Čekankové puky jsou opravdovou lahůdkou. A zima je obdobím pro jejich rychlení
Čekanku (Cychorium) díky jejímu charakteru růstu řadíme mezi listové zeleniny, avšak vzhledem k jejím vynikajícím chuťovým vlastnostem ji možná častěji najdeme i mezi tak zvanými lahůdkovými zeleninami. Můžeme se s ní setkat ve formě puků či hlávek.
Pěstujte čekanku, krásně vybělené a pevné čekankové puky jsou skutečnou lahůdkou (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Čekankové puky jsou nesmírně lahodné a velmi zdravé. Puková čekanka je speciálně vyšlechtěna pro způsob sklizně rychlením. Hlávková čekanka (salátová) má mírně nahořklou chuť a zpracovává se podobně jako salát.
Čekanku znali už staří Řekové a Římané. Dnes se pěstuje v mnoha zemích světa, nejvíce rozšířená je v Itálii, Francii, Holandsku, Belgii a Anglii. Křupavé listy čekanky se přidávají do zeleninových salátů. Čekanku je možné dusit i zapékat, výborná je například restovaná na másle, nebo zadělávaná na smetaně.
Listy obsahují vitamín C, vitamín B a minerální látky, vlákninu a hořčiny (stimulují činnost jater, žlučníku a střev). Z prvků pak draslík, vápník, fosfor, hořčík, sodík, železo, mangan, zinek a měď. Čekanku tvoří z 94% voda, proteiny představují 1% (u zeleniny významné množství). Sacharidy netvoří ani 1% a tuky v čekance téměř nenajdeme (0,1%). Salátová čekanka je díky působení hořkých látek a minimálnímu obsahu tuků lehce stravitelná. Je výborná pro diabetiky a díky velmi nízkému množství kalorií i pro osoby držící redukční dietu.
Čekanku můžeme předpěstovávat nebo vysévat přímo na záhon. Rozteč řádků volíme od 30 do 50 cm. Po vzejití vyjednotíme na 10 - 15 cm. U pukové čekanky sklidíme v září až v říjnu kořeny, které dosáhly síly 3,5 - 4,5 cm. Listy seřízneme na 2 - 3 cm a kořeny až do doby rychlení uskladníme v tmavém sklepě při teplotě 1 – 2 °C a vysoké vzdušné vlhkosti. Pro domácí rychlení, které probíhá od prosince do dubna, zapícháme kořeny do nádob s pískem a přeneseme do místnosti s teplotou okolo 18 °C. Nádoby s čekankou musí být v temnu a navíc zakryté černou fólii, aby se zachovala správná bílá barva. První sklizeň může proběhnout již za 3-4 týdny od založení puků k rychlení.
Nejlahodnější jsou bílé, pevné a stejnoměrně utvářené puky, a proto i nejvíc ceněné. Vyšší teplota při rychlení vede k tomu, že puky nejsou pěkně uzavřené a tvrdé. Stejně jako nesprávná teplota může jejich kvalitu znehodnotit přístup světla. Čekanky je samozřejmě nutné během rychlení kontrolovat a zalévat, ale vždy je vystavíme působení světla jen na nezbytnou dobu. Pravidelný přísun puků do kuchyně pro celé zimní a jarní období si zajistíte postupným zakládáním uskladněných kořenů k rychlení. Mezi velmi kvalitní odrůdy k rychlení patří například Mechelse Middelvroeg a Zoom F1.
Vedle čekanky k rychlení se můžeme setkat i s hlávkovou čekankou, která představuje hodnotnou, moderní salátovou zeleninu. Vyplatí se ji v nadcházející sezoně vyzkoušet. Pro pěstování hlávkové čekanky jsou vhodné všechny typy půd, vyhneme se pouze silně přehnojeným. Mimo kypření povrchu země a zálivky za sucha, jinou péči nevyžaduje. Čekanka je podobně jako některé saláty náchylná na předčasné vybíhání do květu, které může být zapříčiněno náhlým nástupem vysokých teplot, velkým rozdílem denních a nočních teplot či nedostatkem vláhy.
Tip:
Čekankové puky by opravdu neměly nikdy přijít na sluneční světlo. Při zálivce, kontrole a sklizni proto omezíme přístup slunečních paprsků či světla jen na nejmenší nutnou dobu. Pokud vybíráme čekanku v obchodě, vždy by měla být nabízena ve speciálních boxech s černou fólii, do kterých nemůže světlo. Puky, které se prodávají vystavené světlu, nekupujeme, hořká chuť je přímo úměrná množství světla které na rostliny působí. Proto se vždy snažíme vybírat jen ty nejbělejší puky - i ty mají svou hořkost, ale právě v tom optimálním množství.
Zajímavost
Hořká chuť je typická pro celou rostlinu čekanky. Ze sušených, upražených kořenů, které se namelou na jemný prášek vzniká náhrada kávy - takzvaná cikorka. Představuje zdravější variantu bez kofeinu. Směs cikorky a pražených obilovin známe jako meltu.
