Chtěli byste mít na zahradě nebo u domu nějaké zajímavé keře a nudí vás okoukaný ptačí zob i bobkovišně? Vsaďte na dřišťály, které mají kromě velkého množství kultivarů i jednu nesporně příjemnou vlastnost.
Co víme o dřišťálu a jeho výsadbě? (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Výsadba dřišťálu
Dřišťál (Berberis) je opadavý nebo stálezelený keř, bývá vysoký 1– 5 m. Jeho zvláštností jsou ostré a dlouhé trny na stoncích a jedlé, velmi chutné plody. Vyskytuje se v mírných pásech a subtropech Ameriky, Asie, Afriky i Evropy. Jeho nejbližšími příbuznými jsou mahonie, do jejichž skupiny bývají dřišťály občas zařazovány. Dřišťálu obecnému se lidově říká dračí jahody nebo bílé trní.
Druhy opadavých dřišťálů (Berberis thunbergii neboBerberis vulgaris) se používají jako okrasné keře, a to zejména díky na podzim se zbarvujícím listům.
Druhy neopadavých (např. Berberis candidula, Berberis verruculosa) mají listy na spodní straně zářivě bílé, což jejich dekorativnost ještě umocňuje.
Během května - června na keřích vykvétají drobné žluté až oranžové květy. V září a říjnu na nich dozrávají plody - malé jasně červené oválné bobulky, někdy s nádechem do fialova. Zralé plody - dřišťálky jsou jedlé, mají nakyslou chuť a používají se v kuchyni.
Aby se listy dřišťálu mohly vybarvit, potřebují slunné stanoviště, ve stínu zůstanou pouze zelené. Některé žlutolisté odrůdy naopak vyžadují polostín. Dobře snášejí sucho, úpal i skalnaté podloží. Jediné, co nesnášejí, je přemokřená půda. Vysazujeme je do propustné půdy s drenážní výstelkou jámy. Mladé rostlinky je potřeba pravidelně zalévat, později po zakořenění můžeme zálivku omezit.
Koncem jara se na keřích objeví drobné žlutooranžové květy (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com)) Malé nakyslé plody jsou jedlé a chutnají lidem i ptactvu (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Dřišťál Thunbergův(B. thunbergii) patří k nejrozšířenějším druhům, pěstují se především jeho kultivary:Kobold je zakrslý, kulovitého tvaru, zelený; Aurea je žlutá; Atropurpurea a Red Chief tmavě červený; Dart´s Red Lady červenočerný - červený; Coronita červený se žlutým okrajem; Harlequin červenobíle stříkaný.
Dřišťál Juliin (B. Julianae) – je neopadavý, zelený, ale na zimu zbarví listy do červena, plody má modré.
Dřišťál Darwinův (B. Darwinii) – kvete oranžově, plody má modré a je mrazuvzdorný.
Dřišťál úzkolistý (B. stenophylla) – dorůstá asi 1 m, částečně poléhavý, kvete žlutě, plody má černé.
Dřišťál Frikantův (B. frikartii) patří k zakrslým kultivarům, Amstelween dorůstá asi 1 m, je neopadavý, tmavě zelený, kvete žlutě; Verucandii dorůstá asi 1 m, stálezelený; Telstar dorůstá asi 2 m, je neopadavý, drobné tmavě zelené listí a další.
Dřišťály jsou zajímavé nejen díky jedlým plodům, ale také kvůli barevným listům
Choroby a škůdci
Nejčastěji jsou dřišťály napadány rzí travní (Puccinia graminis), která způsobuje decimování některých trav a především pšenice. Z tohoto důvodu se nedoporučuje (a v některých oblastech je to dokonce zakázáno) pěstovat dřišťály poblíž obilných polí.
Pokud se objeví oranžovo-hnědé skvrny na listech a výhoncích, a dokonce i mycelia bělavé barvy a kulatého tvaru, zcela jistě je keř napaden houbovou chorobou listové rzi. K odstranění choroby pomohou přípravky s obsahem síry. Všechny napadené části keřů je potřeba spálit.
Kromě rzi dřišťály napadají i plísně, které vytvářejí na listech bílé pavučinky, a listy se začnou kroutit. Zde zkuste roztok uhličitanu sodného a mýdla jako postřik, v případě vážného zasažení rostlin použijte fungicid Fitosporin.
Nekróza kůry je charakterizována odumíráním výhonků, tvorbou hlíz a spór, které se objevují v popraskané kůře. Nekrotické části je potřeba odstranit a zároveň provést řez až do zdravé tkáně, aby se zabránilo opětovnému šíření nekrózy. Poškozené větve ihned spalte a nastříkejte zbývající větve síranem měďnatým. Řezné plochy ošetřete zahradním lakem.
Léze se na dřišťálech projevují výskytem bílých (se šedivým nádechem), nahnědlých a černých skvrn. Vtipné je, že každá z těchto barevně odlišných skvrn v sobě skrývá jiného původce choroby, a je tudíž nutné provést komplexní ošetření chemickými nebo biologickými fungicidy.
Kromě rzi travní jsou dřišťály napadány padlím a plísněmi. Zde padlí Erysiphe berberidis na růžích
Využití dřišťálu
Keře samotné slouží jako dekorativní živé ploty, které jsou ozdobné listem, květem i plodem. Díky lesklým drobným listům a velkému množství trnů je takový plot zcela neproniknutelný, přitom velice hezký a nenáročný. Dřišťálové dřevo je velmi tvrdé a využívá se v řezbářství i v truhlářství k tvorbě intarzií. Žlutým barvivem, které obsahuje, se barvila kdysi vlna a kůže. Plody navíc lákají velké množství ptactva, které si na zralých dřišťálcích s oblibou pochutnává. Bobule jsou bohaté na pektin a vitamín C.
Použití v kuchyni:
Plody můžeme používat všude, kde používáme citróny. Lze je usušit. Hodí se k přípravě čaje i jako koření na maso. Z čerstvých připravujeme džemy, marmelády, sirupy, přidáváme je do kompotů, nakládáme do octa. Bobule dřišťálu rozdrtíme v hmoždíři, smícháme s dalším kořením a používáme k ochucování masových kuliček, karbanátků, paštik, k přípravě marinád a do některých pikantních omáček.
Hodí se také do nádivek, dušených pokrmů a masových jídel. Sušené bobule po jemném orestování uvolní chuť. Sypou se na některé pokrmy s rýží. Čerstvé bobule nasypeme v poslední chvíli na pečené jehněčí nebo skopové maso, popukají a na maso se rozprskne jejich kyselá šťáva.
