Tyto rostliny pamatují opravdu hodně. Seznamte se s obyvateli pravěkého světa
Mají velmi zajímavou historii. Jsou prastarými obyvateli naší planety. Spolu s kapradinami se vyskytovaly na Zemi přibližně před 350 miliony let v období prvohor. Svého největšího rozvoje dosáhly v karbonu a permu, kdy rostly v močálech a dosahovaly velikosti stromů.
Syrová krása divoce rostoucí přesličky (Zdroj: Daniela Dušková)
Přesličky
Postupem času kmeny odumíraly a padaly do mělkého bahna, kde se pak jejich odumřelé zbytky hromadily. Pod nánosy bahna, písku, při pohybech a přesunech zemské kůry se rostlinná těla dostávala hlouběji pod zemský povrch, kde se za nepřístupu vzduchu po miliony let měnila – prouhelňovala. V zemi se vytvořila ložiska černého uhlí. V současné době je známo 35 druhů přesliček z oddělení Equisetophyta.
Přesličky nemají pravé kořeny, v půdě kotví podzemním stonkem – oddenkem /rhizom/, ze kterého vyrůstají nevelké adventivní kořeny. Stonky jsou duté, výrazně článkované s podélným rýhováním, přeslenitě větvené. Mohou se rozmnožovat vegetativně, rozrůstáním oddenku i generativně výtrusy, které se tvoří na tzv. výtrusnicových klasech.
Stonky přesličky jsou duté, výrazně článkované s podélným rýhováním
V ČR roste 8 druhů, nejznámějším je přeslička rolní (Equisetum arvense), která se nejčastěji vyskytuje podél cest a kolejí. Výška rostliny se podle stanoviště pohybuje mezi 15–70 cm. Typický je pro ni výrazný sezónní dimorfismus, kdy na jaře vyrůstá hnědá fertilní lodyha s výtrusnicovým klasem, v létě se potom objevuje sterilní zelená lodyha. V některých oblastech může být přeslička rolní považována za plevelnou rostlinu. Na zahradách je její mechanická likvidace velmi obtížná.
Přeslička bahenní (Equisetum palustre) je o něco nižší, její maximální výška může být 50 cm. Tento druh nemá sezónní dimorfismus a fertilní lodyha s výtrusnicovým klasem se nijak výrazně neliší od lodyh sterilních. Preferuje vlhkou půdu a stinnější místo.
Většina druhů přesliček se nejčastěji vysazuje k vodním plochám, kde se jim dobře daří. Ideální jsou okrajové zóny rybníčku, kde je vlhká bahnitá půda, bohatá na humus s klesajícím či přibývajícím sloupcem vody. V bahenní zóně je neustále vlhko, voda může vystoupat až na 20 cm. Spolu s přesličkami se v těchto podmínkách bude dařit kosatcům, rdesnu a jiným bahenním rostlinám.
Přesličky jsou vytrvalé byliny s podzemními oddenky
Přeslička japonská (Equisetum japonicum) je velmi dekorativní druh, který dosahuje výšky okolo 50-80 cm. Tato přeslička vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a neutrální či lehce kyselou půdu. Na jaře vyrůstá zelený stonek, na vrcholu s výtrusnicovým klasem. Po odumření klasů vyrůstají jen zelené lodyhy. Lodyhy jsou duté, článkované s hnědými kolénky. Snadno se množí vegetativně dělením trsů. Druh je v našich podmínkách plně otužilý, nepotřebuje žádný protimrazový kryt. Přeslička skřípinovitá (Equisetum Scirpoides) je oproti předchozímu druhu menší, subtilnější, dorůstající výšky pouze 15 - 30 cm. Její pěstování i nároky jsou stejné.
Za zmínku stojí ještě dva druhy, které lze u nás pěstovat v teplejších lokalitách, ideálně pak v atriu či v zimní zahradě. Ellegia capensis vypadá skvěle u jezírka, vzhledem k bujnému růstu jí určitě vymezte větší plochu. Na půdu je celkem nenáročná - jíl je jediné, co nesnese. Tento druh nemá rád pokles teplot pod -12 °C. Chondropetalum tectorum pochází z jižní Afriky a svým vzhledem připomíná trsovitou travinu. Má ráda plné sluníčko i mírné zastínění. Nemá ráda pokles teplot pod -3 °C.
Ellegia capensis vypadá skvěle u jezírka (Zdroj: Daniela Dušková) Chondropetalum tectorum je teplomilnější přeslička nevhodná pro zahrádkářské začátečníky (Zdroj: Daniela Dušková)
Plavuně
Mají nečlánkovaný stonek a husté drobné, čárkovité lístky. Také plavuně se množí výtrusy. Se dvěma druhy plavuní se můžeme setkat i v horských oblastech České republiky. Vyhovují jim zastíněné lokality lesů s dostatečnou vlhkostí. Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) i plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) patří k vzácným a chráněným druhům. Plavuně jsou poměrně nízké rostliny, nemají tendenci vytvářet souvislé porosty.
Plavuň vidlačku (Lycopodium clavatum) můžeme najít horských oblastech České republiky
Rostliny můžete pěstovat ve stinné části alpina. Vždy se snažte přizpůsobit podmínky tak, aby byly co nejblíže těm přírodním. Základem je vlhká půda s přídavkem rašeliny a kyselým pH. Rostlinky nikdy nevyrývejte ve volné přírodě, dají se sehnat na skalničkových burzách, výstavách nebo přímo od pěstitelů.
