Patří k tradičním a oblíbeným zeleninám naší kuchyně. Jeho typické, výrazné aroma dovede pozvednout chuť polévek, omáček a mnoha dalších dobrot. Zejména při vaření klasické kuchyně je téměř nepostradatelný. Určitě se vyplatí si vypěstovat vlastní celer a vzhledem k tomu, že na ochucení a vaření stačí relativně malý kousek bulvy, nepotřebujeme jich pěstovat mnoho.
Sklizeň celeru je vhodné neuspěchat. Pěstujeme oblíbenou odrůdu Rowena F1 (Zdroj: Daniela Dušková)
Bulvový celer má velmi dlouhou vegetační dobu, okolo 140 dnů, a jeho sklizeň připadá až do období října. Pěkně vyzrálé a dobře sklizené celery můžeme bez obav skladovat po celou zimu. Druhů celeru máme hned několik: řapíkatý, listový a bulvový a právě bulvového celeru se podzimní sklizeň a uskladnění týká. Bulva není kořen, ale ztluštělá část stonku.
Kromě bulev můžeme skvěle využít i nať, v létě čerstvou a na zimu si ji nasušíme. Můžeme ji přidávat do mnoha jídel, kam patří celerové aroma. Nať má jemnější, nicméně stále výraznou chuť, a proto ji dávkujeme postupně. Využít můžeme i celerová semena, hodí se do marinád i omáček. Bulvy se nejčastěji řežou na kousky nebo plátky a spolu s mrkví a petrželí tvoří naprostý polévkový základ. V polévce můžeme celerovou bulvu jen povařit a po dokončení přípravy vyndat nebo ji nakrájíme na menší kostičky a necháme v polévce.
Pokud připravujeme krémové polévky a omáčky, je nejlepší celer spolu s ostatní zeleninou rozmixovat. Syrový celer má svoje využití zejména v pomazánkách a dipech. Vzhledem k tomu, že je dost tvrdý, tak je nejlepší jej na jemném struhadle nastrouhat, pak přidat další ingredience. Pokud se rozhodneme celerové bulvy nasušit, nejprve je nařežeme na silnější plátky a sušíme v sušičce nebo na topení.
Můžeme ho sklízet i v průběhu léta, kdy jsou bulvy menší. Na podzim před příchodem mrazů je ale třeba provést finální jednorázovou sklizeň, kdy vyryjeme všechny celery. Ačkoliv se jedná o robustní zeleninu, mrazy nepřežije a na záhoně nemůže zůstat. Sklízíme, i když celer stále roste a listy jsou zelené. Je dobré se řídit aktuálním počasím, každý rok je jiný. Pozor si dáme jen na předčasnou sklizeň, nevyzrálé bulvy mají horší skladovatelnost. Obecně platí, nechat celer na záhoně tak dlouho, jak to jen půjde. Sklizeň většinou připadá na konec měsíce září nebo na počátek října.
Rozhodně je dobré pracovat s rýčem nebo rycími vidlemi. Celer nevytrháváme za natě. Vždy jej nejprve podryjeme, ideálně ze dvou stran, celery pak jdou krásně vyndat a nepoškodíme jejich kořeny. Celer je potřeba skladovat čistý, a pokud sklízíme z mokré zeminy, mohou na bulvách a mezi kořeny ulpívat velké kusy bahna. Nečistoty je třeba odstranit, nejlépe pod tekoucí vodou. Po omytí ponecháme na vzduchu dobře oschnout.
Před skladováním je samozřejmě nutné odstranit listy, a to vždy ručně, nikdy je nestříháme. Odtrhneme všechny okrajové listy a uprostřed necháme jen malé srdíčko nejmladších lístků. Také kořeny potřebují většinou trochu zkrátit. Zde se nám naopak budou hodit ostré nůžky nebo nůž. Kořeny sestřihneme na 2-4 cm. Pro skladování se nejlépe hodí vlhčí sklep s vlhkostí okolo 75 % a teplotami mezi 3-5 °C. Pro malopěstitele je nejlepší způsob skladování v substrátu, vyhneme se tím vysychání bulev a prodloužíme jejich životnost.
Ideálním materiálem je čistý písek. Naplníme jím větší plastové misky nebo přepravky bez děr. Dno podsypeme pískem a založíme celer. Poté zasypeme pískem tak, aby vršek bulvy a samozřejmě srdíčko zůstalo nezasypané. Takto uskladněné celery vydrží velmi dlouho, až do jara. Celer podle potřeby odebíráme, přepravky samozřejmě kontrolujeme a podle potřeby mírně vlhčíme. Celer nesmí vysychat, ale ani stát ve vodě.
Může trpět napadení septoriózou, která je poměrně častá. Projevuje se rzivostí na listech. Napadené listy nikdy nenecháváme na záhoně, ani je nezarýváme. Stejně tak napadené listy nesušíme ani je nekonzumujeme.
Odrůdy
K těm nejoblíbenějším patří President, tradiční Albín a hybrid Rowena F1.
