reklama

Poradíme vám, jak pěstovat perlu zimní zahrady vilín

Pusťte se do pěstování vilínů. Rozkvetlý vilín doslova prozáří zimní zahradu. Kvete totiž v době největších mrazů a díky půvabným květům právem patří k nejkrásnějším zimním keřům.

Pěstovat můžeme i vilín v zářivé žlutooranžové variantě (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Vilíny jsou středně velké keře s listy podobnými lísce. Známých je pouze šest druhů, které pocházejí ze Severní Ameriky a Východní Asie. Vilíny jsou nejkrásnější v solitérním využití i jako součást trvalkového záhonu. Zimní květy nejlépe vyniknou před pozadím tmavších jehličnanů. Vilíny jsou sadovnicky cenné keře. Mají kromě krásného kvetení v netypickou dobu a pěkného tvaru také hezké podzimní vybarvení. Listy se zbarvují do odstínů žluté, oranžové a červené v závislosti na druhu a na stanovišti.

Detail květů vilínu
Detail květů vilínu (Zdroj: Daniela Dušková)

Na zahradách se nejčastěji setkáme s druhem vilín prostřední (H. x intermedia), který je křížencem druhů vilín japonský (H. japonica) a vilín měkký (H. mollis).

Řada krásných kultivarů má květy v mnoha odstínech žluté, oranžové, červené i karmínové. Některé z nich i velmi příjemně voní. Vilín měkký dosahuje výšky 5 m, má čistě žlutou barvu květů a jeho nejoblíbenější kultivar se jmenuje 'Pallida' s jasně žlutými velkými květy. Tento kultivar obvykle nepřesáhne výšku 3 m.

Vilín s citronově žlutě vybarvenými květy - Hamamelis x intermedia Westerstede
Vilín s citronově žlutě vybarvenými květy - Hamamelis x intermedia Westerstede (Zdroj: Daniela Dušková)

Vilín viržinský (H. virginiana) je druh původem ze Severní Ameriky. Jeho dekorativnost je o něco menší. Kvete totiž už na podzim, kdy jeho listy na keři a květy nejsou tedy příliš patrné. Tento druh miluje vlhkou půdu a dorůstá až do 5 m výšky.

Podzimní zbarvení vilínu je krásně červené
Podzimní zbarvení vilínu je krásně červené (Zdroj: Daniela Dušková)

Vilín jarní (Hamamelis vernalis) dorůstá do 2 m výšky. Kvůli tvorbě kořenových výmladků se zpravidla roubuje na jiný druh vilínu. Zajímavý je  kultivar 'Lombart´s Weeping s převislými větvemi.

Vilín s oranžovočervenými květy
Vilín s oranžovočervenými květy (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Co vilíny potřebují

Keřům se bude dobře dařit v hlubší, ne příliš vysychavé a dobře propustné půdě. Zem by měla mít kyselé pH. Vyšší obsah vápníku není příliš tolerován, vilínům nevyhovuje a listy vykazují příznaky chlorózy. Jedinou výjimkou, která toleruje půdu s vápníkem, je vilín virginský. Nikdy nevysazujeme na plné slunce, stanoviště volíme chráněné - světlé až polostinné. Vilíny, podobně jako magnolie, patří ke keřům s malebným růstem. Neřežeme je tedy, ani zbytečně nezkracujeme větve. Jejich krása se zvyšuje s věkem. Rostou poměrně pomalu, ale jsou dlouhověké. Tvar keře je otevřený, do tvaru písmene V.

Vilín kvete na sněhu a vypadá nesmírně krásně
Vilín kvete na sněhu a vypadá nesmírně krásně (Zdroj: Daniela Dušková)

Vilíny se množí zejména roubováním, a to je v domácích podmínkách poměrně obtížné. Vyzkoušet můžeme hřížení větví. Použijeme pro to větévku, která roste nízko a jde ohnout. Poté pod ní vyhloubíme jamku, vyplníme ji z poloviny kvalitnějším substrátem a větévku do ní ohneme. Zajistíme drátěným nebo dřevěným kolíkem. Jámu zasypeme celou, ušlápneme a zalijeme. Pravidelně zaléváme a nikdy nenecháme zcela vyschnout. Větev odstřihneme až po zakořenění. Jde o poměrně zdlouhavý proces, který trvá 1 až 3 roky. Ideální dobou pro hřížení je jaro.

Vilín se hodí i do trvalkového záhonu
Vilín se hodí i do trvalkového záhonu (Zdroj: Daniela Dušková)

Vilín léčí

Vilín má své využití také ve farmacii a kosmetice. Listy a kůra vilínu virginského obsahují až 10 % z tříslovin, které mají stahující a protizánětlivý účinek. Urychlují hojení bércových vředů a hemeroidů. Používá se i při léčbě atopického ekzému a při zánětech v ústní dutině. V kosmetice se extrakt přidává do mnoha pleťových krémů (s vyhlazujícím účinkem), pleťových vod a tonik.

Zdroj: autorka

Připravte stromy a keře na zimu:

Publikováno: 29. 11. 2021, Autor: Daniela Dušková, Profil autora: Daniela Dušková