Cibule a česnek jsou perfektní, lokální zeleniny s dlouhou historií pěstování. Jsou to nenáročné druhy, které vyplní na zahradě nebo na políčku každou volnou plochu. Navíc mají obě své nezastupitelné místo v tradiční české kuchyni.
Česnek a cibuli můžeme i pěkně splétat do svazků a copů a zavěsit v kuchyni, je to pěkná i praktická dekorace (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Česnek a cibule si jsou blízce příbuzní, oba pochází z čeledi liliovitých (liliaceae) a patří mezi cibulovou zeleninu. Jejich cibule obsahují z velké části podobné či stejné látky. Oba druhy v lidovém léčitelství patří mezi přírodní antibiotika a antioxidanty. Obsahují sirnaté těkavé silice, enzymy, vitamin C, B1, B2, PP, glukokininy, sacharidy a minerální látky (vápník, sodík, draslík, fluor, železo), aminokyseliny, flavonoidy a fenolické látky.
I česnek skladujeme suchý, nepoškozený bez stvolů a kořenů
Oba druhy příznivě působí na střevní mikroflóru, působí protihnilobně a stimulují trávicí proces. Doporučují se i jako přírodní prostředek při oslabení imunity, řada prastarých receptů se zachovala a používá se dodnes. Při bolestech v uchu vložíme jemnou gázou omotaný stroužek česneku a bolest brzy pomine. Při nachlazení a bolestech v krku se zase s úspěchem používá cibulová šťáva. Syrovou cibuli nakrájíme na tenká kolečka a zakapeme medem. Po několika hodinách působení se vyloučí z cibule a medu čirá šťáva, kterou užíváme po lžicích. Působí lépe než kdejaké bonbony z lékárny.
Cibuli uskladňujeme jen perfektně suchou bez kořínků a natí
Pěstování
Abychom mohli sklízet, musíme je nejprve vypěstovat a vědět, jak na to jít tou správnou cestou. Cibule i česnek preferují živnou, ale propustnou půdu, nejlépe s obsahem písku. Těžká a jílovitá půda podporuje rozvoj hnilob. Pěstujeme na plném slunci. Pravidelně okopáváme a hnojíme, případně zaléváme. Ve slévavých půdách je velmi nebezpečný půdní škraloup, který se vytvoří např. po prudkém dešti, když vyjde sluníčko a teploty jsou vysoké. Zejména česnek se v takových podmínkách doslova zapaří, chytne plíseň a uhnije. Půdní škraloup musíme okamžitě rozrušit motykou nebo plečkou.
Cibuli dnes pěstujeme nejčastěji z časného jarního výsevu. Semínka vyséváme již počátkem března do brázdiček, do hloubky 2-3 cm. Vzdálenost řádků je ideálně 30-35 cm, v řádku jednotíme podle potřeby na 5 cm. Cibule se dá pěstovat i z tzv. sazečky – drobných cibulek. Vysazujeme na jaře, do řádků 20 cm vzdálených, s rozestupem cibulí 8 cm. Špička cibulky by měla vyčnívat nad povrch. Cibule ze sazečky jsou velmi rané, ale oproti setým cibulím mají horší skladovatelnost.
Cibuli můžeme sázet... (Zdroj: Daniela Dušková) ... nebo také vysévat (Zdroj: Daniela Dušková)
Česnek z důvodu šíření houbových chorob raději vysazujeme z certifikované sadby, pocházející z tuzemské produkce. Ozimý česnek vysazujeme tak, aby před zimou dobře zakořenil, nadzemní část musí začít růst až na jaře. Nesázíme dříve, než teplota půdy trvale klesne pod 9 °C. To je většinou koncem října až začátkem listopadu. Jarní odrůdy česneku se mohou sázet jak na jaře, tak na podzim. Jeho výhodou je lepší skladovatelnost.
Půda by měla být dobře zpracovaná, aby šel česnek dobře zapíchnout. Výška zeminy nad stroužkem by měla být okolo 3 cm. Řádky volíme na stejnou vzdálenost jako u cibule, ideálně by řádkem měla projet plečka, příliš úzké řádky musíme jinak plet a okopávat pracně ručně. Jednotlivé stroužky zapichujeme asi 10 cm od sebe.
