reklama

V některých případech je lepší nahradit trávník jinými rostlinami

Chůze naboso po měkkém zeleném travním koberci patří k příjemným požitkům teplých dnů od jara do podzimu. Vypěstovat ale hustý trávníček vyžaduje hodně práce i zkušeností. Hřišťové směsi travin, které se na intenzivně sečené travnaté plochy používají nejčastěji, potřebují kromě týdenního sekání také časté hnojení, provzdušňování, kvalitní vrstvu substrátu a dostatek slunce. Ne vždy je snadné všechny předpoklady splnit a trávníku se proto nedaří. Žloutne, prosychá, objevují se velké dvouděložné plevele a není to zdaleka ono.

Acaena inermis Purpurea přináší kromě skvělého kobercového pokrytí i zajímavé oživení v podobě purpurových listů (Zdroj: Daniela Dušková)

Ne vždy je pěstování trávníku vhodné nebo možné a my musíme traviny nahradit jinými rostlinami podobného charakteru, jako má nízký trávník. Takové rostliny nazýváme půdopokryvné. Chceme po nich, aby souvislým porostem pokryly povrch půdy a aby byly v podstatě náhradou za trávník. Na prudkém slunci, ve svahu, ve stínu, pod korunami stromů, všude tam je mnohdy ekonomičtější nahradit trávník jinými rostlinnými druhy. Nesmíme ale zapomínat ještě na jedno důležité hledisko. Pokud si přejeme trávník nejen nahradit, ale zároveň po něm i chodit, musíme vybírat zástupce ze skupiny rostlin „snášejících sešlap“. 

Je totiž celá řada půdopokryvných rostlin, které dobře navodí podobný dojem jako trávník, ale chodit můžeme jen po některých. Pro sešlap se hodí hlavně nízké druhy trvalek, z nichž některé řadíme mezi skalničky. Díky tomuto charakteru růstu mají oproti trávníku jednu velkou výhodu – nemusíme je vůbec sekat. Před samotnou výsadbou musíme vždy správně zhodnotit podmínky, které můžeme rostlinám nabídnout a podle toho vybereme určitý druh. Musíme brát v potaz nejen slunnost lokality, ale také půdní reakci a její zásobení vláhou - případně jak často můžeme zalévat.

Pěstování a intenzita pochozu:

Pokud vybereme správné druhy pro dané stanoviště, budou sešlapu odolné rostliny přirozeně vytvářet hustý koberec. Před výsadbou je vhodná prostor důkladně zrýt a odstranit všechny viditelné plevele. Rostliny, nejlépe z předpěstovaných sazenic, vysazujeme nahusto vedle sebe. Zpočátku se postaráme o pravidelnou zálivku a na plné zatížení a sešlap počkáme do té doby, než se porost pěkně zapojí do jednoho celku.

Pěkným i funkčním doplňkem pochozích ploch jsou i ploché kameny – šlapáky, které umístíme do porostu ve směru, kterým chodíme. Šlapáky drobné rostlinky pěkně doplňují a zejména zpočátku zamezí vzniku více prošlapaných míst. Podle kvality porostu a druhu rostlin přizpůsobíme i intenzitu pochozu. Vybrané druhy sešlap snášejí dobře, ale asi je neumístíme na vysoce frekventovanou cestu. Na místa, kde procházíme často, a trávníku se nedaří, můžeme použít i štěrk a danou plochu jim pokrýt. Štěrková plocha vypadá hezky, čistě a upraveně.

Štěrk
Pokud chceme opravdu jen minimální údržbu nebo tam, kde se vůbec žádné zeleni nedaří, vsadíme na štěrk (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Mezi vyzkoušené druhy na slunce patří:

Acéna drobnolistá (Acaena microphylla)

Pochází z Nového Zélandu a dorůstá výšky jen 15-25 cm. Má drobné lístky, které v zimě neopadávají, některé kultivary mají list zbarvený do červenohněda. Acéna má zajímavé i květy, které vypadají jako červená ježatá klubíčka. Vyhovuje jí plné slunce a mírně vlhká propustná zemina s přídavkem štěrku. Velmi pěkný je i druh Acaena inermis ´Purpurea´, který má zajímavé tmavě červenofialové zbarvení listů.

Huseník výběžkatý  (Arabis procurrens)

Huseník je velmi vitální, rychle rostoucí pokryvná trvalka, která vytváří přízemní listové růžičky. Listy jsou v základní barvě sytě zelené, vyšlechtěny jsou ale i kultivary s bíle panašovanými či červenými listy. Květy jsou bílé.

Huseník
Sešlap snese i suchomilný huseník (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica)

Rostlinka pochází ze střední Evropy a Severní Ameriky. Vytváří malé přízemní růžičky stříbrných lístků, květy vyrůstají na 10 cm vysokých lodyhách a mají nejčastěji růžovou barvu.

Kotula kostrbatá, mechovec (Cotula squalida)

Patří k nejlepším půdopokryvným skalničkám. Je pouhých 5 cm vysoká, lístky svěže zelené barvy představují droboučké kapradinky nebo mech. Kvete od července do srpna malými žlutými kvítky. Kotula poroste na slunci i v polostínu. Půda nesmí vysychat.

Cotula squalida
Cotula squalida vytvoří velmi hustý odolný koberec (Zdroj: Daniela Dušková)

Mezi další rostliny snášející sešlap na slunných stanovištích patří mateřídouška obecná (Thymus vulgaris), některé řebříčky (Achillea ageratifolia, Achillea tomentosa), úrazník položený (Sagina procumbens), nízká máta (Mentha requienii).

Mezi vyzkoušené druhy do stínu patří:

Barvínek menší (Vinca minor)

Patří mezi vytrvalé dřeviny plazivého charakteru. Barvínek běžně najdeme i planě rostoucí v našich lesích. Lístky jsou lesklé, vytrvalé i v zimním období, na jaře se objevují i krásné modré květy. Některé kultivary ale kvetou i fialově, bíle či růžově. Barvínek rychle a intenzivně roste.

Vinca minor
Vinca minor na jaře nádherně kvete (Zdroj: Daniela Dušková)

Břečťan plazivý (Hedera hellix)

Je, stejně jako barvínek, plazivého charakteru vzhledem k tomu, že na svých výhonech vytváří tzv. příčepivé kořínky, díky kterým se může pnout i vertikálním směrem. Všichni víme, že břečťan samovolně porůstá i stromy, ploty a zdi bez nutnosti jakékoliv opěrné konstrukce. Břečťan snáší i hluboký stín a suchou půdu.

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)

Je nízká plazivka kopírující povrch půdy s rychlým růstem. Vrbina preferuje polostín a vlhčí půdu. Pěstuje se v zelenolisté i zlatolisté formě.

Vrbina penízková
Svěží porost vrbiny penízkové. Pružné stonky se při sešlapu jen tak nezlomí (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Zběhovec plazivý (Ajuga reptans)

Patří skoro mezi plevele. Zběhovec je zcela nenáročný, snese i horší jílovitou půdu. Pozor pouze na dlouhodobé vyschnutí zeminy.

Podívejte se, jak na pěstování břečťanu:

Publikováno: před týdnem, Autor: Daniela Dušková, Profil autora: Daniela Dušková