Likvidace invazivních dřevin je důležitá pro původní rostliny
Hlavním problémem invazivních rostlin je jejich rozpínavost na úkor původních rostlin. Vznikají tak rozsáhlé monotónní porosty, které systematicky ničí původní druhy, které jsou v symbióze s ostatními rostlinami a živočichy. Takto přetvořená krajina může mít vážný dopad na celý ekosystém.
Likvidace invazivních druhů dřevin je velmi důležitá pro původní druhy rostlin (Zdroj: Prima DOMA MEDIA, s.r.o.)
Likvidace dřevin
Likvidace dřevin má svá pravidla. Provádí se především v době vegetačního klidu rostlin. Nezapomeňte, že staré vzrostlé stromy mohou být útočištěm chráněných druhů netopýrů. Kácet bez povolení lze dle vyhlášky jen dřeviny, které nepřesahují průměr kmene 80 cm měřený ve výšce 130 cm nad zemí. Rovněž lze například kácet zapojené porosty dřevin nepřesahující plochu 40 m² nebo ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí (druh pozemku: zahrada, zastavěná plocha nebo nádvoří).
Vždy je lepší si zjistit dopředu, jaké podmínky je nutné před kácením splnit například na webových stránkách ministerstva životního prostředí. Žádat o povolení není nutné u stromů, které jsou poškozené, a hrozí jejich pád, postačí jen skutečnost ohlásit na příslušný odbor životního prostředí.
Žádat o povolení ke kácení nepotřebujete u poškozeného stromu, u kterého hrozí pád
Invazivní druhy a jejich likvidace
Invazivní druhy dřevin lze vyhledat na „unijním seznamu“ (vznikl na základě nařízení EU), který obsahuje 26 suchozemských a 15 vodních rostlin. Tyto druhy mají závažný nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost, lidské zdraví a hospodářství. Podmínkou zařazení do seznamu je tak skutečnost, že musí prokazatelně přežívat a šířit se a musí v biogeografické oblasti společně alespoň dvou států EU.
Mezi invazivní dřeviny patří pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), který se do českých zemí dostal pravděpodobně již na počátku 18. století jako součást lesních školek lednického panství Lichtenštejnů. Ke zplanění tohoto druhu došlo v roce 1874. Tento původní druh z oblastí východní Asie byl hojně vysazován v Itálii a ve Francii na plantážích a měl sloužit k produkci hedvábí (zdroj potravy pro martináče pajasanového). Z těchto míst se ovšem šířil semeny do širokého okolí od mateřských stromů.
V České republice se hojně vyskytuje v okolí silnic nebo železničních koridorů. Problémy působí především na Jižní Moravě, kde již pronikl do přirozených společenstev a mění jejich strukturu. Díky rychlému růstu, výborné schopnosti vegetativního rozmnožování, rychlé klíčivosti semen a díky tvorbě toxinů dokáže vytlačit původní druhy dřevin, které mu nemohou konkurovat. Tento opadavý strom dorůstá do výšky 20-25 m. Má rovný kmen, hladkou borku a řídkou korunu se silnými větvemi.
Jeho lichozpeřené listy jsou dlouhé 30-100 cm. Kopinaté lístky se na podzim odlamují od vřetene listu. Každý z lístků má na své bázi žlázku, ze které se při teplém počasí odpařují těkavé látky. Kvete od dubna do července v podobě květu vyrůstajících v koncových 10-40 cm dlouhých žlutozelených latách. Citlivým jedincům může způsobit na kůži záněty. Jeho pyl je velmi alergenní. Je hostitelem řady škůdců, kteří se často živí ostatní původními rostlinami. Jeho kořenový systém působí škody na chodnících, zdech domů a na dalších stavbách.
Důležité je omezení dalších výsadeb a jeho výskytu cílenou likvidací. Vhodné je vysekávání a vyřezávání jeho porostu a následné zatírání čerstvých ran koncentrovanými herbicidy. Je nutné odstraňovat veškeré kořenové výmlatky. Tento způsob je časově náročný, trvá několik let. Další možností je aplikace kapslí s glyfosátem nebo kroužkování. Zlikvidovat jej může mráz, který nesnáší.
Invazivní druh pajasan žláznatý škodí původním druhům dřevin
Další invazivní rostlinou je javor jasanolistý (Acer negundo), který je rovněž opadavou rychlerostoucí dřevinou. Původem je ze Severní Ameriky a do Evropy se dostal v druhé polovině 17. století, kde byl nejčastěji vysazován jako okrasná dřevina. V českých zemích byl poprvé vysazen v roce 1835 v Královské oboře v Praze. Rovněž disponuje řídkou korunou a dorůstá do výšky 10-20 m.
Listy jsou lichozpeřené a kůra je zvrásněná. Jedná se rovněž o dvoudomou rostlinu, jako je pajasan žláznatý. Roste na vlhčích místech s dostatkem světla a živin. Vyskytuje se v teplejších oblastech v Polabí a na Jižní Moravě. V lužních lesích vytlačuje původní druhy a tvoří monokultury. Díky velké produkci nektaru jej podporují včelaři. Je odolný vůči mrazu.
Jeho rozpínavost a následné škody způsobené jeho rychlým růstem lze omezit zastavením výsadby. Samotná likvidace probíhá ve dvou rovinách. Nejprve je nutné porost vyřezat a na zbylou část (pařez) aplikovat biologicky rozložitelný chemický herbicid, který zabrání omlazování stromu. Toto je nutné provádět opakovaně, protože rostlina je velmi houževnatá.
Invazivní druh javor jasanolistý škodí původním druhům dřevin
Dalšími invazivními druhy listnatých dřevin jsou dub červený nebo jasan pensylvánský. Mezi jehličnany to jsou borovice vejmutovka a z keřů kustovnice cizí nebo šeřík obecný.
K omezení výskytu invazivních druhů je nutné mimo využití fyzické síly v podobě kácení využít i další metody v podobě cílené aplikace herbicidů.
Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů; invaznidruhy.nature.cz; agromanual.cz
