Které rostliny by na naší zahradě rozhodně neměly chybět?
Právě nyní je nejvyšší čas rozhodnout se, které vhodné rostliny budete na vaší zahradě pěstovat. Pokud chcete pro užitkovou zahradu jen to nejlepší, připravili jsme pro vás krátký přehled těch nejdůležitějších, které by rozhodně neměly chybět.
Poradíme, jaké rostliny jsou vhodné pro pěstování (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Při plánování užitkové zahrady je vhodné volit ty správné odrůdy rostlin. V našem krátkém přehledu vám představím ty nejlepší.
Mrkev Nectar F1
Patří mezi rané karotky. Kořen je 18-22 cm dlouhý, mohutný, má válcovitý tvar a tupé zakončení. Odrůda je vhodná pro přímý konzum, skladování i průmyslové zpracování. Při pozdějším sběru nepraská a dále dorůstá. Dá se využít pro pozdní sklizně vzhledem k vegetační době, která je asi 80 dnů od výsevu.
Patří ke špičce současného tuzemského sortimentu okurek. Přináší jisté, rané až gigantické sklizně. Jedná se o odrůdu hruboostnou, doporučovanou šlechtiteli spíše do chladnějších oblastí. Přináší překvapivé výsledky i v podmínkách teplejšího klimatu. Plodí již na velmi krátkých rostlinách a její sklizeň je stejnoměrná po celé vegetační období.
Okurka vyžaduje záhřevné, hlinité, humózní půdy, je plodinou tzv. první tratě. Vzhledem k slabšímu kořenovému systému je náročná na dostatek přístupných živin a vyrovnaný vláhový režim. Vhodnou předplodinou je hrách, cibule, pór, fazol, řepa, košťáloviny a jetelotravní směsky. Nevhodné jsou brambory a jahody.
Není příliš známá mezi našimi pěstiteli, přestože v oblastech jižní Evropy patří mezi nezbytnou součást všech záhonových a parkových výsadeb. Patří mezi vysoké letničky, rostliny dorůstají až do 120 cm. Květenství, která se objevují od července do října, jsou obrovská - až 20 cm v průměru, přitom mají větší délku než šířku. V době kvetení se protahují a při spodní části květenství se vyvíjejí podlouhlé luskovité plody, které vyčnívají na dlouhých stopkách do stran.
Pro květy jsou typické dlouhé tyčinky a prašníky daleko vyčnívající z květů. Rostlina má i zajímavé dlanitě dělené listy s ostnitými řapíky. Luštěnice se pěstuje z poměrně velkých semen a rostliny je vhodné předpěstovat. Na stanoviště se mladé rostliny vysazují během května a je nutné, aby vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami byla až půl metru. Nejlepší je kyprá půda s dostatkem humusu a živin. Stanoviště má být slunné, teplé a chráněné proti větru. Rostliny však snášejí i méně příznivé podmínky.
Zelenoluská, středně raná až pozdnější s vegetační dobou do sklizně 70 - 75 dnů, vyššího vzrůstu (40-45 cm), bez úponků. Lusk je dlouhý 10 -12 cm, jemný, středně zelené barvy, mírně prohnutý, na průřezu kulatý, bez vláken a pergamenu. Zrno je bílé. Odrůda je velmi vhodná pro postupný sběr, na přímý konzum mražení i nakládání. Fazole patří mezi teplomilné plodiny. Vyžadují středně těžké až lehčí humózní půdy s dostatkem vápníku. Nejlépe jim však vyhovují chráněné a slunné polohy. Vyhovuje jim spíše vlhčí klima, za suchého počasí se jejich růst výrazně zpomaluje. Příliš velké vlhko však podporuje šíření houbového onemocnění fazolí – antraknózy.
Vytváří velkou kompaktní hlávku svěží zelené barvy, dobře uzavřenou, ze které uděláme salát pro celou rodinu. Především vybíhání do květu často pěstitele odrazuje od pěstování letních odrůd. Většinou nelze všechny hlávky sklidit najednou, jakmile se však sklizeň o několik dní opozdí, listy hořknou a jsou pro konzumaci nevhodné. Salát Cassini je ale vysoce rezistentní vůči vybíhání do květu - to mu předurčuje oblibu především u drobných pěstitelů. Netrpí okrajovou spálou listů a je rezistentní vůči mšici kořenové. Hlávka má plochou spodní část, snadno se sklízí a sklizeň má vysoké procento hlávek první jakosti.
Další neocenitelnou vlastností nové odrůdy je přizpůsobivost různým půdním podmínkám, proto se o její pěstování může pokusit i ten, kdo nemá s pěstováním salátu valné zkušenosti nebo se mu jeho pěstování příliš nedařilo. Snáší nejen půdy písčité, ale i těžší (jílovité).
Tvoří tmavě červenou kulovitou bulvičku střední velikosti. Má jemnou bílou dužninu. List je polovzpřímený, nižší, jemnější, ale dostatečně pevný pro využití na svazkování. Vyniká odolností nejen k vybíhání, ale i praskání. Pěstují se pouze z přímého výsevu na záhoně, nebo jako rychlené pod foliovým krytem. Ředkvičky má velmi krátkou vegetační dobu, od výsevu do sklizně potřebuje 30 až 35, výjimečně 40 dnů. Na rozdíl od jiných zelenin koření velmi mělce.
Jsou dosti odolné vůči chladu, ale pozdní jarní mrazíky je mohou poškodit. Půdu budeme volit humózní, dostatečně zásobenou pohotovými živinami. Vyžadují také dostatek vláhy po celou dobu růstu. Při nedostatku vody bývají bulvičky protáhlé a měkké. Mají důsledkem toho nepříjemnou palčivou až hořkou chuť. Odrůdu Ester je možné vysévat do teplého pařeniště již v únoru, kde bulvičky rychlíme pro sklizeň ve druhé polovině března.
Tato okrasná, zpravidla jednoletá zahradní bylina se pěstuje po celém světě a odedávna patří mezi nejvyužívanější rostliny. V Rusku se dokonce pěstuje v takovém množství pro léčebné účely, že zde byl pojmenován jako „ruský penicilin“. Vytváří vřetenovitý kořen a větvenou až 50 cm vysokou lodyhu, chloupkaté listy a velké žluté či oranžové květy. Kvete od začátku léta do prvních mrazíků. Na pěstování je nenáročný, vysévá se přímo na stanoviště, velmi dobře semení a mnohdy následující rok vyklíčí velké množství semen na místech, kde byl pěstován.
Užívanou částí je květ a listy. Působí protizánětlivě, omezuje svalové napětí, podporuje hojení ran, zastavuje krvácení ze zevních poranění. Vnitřně se podává při zánětech lymfatických uzlin, žaludečních vředech a jako kloktadlo při infekcích horních cest dýchacích a ústní dutiny. Zevně se aplikuje na bércové vředy, křečové žíly, hemeroidy většinou ve formě masti, kterou je možné připravit doma.
Zdroj informací: Ludmila Dušková
Podívejte se, jak účinně využít bílou netkanou textilii:
