Zimní zkouška klíčivosti nám pomůže identifikovat, které osivo se hodí pro jarní výsev a které musíme nakoupit znovu
Začátek roku je jistě spojen s plánováním a nákupem nového osiva. Určitě ale najdeme také spoustu starších otevřených sáčků z loňska nebo předešlých let. Co s nimi? Je lepší staré osivo vyhodit a nakoupit vše znovu, nebo přesně naopak? Co když ale semínka nevyklíčí a ještě se posunou agrotechnické lhůty? V tom nám může hodně pomoci snadná zkouška klíčivosti, která nám přesně ukáže, jaké osivo se ještě vyplatí vysít. A pomůže nám v rozhodnutí, kdy je potřeba koupit nové.
Zkoušku klíčivosti je dobré provést u veškerého osiva, které se rozhodneme vysévat (Zdroj: Depositphotos (https://cz.depositphotos.com))
Pokud máme celou řadu otevřených sáčků se zbylým osivem z minulých let, může nám zkouška klíčivosti hodně pomoci v určení, které osivo ještě stojí za to vysít, ale které už je vhodné vyhodit. Tento jednoduchý postup nám také pomůže ušetřit hodně peněz díky tomu, že zbytečně nekupujeme nové osivo tehdy, kdy to není vyloženě potřeba.
Postup je snadný a potřebujeme jen osivo, které chceme testovat, malé talířky, mělké misky nebo ideálně laboratorní Petriho misky – ty ovšem nejsou podmínkou. Dále potřebujeme savý papír, případně sterilní písek, tabulky skla nebo mikroten. Bude se nám hodit i delší pinzeta.
Výsledky zkoušky klíčivosti si nezapomeneme dobře poznamenat
Z osiva odebereme vzorek (nejlépe 25, 50 nebo 100 semen) a v pravidelných rozestupech či řadách rozložíme na vlhký papír či písek. Zakryjeme tabulkou skla nebo mikrotenem a umístíme do místnosti s teplotou okolo 18-21 °C.
Ve všech případech nádoby se semeny udržujeme při dané teplotě a stálé vlhkosti po dobu asi 14 dnů (osivo celeru, špenátu, kořenových zelenin a paprik klíčí déle, až po dvaceti dnech). Po této době spočítáme vyklíčená semena a budeme si pamatovat toto pravidlo:
Pro zjednodušení výpočtu semena vyséváme v pravidelných řadách i rozestupech
Jedná se tedy o minimální 80% klíčivost, kdy je možné starší osivo bez obav použít. Pokud je klíčivost nižší, je možné provést hustší výsevy, mnohdy je však lepší zakoupit osivo čerstvé. Vzorek pro zkoušku odebíráme průměrný, to znamená, že se nesnažíme vybírat jen pěkná semínka. Zcela náhodně odebereme například tři špetky osiva, ze kterých pak vezmeme zkušební vzorek. Pokud je osiva více a je ve větším sáčku (pytli), semínka určitě dobře promícháme a nebereme jejich vzorek jen z vrchu.
Pozor!
Při klíčení mnohá semínka uvolňují barvivo, které může zbarvit savý papír, na kterém jsou semínka rozložena. Tohoto jevu se není třeba obávat. Pokud si ale všimneme, že po několika dnech semínka začínají vydávat nepříjemnou vůni, je to známka hniloby. Semena lehce nabobtnají, vše vypadá v pořádku - jako zahájení klíčícího procesu. Druhý až třetí den se ale objeví nepříjemný zápach. Bohužel, tato semena klíčit nebudou. Nejčastěji se to týká mechanicky poškozených semen, semen velmi starých nebo poškozených vysokou teplotou.
Každý druh má svoje specifika. Některé osivo ztrácí schopnost klíčení rychle, jiné druhy klíčí spolehlivě i po letech. Nejrychleji klíčivost ztrácí cibuloviny, travní semeno a černý kořen, a to již po dvou letech. Tříletou klíčivost semen mají čekanka, kopr, mangold, pastinák, petržel, zelí pekingské i čínské. Čtyřletou klíčivost známe pak u fazolí, hrachu, mrkví, paprik, špenátu a vodnice.
S pětiletou klíčivosti můžeme počítat u celeru, kadeřávku, květáku, lilku, ředkví i ředkviček, salátu a tuřínu. Šest let si podrží klíčivost osivo brokolice, cuket, kapusty, kedluben, okurky skleníkové, patisonů, rajčat keříčkových i skleníkových a zelí. Nejdelší klíčivost (mnohdy až deset let) mají okurky polní i pařeništní, tyčková rajčata a tykve. Dokonce od mnohých zahradníků se dozvídáme, že nejlepší pro výsev je osivo okurek staré 6 let.
Správné podmínky skladování mají na kvalitu osiva a jeho klíčivost zásadní vliv. Především vlhko snižuje kvalitu, trvanlivost a zdravotní stav osiva. Také skladovací teplota by se měla pohybovat okolo 10 stupňů Celsia. Osivo bychom nikdy neměli nechat dlouhodobě přemrznout, jak tomu bývá při ponechání na chatách, v altánech či kůlnách. Semena uchováváme nejlépe v dobře uzavřených lahvičkách v temné spíži.
Semínka samozřejmě nemusíme mít pouze z obchodu, možností je i vlastní sběr. Pokud si semínka sami sbíráme pro výsev v příštím roce, určitě bychom měli dbát na jejich správné usušení. Pokud na nich ulpívají části květenství, tak je určitě odstraníme. Nesbíráme semena vlhká nebo hned po dešti. Ideální je sklízet za slunného dne.
Semínka rozložíme na novinový papír, oddělíme od nich volné kousky květů či slupek a snažíme se je vytřídit tak, abychom skladovali pouze pěkná a oddělená semínka. Po jejich dosušení je pevně uzavřeme do tmavých lékovek a pečlivě popíšeme - včetně druhu a data sklizně. Zkouška klíčivosti u tohoto osiva nám hodně pomůže určit, jak velký výsevek v příštím roce bude potřeba provést.
