o krásně kvetoucí druh oregana, jehož fialové květy připomínají chmelové šištice. Miluje samozřejmě sluníčko a hodí se do všech slunných bylinkových výsadeb. Velmi dobře se kombinuje i se středomořskými druhy a rostlinami v tomto stylu. Dobře se hodí do záhonů ve štěrku a do společnosti kamenů. Krásnými společníky mu budou levandule, rozmarýn, a nižší suchomilné traviny.

Po odkvětu a na jaře nezapomeneme keříky seříznout pro podporu pěkného tvaru a vzhledu.

Podívejte se jak pěstovat mišpule: