Dobře posečená louka bývala vizitkou každého správného hospodáře. Dnes už umění sekat kosou zvládá málokdo, přitom je ale stále ještě hodně luk, kam s technikou nevyjedeme. Na některé chráněné horské louky mají traktory a sekačky vjezd dokonce zákonem zakázaný. A tak zde sekáči i nyní dvakrát do roka berou kosy do ruky, aby pěkně postaru louky posekali. A louku za domem si můžeme podle jejich příkladu pokosit i my. Není to žádná věda, chce to jen ráno si přivstat, plivnout do dlaní a s vervou se pustit do práce. A že vám na rukou asi objeví mozoly? Pamatujte – práce šlechtí.

Sekání kosou

Zahrádka na balíkách slámy

V našich článcích jsme si již ukazovali sečení trávy bubnovou sekačkou, mulčovačem nebo travním traktorem. A proto, abychom měli přehled úplný, podíváme se dnes na to, jak sekali a sušili seno naši pradědové – kosou. Při sekání je hlavně třeba dávat pozor na to, kde a co sečeme, abychom ostří hned neztupili třeba o hroudu nebo dokonce kámen. Než se pustíme do díla, je dobré také vědět, jakými pravidly se správná senoseč řídí. Protože to není jenom tak, stát se pravým sekáčem.

Kvalitní píce na zimu

Letos je tráva nádherná, dařilo se jí. Louka je plná různých travin, například sveřepy, lipnice, psárky a mezi nimi nádherně kvetoucí jetele, kopretiny či škardy i vonné byliny, jako je jitrocel, podběl, heřmánek či kozlík. Zkrátka přepestrý výběr všeho možného. Ale i přes tu všechnu tu hojnost a nádheru je to hlavně louka, která se musí posekat. Protože jen když se tráva včas správně poseče a usuší, dostaneme kvalitní seno jako ideální píci pro drobná hospodářská zvířata na zimu.

Sekejte krůček po krůčku

Než začneme sekat, je třeba důkladně si nabrousit kosu. Počítejte ale s tím, že bude třeba brousit několikrát za seč, proto byste měli mít brousek stále u sebe, a v okamžiku, kdy pocítíte, že kosa nemá ten správný záběr, ostří několika tahy brouskem přiostřit. Trávu kosou sekáme dlouhými a rozmáchlými obloukovými tahy a drobnými krůčky postupujeme kupředu. Mělo by za námi zůstávat krásné hladké a čisté strniště, žádné nevzhledné fousy. Všechna posečená tráva by měla zůstat pěkně ležet srovnaná v řádku.

Sušení sena

Trávu kosou sečeme za hezkého slunného počasí, ve dnech, kdy nepředpokládáme déšť. Proto nám krásně a rychle uschne přímo na louce. Rychlost schnutí má dokonce i přímý vliv na kvalitu píce. Zapařená tráva začne zahnívat a je k nepotřebě.

Louku sečeme alespoň ve dvou, protože řádky za sekáčem je potřeba hráběmi hned pěkně rozhazovat, aby seno mohlo okamžitě na slunci rovnoměrně prosychat. Jakmile seno z jedné strany zaschne, musí se obrátit. Seno rozhazujeme i obracíme širokými hráběmi s dřevěnými kolíčky. Modernější hrábě mívají kolíčky plastové, na funkci to ale nemá žádný vliv.

Hrabání sena

Jak zazimovat morčata

Řádně proschlé a voňavé seno, které v ruce hezky šustí, shrneme hráběmi zpět do řádků. V dnešní moderní době by v tomto okamžiku přijel traktor, seno sbalil do balíků a odvezl. Pokud ale chceme dostát tradici, měli bychom shrabané seno shrnout do kupek a odnést. Na horách v Krkonoších nebo Jizerkách se těmto balíkům říkalo „kejšky“. To se vzala loktuše (velká plachta), rozprostřela po strništi a zarovnala kejškami. Loktuše se zatáhla a celý uzel si hospodář přehodil na záda a odnesl domů. Tím bylo seno uklizené.

V Podkrkonoší odklízení probíhalo trošku jinak: Seno se navrstvilo do větších kup, ze kterých se odebíraly vrstvy a na trakaři nebo dvoukoláku odváželo k seníku. Potom se podávkami (dlouhými vidlemi) podávalo nahoru pod střechu, a tam se teprve seno skladovalo. Senoseč byla bezesporu velmi romantická, z našeho pohledu, ale také velká dřina. Za to vše si naši předkové zaslouží hluboký respekt a úctu.

Náš tip jak na vyklepání kosy:

Během sečení musíme kosu pravidelně brousit. Jedou za čas, nejlépe těsně před sezonou, je ale potřeba ostří pořádně naklepat a srovnat. Nejlépe se kosa naklepává pomocí „babky“ což je jakýsi kovový klín s oblou hlavou zaražený do špalku. Kosu jednoduše položíme ostřím na vrcholek babky a jemnými údery menšího kladiva celou plochu srovnáme. Do kladiva ale nebušíme tak, jako bychom zatloukali hřebíky, ale představujeme si, co vlastně s plochou chceme udělat – chceme ji narovnat. To znamená, že údery kladiva vedeme lehce šikmo a po ostří by se mělo jakoby sklouznout. Takto postupujeme úder po úderu, až naklepeme a srovnáme celou délku ostří po jedné straně. Kosu otočíme, a to samé opakujeme z druhé strany. Nakonec naklepanou kosu naostříme brusným kamenem.

Pamatuji se, jak mému pradědečkovi kladívko na kose doslova zvonilo a mě nikdy neomrzelo dívat se na fortel, se kterým se o své nářadí dokázal pečovat. Kosa totiž nebyla vůbec levná a rozhodně se nekupovala každý rok nová. Proto se každý správný hospodář o svoji kosu, ale třeba i pilu či dláto dokázal sám postarat.

Ze sena si můžete vyrobit také půvabnou dekoraci: