reklama

Netradiční exotická zelenina přináší příjemné zpestření našeho jídelníčku

Existuje spousta druhů zeleniny, které jsou pro nás exotické. Přesto si celou řadu z nich můžeme vypěstovat i na vlastní zahrádce. Přinášejí oživení našeho jídelníčku a zajímavé nové chutě.

Mochyně peruánská je exotická zeleniny, která chutná jako ovoce (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Exotická čínská brokolice  (Brassica oleracea var. alboglabra)

Je doma v Číně a Thajsku. Nevytváří klasické zelené hlávky plné nahloučených poupátek, ale lodyhu zakončenou řídkým - bílým či žlutým květenstvím. Rostliny vytvářejí přízemní listové růžice a květní lodyhy, které z nich vyrůstají, jsou jen 20-30 cm dlouhé. Čínské jméno této zeleniny je Gai lan a v Asii je velmi oblíbená, v kuchyňské úpravě se s ní setkáme mnohem častěji než s brokolicí. Čínskou brokolici vyséváme na záhon v dubnu, možný je i výsev na konci léta.

Čerstvě sklizené čínské brokolice
Čerstvě sklizené čínské brokolice (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Výsev provádíme do řádků a po vzejití rostliny vyjednotíme na vzdálenost 30 cm. Pro konzumaci se používají mladé listy a lodyhy s poupaty. Lístky můžeme z mladých rostlin otrhávat nebo sklízíme lodyhy odřezáváním. Seříznuté rostliny mohou znovu obrazit a poskytnout další sklizeň. Listy i lodyhy se nejčastěji vaří, dusí nebo upravují v páře. V tradiční čínské kuchyni se i smaží na pánvi spolu se zázvorem a česnekem. Často se podává dochucená ústřicovou omáčkou.

Chuťově jsou podobné brokolici, kterou známe, jsou však o něco výraznější a lehce nahořklé. Čínská brokolice je nezbytnou složkou asijské a orientální kuchyně. Připravuje se jako příloha k jídlu nejčastěji s ústřicovou omáčkou nebo se používá do zeleninových směsí jako základ jídel. Do salátů jsou velmi dobrá i naklíčená semena nebo výborné mladé listy bílé ředkve daikonu (Raphanus sativus var. longipinnatus). Kořeny jsou velmi zdravé, dietetické a plné vitamínu C. Pěstuje se podobně jako jiná ředkev nebo ředkvička.

Čínská brokolice s ústřicovou omáčkou je opravdovou lahůdkou.
Čínská brokolice s ústřicovou omáčkou je opravdovou lahůdkou. (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Perila či čínská bazalka

Patří mezi východoasijské zeleniny z čeledi hluchavkovitých. V základu se pěstuje ve dvou formách.

  • P. frutescens var. crispa ja aromatická bylina s tmavě červenými nebo zelenými listy, její korejské jméno je jasoyup, japonsky se označuje jako shiso, právě v japonské kuchyni je tento druh celkem populární.
  • P. frutescens var. frutescens se pěstuje jako polní plodina pro lisování oleje ze semen. Perilový olej je oblíbená ingredience korejské kuchyně.

V Evropě  se pěstuje zejména listová forma perily. Červené listy se mohou konzumovat za syrova i v různě tepelně upravené jako součást mnoha pokrmů. Tradičně se přidávají do rybích a zeleninových jídel. Konzumovat ale můžeme nejen listy, své využití mají květy, poupata a mladé výhony

V Japonsku se syrové listy zelené perily kombinují s rybím pokrmem sašimi, ze suchých listů se dá připravit i čaj. Červená perila se většinou před konzumací prosolí a nechá chvilku odležet. Purpurový pigment v listech se přemění a listy se stanou výrazně červenými. Takto upravené listy ochucují a dobarvují tradiční japonské nakládané švestičky umeboshi.

Červenolistá forma perily
Červenolistá forma perily (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Perila má své místo i v tradiční čínské medicíně. Pravidelná konzumace listů perily prý dokáže zmírnit alergické projevy, zejména potlačuje sennou rýmu. Perile se přičítá celá řada dalších účinků, působí také antioxidačně, protizánětlivě, údajně potlačuje i nádorové bujení, hubí bakterie a zmírňuje projevy astmatu.

V našich podmínkách se perila pěstuje i jako okrasná letnička, často ji uvidíme v parcích v letničkových výsadbách, kde zejména červenolistá forma působí velmi dekorativně. Pěstování je velmi jednoduché, provádí se výsevem. Semena červenolisté i zelenolisté perily jsou v našem sortimentu k dispozici. Vyséváme  v dubnu do řádků 30-40 cm od sebe vzdálených. Pamatujme, že perila vytváří poměrně statné větvené rostliny, které potřebují dostatek místa.

