Mít vlastní zahrádku je v současnosti čím dál tím větší výhodou. Vlastní a poctivě vypěstovanou úrodu nic nenahradí. Ale občas se stává, že výpěstky jsou rok od roku menší. Často za tím stojí jev známý jako vyčerpání půdy. Jak vlastně vzniká a čím mu je možné předcházet?
Vyčerpání půdy vzniká kombinací několika negativních aspektů. Tím prvním je absence aplikace jakéhokoliv organického hnojení v rámci přípravy půdy. Organická hmota se přeměňuje v humus, zadržuje v sobě vláhu a je také zdrojem živin, protože je na sebe váže. Jako organické hnojení se nejčastěji využívá nadrobno posekaná tráva s listím, chlévský hnůj, kompost nebo zelené hnojení, které půdě významně pomáhá v rámci zlepšení jejích vlastností.
Hrách a peluška patří k oblíbeným druhům pro zelené hnojení, protože jejich kořeny drží půdu provzdušněnou a zároveň obohacují půdu o dusík. Oves a svazenka tvoří mimořádně hustý porost, díky čemuž nemají šanci ani úpornější druhy plevelů. Nasekáním a zapravením se do půdy dostává zelená hmota, která se přemění v humus.
Pozor ale na aplikaci zeleného hnojení v podobě řepky nebo hořčice po jiných brukvovitých. Nejenže tím dochází k jednostrannému vyčerpání půdy vlivem pěstování velmi podobných druhů, ale zvyšuje se i riziko nádorovitosti košťálovin.
Umělá hnojiva jsou žádaná a pomohou, ale pouze krátkodobě, například tehdy, pokud chcete podpořit úrodu nebo růst rostlin v zahradě. Při vyšších dávkách naopak škodí, vysoké dávky prvků se dostávají do rostlin a vlivem jejich konzumace i do našeho organismu, kromě toho se pak při deštích vyplavují do spodních vod. Jejich dlouhodobý přínos pro úrodnost je minimální.
Druhým negativním aspektem, který přispívá k vyčerpání a únavě půdy, je neustálé pěstování jedné plodiny na stejném místě. Učebnicovým příkladem jsou políčka na zahrádkách, kde se neustále pěstují například brambory. Půda je tam bez řádného každoročního hnojení natolik vyčerpaná, že se změní v prachovitou hmotu, která vůbec neobsahuje humus, tedy ani živiny, a výnos je čím dál nižší. Výhodné je naopak větší plochu rozdělit na několik zón, kde se mezi sebou každoročně plodiny střídají tak, aby se jeden druh dostal na stejné místo minimálně po třech letech.
Třetím aspektem, vedoucím k vyčerpání půdy, je pěstování bez pravidelného rytí. Hluboké zrytí na podzim pomáhá nejen zvýšit úrodnost tím, že na bok brázdy zaryjete spoustu organického materiálu, ale zároveň také dojde k promíchání ornice, jejímu provzdušnění. Ponechání plochy v hrubé brázdě po rytí i přes zimu pomůže s tím, aby půda nebyla hroudovitá, ale byla velmi dobře zpracovatelná.
Pozor také na jílovitou půdu, tu je nutné rýt pravidelně, hluboko a aplikovat spoustu organického hnojení a také drenáž. Z lehkých písčitých půd se při deštích živiny vyplavují, což je nežádoucí, ale pravidelné přidávání kompostu a hnoje pomůže s udržením úrodnosti.
Zdroj informací: magazinzahrada.cz
Publikováno: 27. 10. 2022, Autor: Jaromír Malich, Profil autora: Jaromír Malich