Japonská suchá zahrada 

Japonská suchá zahrada je oproti jiným japonským zahradám bez vody. Voda je u ní nahrazena štěrkem, což má působit dojmem řeky nebo oceánu. Štěrk (žulový nebo bílý hrachový) je v ní shrabaný v řadách, čímž vytváří dojem vln. Dalším důležitým prvkem jsou pak kameny, skály nebo balvany. Připomínají ostrovy a vytvářejí vizuální efekty. Rostlin je v japonské suché zahradě minimum, někdy dokonce nejsou vůbec. A pokud tedy jsou, představují v této zahradě hory nebo ostrovy. Suchou zahradu alespoň z jedné strany obklopuje kamenný nebo živý plot. Tyto zahrady nejsou určeny k procházení, ale k rozjímání, meditaci a k relaxaci. 

První japonské suché zahrady vznikaly již ve 13. století. Do Japonska se suché zahrady dostaly  z Číny. Nejprve se stavěly okolo chrámů, dnes však již běžně vznikají vedle kancelářských budov, na terasách obchodních domů, na malých dvorcích nemocnic a jsou rovněž i ideálním řešením pro moderní pasivní domy místo pravidelného sekání anglického trávníku. Jsou totiž nenáročné na údržbu. Dovolit si ji může každý, kdo má malý pozemek nebo třeba velkou terasu a hodně trpělivosti. Miniaturní verze (bonseques) jsou dokonce i originálním zpestřením v moderním stylovém interiéru.  

Karesansui 

Zahrady Karesansui se do Evropy dostaly počátkem 20. století. Vyznačují se bohatou symbolikou. Vše u nich musí ladit a splývat s přirozeným prostředím. Pokud se rozhodnete pro založení takovéto zahrady, vyvarujte se v prvé řadě nadměrného zasahování do životního prostředí. Měli byste se při její tvorbě přizpůsobit přirozeným podmínkám, například reliéfu a vegetaci. Důležitý je samotné uspořádání a vztah k okolí. Mezi její typické rysy patří: 

• Minimalismus, při němž bychom se měli vyvarovat přílišné snahy o dosažení nádhery.
• Nekombinujte příliš velké množství barev. Zahrada by měla být monochromatická. 
• Použito by na ni nemělo být ani příliš mnoho různých materiálů. Ideálně pouze kamení a dřevo. 
• Při navrhování se také vyhněte symetrii a opakujícím se kompozicím. 
• I přes zdánlivou divokost musí být japonská suchá zahrada plná elegance. 

Jaké rostliny použít do suché zahrady? 

V japonské suché zahradě platí méně, je více. Tyto zahrady jsou navrženy tak, aby se lidé s jejich pomocí propojili s přírodou i vesmírem a získali pocit míru, klidu a harmonie. Základem zeleného aranžmá jsou mechové trávníky. Plochu pak obklopují živé ploty, sestřižené borovice, záhony azalek, japonské javory, japonské jinany, buxusy, magnolie, japonské třešně, kapradiny, cypřiše, jalovce, kosatce, pivoňky a sasanky. V každém případě by použité rostliny neměly mít velké listy. A neměly by být ani výrazné barvy. Japonská suchá zahrada je monochromatická. Rostliny nejsou dominantním prvkem, dodávají jí texturu. 

Bez čeho se u japonské suché zahrady rozhodně neobejdete? 

• Rozhodně bez hrábí, protože právě jimi můžete vytvářet originální design. Vlny a proudy oceánu. Kruhy okolo balvanů pak symbolizují nárazy vln na ostrovy. 
• Trhání plevele. I když jsou tyto zahrady nenáročné na údržbu, přece jen se neobejdou bez pravidelné údržby, tedy vytrhávání plevele, který se dere na svět přes vrstvu štěrku. V boji proti plevelu vám však může pomoci netkaná textilie, kterou položíte pod štěrk. 
• Kulaté lopaty jsou třeba k výsadbě stromů, keřů a další zeleně. Jsou ideální pro vykopání velkých děr i přesun půdy. 
• Většina rostlin je v japonské zahradě seřezávána, a proto se neobejdete ani bez ostrých ručních zahradních nůžek. 
• V neposlední řadě se rozhodně neobejdete bez zavlažovacího systému, a to i přesto, že je to suchá zahrada. 

Zdroje informací: nbcnews.com; najga.org; selftaughtjapanese.com; japanhouse.illionois.edu; japanesegarden.org