Perilový záhon
Perilový záhon (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Vzešlé rostliny vyjednotíme minimálně na 30 cm. Výsev můžeme provádět postupně až do začátku července tak, abychom měli  k dispozici neustále mladé čerstvé listy. Rostliny lze na záhonech nechat až do zámrazu, pak několik rostlin vyryjeme a vsadíme do velkých květináčů. Přeneseme na verandu nebo do zimní zahrady – na světlé, chladnější místo. Sklizeň listů tak prodloužíme až do Vánoc.

Mochyně peruánská (Physalis peruviana) známá i jako Golden Berry

Je velmi zajímavý druh. Doma je v Jižní Americe a patří do čeledi lilkovitých - tedy stejně jako brambory a rajčata. U nás se pěstuje jako jednoletá plodina. Aby v našich podmínkách bohatě plodila a aby plody dozrály, potřebuje slunné stanoviště a pravidelnou zálivku. Zaléváme ráno, každý den ve stejnou dobu. Pokud jsou listy pozdě odpoledne ochablé, znamená to, že je třeba pro zálivku použít více vody.

Preferuje chráněná místa proti silnému větru. Rostlina může růst celkem bujně a košatě, proto jí věnujeme dostatek místa. Jednotlivé sazenice sázíme alespoň 0,5 m od sebe. Výsadbu provádíme na jaře do dobře připravené, živné půdy. Mochyně nemá ráda čerstvé organické hnojení. Nejlepší způsob, jak můžeme dodat do půdy živiny, je zapravení velmi dobře rozloženého hnoje na podzim nebo zapravení kvalitního kompostu. Půda by měla být ideálně hlinitopísčitá a propustná.

Pro pěstování mochyně velice dobře funguje mulčování. Organický mulč aplikujeme na kořenovou oblast, aby kořeny zůstaly chladné a půdní vlhkost zachována. Mochyni lze úspěšně pěstovat i ve velkých nádobách. Rostlina plodí pravidelně kulaté žlutooranžové bobulovité plody, které jsou kryty obalem ve tvaru lampiónku. Ve chvíli, kdy je plod zralý, tak i vrchní listy jsou žluté a suché. Mochyně sklízíme i s vrchními lístky, odstraníme je teprve před konzumaci, fungují jako ochrana plodu uvnitř.

Plod chutná aromaticky, lehce kysele a nasládle. Hodí se zejména do salátů, koktejlů, ale také jako samotný. Právě díky atraktivnímu vzhledu se používá jako dekorace, kterou položíme na povrch pokrmu, koktejlové sklenice, ovocné mísy nebo salátu.

Plody peruánské mochyně jsou velmi atraktivní
Plody peruánské mochyně jsou velmi atraktivní (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Mochyně se množí semenem, rostliny si můžeme brzy na jaře sami předpěstovat. Na pozemek je vhodné je  vysazovat v druhé polovině května. Pěkně vzrostlé sazenice můžeme zakoupit i v zahradnickém obchodě. Rostlinu mohou napadat mnozí škůdci. Většina z nich patří mezi savý hmyz. Pravidelně rostliny kontrolujeme, zejména zespodu listů. Jako první ochranu lze použít lepové desky. Obecně můžeme říci, že se mochyně pěstuje velmi podobně jako rajče. Rozdílem je, že je přeci jen o něco teplomilnější, a proto potřebuje více chráněné, teplé stanoviště. Oproti rajčeti preferuje chudší půjdu.

Minimeloun, cucamelon (Melothia scabra)

Velmi atraktivní zeleninovou novinkou je mini meloun, někdy se také nazývá mini okurko - meloun, mexický miniaturní meloun, mexická kyselá okurka, myší meloun nebo pepquinos. Je to druh kvetoucí rostliny z čeledi tykvovitých - pěstovaných pro své jedlé plody. Jeho původní rozsah sahá od Mexika po Venezuelu. Plody jsou drobné bobule a chutnají jako okurky s nádechem kyselosti. Domorodé národy se těmito plody živily ještě předtím, než začala západní kolonizace Ameriky.

Velkou výhodou této zeleniny je její snadné pěstování. Na záhoně ji pěstujeme úplně stejně jako okurky nakládačky. Může se plazit po zemi i porůstat konstrukci. Mini meloun je teplomilný a kromě slunného záhonu se hodí i pro pěstování ve skleníku nebo ve fóliovém krytu. Počítáme ale s tím, že jedna rostlina vytvoří až 2 m dlouhé šlahouny, potřebuje proto dostatek místa.

Mini okurko-melounek
Mini okurko-melounek (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))

Rostlinu lze také pěstovat ve velkém květináči na balkoně nebo na terase. Jedna rostlina vyplodí velké množství plodů. Plody jsou křupavé, aromatické, lehce nakyslé. V podstatě s nimi v kuchyni zacházíme stejně jako s nakládačkami. Můžeme je jíst samotné či jako součást zeleninového salátu, můžeme je zkusit i naložit.

Zdroj informací: gardenoracle.com; wikipedia.org

Publikováno: 31. 12. 2021, Autor: Daniela Dušková, Profil autora: Daniela Dušková