Cibuli sklízíme ve chvíli, kdy se stonek ohne k zemi, a slupky na povrchu cibule zasychají. Nemusíme vyrývat, jednoduše ručně vytahujeme a po menších svazcích sušíme na vzdušném místě. Česnek sklízíme v létě, obvykle od začátku června do poloviny srpna. Nepaličák by měl mít polehlou nať a paličák zase pěkně vyvinuté stroužky kryté 4-5 slupkami. Z menších ploch můžeme česnek sklízet snadno vytahováním rostlin, případně s podrytím vidlemi nebo rýčem.
Česnek sušíme, stejně jako cibuli, s natí, cibule odstříháváme od natí až po důkladném zaschnutí. Natě ponecháme jen malý kousek a důkladně odstřihneme všechny kořínky. Sklizeň by měla probíhat za sucha, předejdeme tak zabahněným a špinavým slupkám. V oblibě jsou i česnekové nebo cibulové copy, ty se zapletou a cibule se z nich odstřihujeme podle potřeby. Pro tento způsob skladování stvoly samozřejmě nestříháme. Copy mžeme oživit i spletením spolu s letničkami a travinami určenými k sušení.
Předpokladem pro dlouhé zimní skladování je správně vyzrálá a usušená cibule bez špinavých slupek a kořínků. Cibule vyzrálé na sluníčku bez nadbytku vlhkosti se skladují lépe a déle vydrží. Nikdy bychom je neměli skladovat ve vysoké vrstvě. Dnes se nejlépe hodí plastové nebo dřevěné přepravky, které skladujeme při teplotě do 10 °C. Ve vlhkém prostředí mohou chytit plíseň, v teplém bytě zase předčasně raší. V kuchyni skladujeme vždy jen menší množství cibulí, které stihneme do dvou týdnů zpracovat. Pár týdnů vydrží i v ledničce.
Jak všichni víme, cibulí je celá řada variant. Základním druhem je cibule kuchyňská (Allium cepa) mezi tradiční žluté odrůdy patří: 'Všetana' a 'Štutgartská', hezky kulaté je 'Signum' a 'Daytona'. Zajímavé je gigantické 'Globo' sladké chuti a žluté barvy, které se často konzumuje za syrova ve formě salátů. Z Globa se nejčastěji připravují i smažené cibulové kroužky.
Cibule šalotka (Allium ascalonicum nebo Allium cepa var. aggregatum) vytváří trs většího množství drobných cibulek. Šalotka má jemnější chuť a při skladování nemá tendenci předčasně rašit.
Perlová cibule (A. ampeloprasum) je příbuzná pórku a má i podobnou chuť. Drobné bílé cibulky se používají pro nakládání.
Stejně tak se dají dobře využít speciálně vyšlechtěné odrůdy cibule kuchyňské (Allium cepa 'Agostana')
Cibule zimní, ošlejch nebo sečka jsou označení vytrvalé cibule (Allium fistulosum). Snese mrazy až do -20 °C a na jednom stanovišti se udrží i 10-15 let. Cibulky jsou menší, ale nať je jemná lahodná, můžeme ji sklízet celoročně i v zimě. Hodí se do polévek, pomazánek nebo na posypání pečiva. Vypěstovat ji lze ze semene (k dostání je odrůda ‘Bajkal‘) nebo tak, že si přineseme odkopek trsu.
Paličáky mají silný středový stvol, vytváří kulovité květenství s pacibulkami, stroužky rostou okolo stvolu. Květní stvol odstraňujeme, protože snižuje kvalitu stroužků pod zemí. Dobrým paličákem je např. 'Dukát', 'Havran', 'Jovan' nebo 'Brick'.
Nepaličák netvoří květní stvol, nať je slabší, netvoří výraznou centrální osu. Z odrůd stojí za vyzkoušení 'Anton', 'Benátčan', a 'Lukan'.
