Pěstování rostlin na trvale zamokřeném pozemku je náročné, ale řešitelné. Vše závisí vlastně jen na správném výběru vhodných vlhkomilných rostlin.

Důvodů, proč je zahrada zamokřená je mnoho, proti některým nelze ani účinně bojovat. Nezbývá, než přizpůsobit se podmínkám a přeměnit nevýhodu ve výhodu. Zamokřenou zahradu nelze komfortně využívat, pohyb zde je hodně náročný, není zde možná realizace běžného chodníčku ani altánku. Vysoký obsah vody zamezuje přístupu kyslíku, což má za příčinu hnilobné procesy, jež v podstatě vylučují pěstování okrasných i užitkových rostlin. Vždy ale existuje nějaká možnost.
Pro silně zamokřenou zahradu bude zřejmě potřeba velký zásah a technické řešení, s tím si pomůže nejlépe specializovaná firma. Při menším zaplavení ale stačí odvést přebytečnou vodu nezpevněným kanálkem. Řešením jsou také vhodné rostlinné druhy, které si se zamokřením poradí. Výhodou vhodného osazení mokřiny je mimo jiné také fakt, že vlhkomilné rostliny vysazené ve větším množství mají schopnost plochu částečně vysušovat.

Vlhkomilné rostliny
Do specifického prostředí pečlivě vybíráme vhodnou skladbu rostlin. Rozlišujeme je také dle stavu pozemku. Není totiž jedno, zda voda na místě takzvaně stagnuje, tedy způsobuje rozsáhlé zabahnění. Rozdíl je, zda si rostliny musí poradit s trvalou mokřinou, nebo se jedná jen o prostor, který je pouze vlhký. Takové místo bývá například na úpatí stráně, kam se stahuje srážková voda.

Do bažiny hlavně velké stromy
Pro trvale zamokřená bažinatá místa se hodí například jalovec virginský, dominantní vysoký strom s drobně šupinovitým olistěním a tmavě modrými, na povrchu ojíněnými plody či metasekvoj čínská, také nazývaná tisovcovitá. Z listnatých dřevin se pro výsadbu do silně zamokřených půd používají samozřejmě tradiční vrby nebo elegantní topoly, brsleny či bezy.
V bahně ovšem roste i řada obojživelných rostlin. Najdeme je hlavně v malých tůních, mělkých rybnících a odvodňovacích příkopech nebo tam, kde pomalu proudí voda. Zajímavý je například nenáročný ďáblík bahenní, jenž od května do července kvete drobnými bílými květy. Dalším obyvatelem mokřadů je vytrvalá sladkovodní bylina z čeledi vachtovitých, plavín štítnatý. Pro bažiny v mělkých stojatých vodách s nižším obsahem živin jsou typické porosty vachty trojlisté, bíle kvetoucí rostliny z čeledi hořcovitých..

Rostliny pro vlhké louky
Mnohem více možností pro výběr rostlin máme na pozemcích pouze vlhkých. Ze stromů se sem hodí většina jedlí nebo borovice vejmutovka s nápadně dlouhými, měkkými a tenkými jehlicemi. Vyzkoušet můžete také tis červený. Z listnáčů se zde daří našim českým lípám ale i platanům a exotickým, časně zjara kvetoucím magnoliím. Za zkoušku stojí i atraktivní liliovník tulipánokvětý. Z keřů zde můžete vysadit například hortenzie či borůvky.
Mezi trvalkami, které vás na vlhké louce potěší, patří například ocúny. Z jara také vykvete křivatec žlutý nebo bledule. Při výběru nezapomínejme ani na traviny a kapradiny, kterým vlhké prostředí neobyčejně prospívá.

Univerzální tisovec
Celkovou kompozici mokřinové zahrady dotvoříte tisovcem dvouřadým. Jeho původní domovinou je jihovýchod USA, kde hojně roste podél řek a jezer v těžké a zamokřené půdě. V našich podmínkách se tisovec chová podobně jako modřín. Na podzim jeho jehlice zezlátnou a postupně opadávají. Velkou výhodou je především nenáročná péče. Jakmile tisovec zakoření, roste sám v podstatě už bez našeho přičinění. Vybírat můžeme ze široké škály kultivarů, například štíhlý sloupovitý vzrůst nebo nízký zákrsek, do velkého prostoru se hodí rozložitý strom. Tisovce si tvoří vzdušné kořeny, proto jsou schopné růst i v půdě, která je zcela zamokřená, tedy v bažině, kde není žádný zdroj kyslíku. Tento strom je velmi vitální a dožívá se stovky let, netrpí ani na škůdce. Trápí se snad jedině v málo kyselé půdě, ale postačí přidat rašelinu nebo vhodné hnojivo.

Rostliny do jezírka
V zamokřeném terénu často budujeme i různá jezírka, která zároveň fungují jako přirozené nádrže. Také je osazujeme vegetací, jež zde neplní jen funkci estetickou, ale díky promyšlenému výběru se podílí i na čištění vody. Vybíráme sem specifické druhy rostlin hlavně s ohledem na hloubku, respektive vzdálenost hladiny od substrátu.
Největší hloubku (až 150 cm) požadují lekníny, vyhledávané především pro krásné květy. Také irisy nebo ostřice štíhlá se nespokojí s mělčinou, dopřejte jim hloubkou alespoň 50 cm. Mnohem méně náročný je růžově kvetoucí šmel okolíkatý, postačí mu hloubka mezi 30 až 100 cm. Hlavně pro velká jezírka s mělčinami je vhodný orobinec širokolistý. Krásné okrouhlé listy a minimální nároky na hloubku (kolem 10 cm) má žabník malolistý. Naprosto nevhodné jsou všechny rákosy a bambusy. Mají bujně rostoucí, až metr dlouhý kořenový systém, který dokáže dokonale prorůst a zdecimovat okolní vegetaci.
Zkuste pěstovat například ibišek bahenní:
Publikováno: 16. 10. 2021, Autor: Jana Šulcová, Profil autora: Jana Šulcová