Jak nejlépe skladovat jablka a brambory, aby vydržely do jara
Jablka a brambory patří mezi hlavní plodiny určené k dlouhodobému skladování. Při jejich ukládání bychom měli dodržovat určitá opatření a pravidla. Zásadní je nejen správná doba sběru, ale i důkladné vytřídění a odstranění nahnilých, plesnivých či porušených plodů. Dalším důležitým krokem je pravidelné sledování jejich stavu.
Jablka i brambory bychom měli skladovat v prodyšných přepravkách nebo bedýnkách (Zdroj: Archiv FTV Prima, se svolením FTV Prima)
Vyskytne-li se na ovoci či bramborách hniloba nebo plíseň, je nutné nakažené plody okamžitě odstranit. Při zanedbání kontroly se mohou choroby šířit i na ostatní plody.
Skladování jablek a brambor
Jablka určená k uskladnění by měla být zdravá, nepoškozená a se stopkou. Ukládat bychom je měli do vzdušných, čistých a suchých bedýnek, nejlépe v jedné vrstvě. Stejné je to i při uskladnění brambor, které by měly být nepoškozené a hlavně suché. Brambory poškozené při vykopávání nebo vyorávání je nutné co nejdříve zkonzumovat, aby nepodlehly hnilobě.
Skladovat bychom je měli nejlépe v prodyšných a vzdušných přepravkách nebo bedýnkách, které je možné umýt a vydezinfikovat. Zásadně bychom je neměli uchovávat v pytlích. Brambory potřebují dýchat, je tedy dobré je rozložit do menších vrstev. Spodní přepravka by neměla ležet na zemi.
Během skladování jablek se můžeme setkat s řadou chorob. Nejčastěji se jedná o černou (moniliovou) hnilobu, kdy jablka zcela zčernají a jsou nepoužitelná. Tato choroba se naštěstí nepřenáší na ostatní plody.
Další nemocí je penicilinová hniloba, což je druh měkké hniloby, kdy se v plodu vytvoří kruhovitý, postupně se zvětšující útvar, čímž jablko změkne. Na rozdíl od předchozí choroby dojde často k ohniskovému poškození i ostatních plodů. Tato hniloba patří mezi takzvané skládkové a může se objevit i v kombinaci s černou hnilobou. V případě obou chorob je nutné nakažené plody ihned vyhodit.
Moniliová hniloba způsobuje černání jádrového ovoce
Fyziologické poruchy jablek
Nejčastější poruchou je skvrnitost neboli pihovitost. Tato porucha se projevuje především u plodů mladších, bujně rostoucích stromů. Jablka mají na povrchu tečkování, které proniká do dužiny a zbarvuje ji postupně do hněda. Pihovitost je způsobena nedostatkem vápníku a chuť jablek je nahořklá. Další fyziologickou poruchou je černání slupky.
Jedná se o čerň, označovanou někdy jako sazovitost. Jde ale pouze o povrchové poškození plodu. Jablka tedy není nutné vyhazovat, stačí je omýt a konzumovat. Vyvarovat se této houbové choroby můžeme postřikem proti strupovitosti, a to před ukončením vegetace.
Brambory nemají rády mráz a světlo, ke skladování potřebují tmu a ideální teplotu. Ta se pohybuje v rozmezí čtyř až šesti stupňů Celsia. Při vyšší teplotě mohou hlízy začít předčasně klíčit. Protože se z brambor uvolňuje vlhkost, je důležité místnost pravidelně větrat.
Pokud teplota klesne k nule, mohou brambory namrznout, přičemž získají nasládlou chuť a většinou je nelze konzumovat. V místnosti, kde máme uskladněná jablka, by neměly být společně brambory ani jiná kořenová zelenina. Zvyšuje se tím riziko přenosu plísní. Je vhodné oddělit ovoce a zeleninu - například zděnou příčkou.
Mezi choroby postihující častěji brambory patří strupovitost, která se vyskytuje i u jablek. V takovém případě je nutná důsledná prohlídka a okamžité odstranění nakažených hlíz, aby nedošlo k ohniskovité nákaze velké části úrody. Hlídat bychom měli u brambor také hnilobu a ložiska plísní. Pokud narazíme na shnilé brambory, je nutné napadené vyhodit a ostatní přebrat, stejně jako je tomu u jablek. V žádném případě je nevykrajujeme, neboť jsou infikovány celé.
Některé brambory mohou být porušené, což se stává při vykopávání motyčkou nebo při strojovém vyorávání. Pokud se rána sama zacelí a zaschne, nehrozí nebezpečí šíření houbové choroby. Přesto je lépe takové hlízy raději dlouhodobě neskladovat, ale co nejdříve zkonzumovat.
