Aromaterapie je tradice stará již 9 tisíc let. Aromatický, to je výraz, jehož původ je třeba hledat v řeckém slově aromaticos. S osobním vývojem a nabytými zkušenostmi pramenícími ze světa vůní a pachů vzniká u každého z nás postupem času u některých vůní zjevná averze. Jiné vůně jsou pro nás naopak tak fascinující až omamné, že nás dokážou nabudit, uzdravit anebo nám navodí pocit celkové pohody.
Vše ze světa aromaterapie má své kořeny v rostlinách. Některé rostliny pro aromaterapii můžeme pěstovat i my v našich podmínkách.
Co je to aromaterapie a aromatologie
Aromaterapií nazýváme terapii, která využívá léčebných schopností éterických olejů vzniklých s přispěním látek obsažených v rostlinných tělech. Aromatologie je nauka o působení konkrétních vůní na lidi i živočichy skrze čichové vjemy.
Aromatologii je tedy třeba vnímat komplexně jako vědní disciplínu propojující velké množství oborů. Pro nás laiky oba tyto pojmy znamenají, že můžeme využívat aromatické oleje jako podpůrné prostředky jednak k navození pohody, ale i k podpoře celkové dobré kondice. Ovšem musíme být vybaveni minimálně základními znalostmi, abychom byli schopni tento voňavý svět obrátit ve svůj prospěch.
Nejčastější rostlinné čeledi využívané v aromaterapii
Známe-li příslušnost rostlin ke konkrétní čeledi, velmi nám to usnadní studium účinků éterických olejů. Navzájem příbuzné rostliny mají pochopitelně i podobné vlastnosti.
K nejvyužívanějším čeledím v aromaterapii patří mrkvovité rostliny, nazývané dříve miříkovité (Umbeliferae, Apiaceae). Patří k nim koriandr, kmín, fenykl, anýz. Další oblíbenou čeledí v aromaterapii jsou hluchavkovité (Lamiaceae, Labiatae), k nimž řadíme tymián, saturejku a rozmarýn.
Na pochroumanou duši skvěle působí po aromaterapeutické stránce routovité rostliny (Rutaceae), které mimo routy zahrnují také citrusovité rostliny, z jejichž květů vzniká olej neroli. Dále je tu velmi dobře známá čeleď lipnicovitých (Poaceae). Tyto oleje se získávají z citronové trávy a palmové růže. Čeleď zázvorníkovitých (Zingiberaceae) působí na náš organismus hřejivě.
Zapomenout nesmíme ani na důležitou čeleď borovicovitých (Pinaceae), jejichž účinky jsou přínosné hlavně v oblasti čištění vzduchu a při onemocnění dýchacích cest. Myrtovité (Myrtaceae) si všichni automaticky spojujeme s bojem proti nachlazení. Známou a často v aromaterapii využívanou čeledí jsou takzvané složnokvěté anebo také hvězdnicovité (Compositae, Asteraceae). Řadí se k nim například slunečnice, sedmikráska, estragon.
Svět aromaterapie – svět léčebných vůní (Zdroj: ) Svět aromaterapie – svět léčebných vůní (Zdroj: ) Svět aromaterapie – svět léčebných vůní (Zdroj: )
Zachytávání vonných látek
Zachytit a uchovat jejich vůni je však často velmi tvrdý oříšek, tedy zvláště u některých rostlin. Jako příklad lze uvést šeříky anebo konvalinky. Některé vonné látky nevydrží působení rozpouštědla, jiné přílišné horko a další zase silný tlak.
Naopak jsou rostliny, které se snadno pěstují a stejně snadno se z nich získávají potřebné esenciální oleje. K takovým patří například bazalka. Ovšem i tak je jí potřeba velké množství v čerstvém stavu, abychom získali alespoň miniaturní množství éterického oleje.
Bazalka z aromaterapeutického hlediska
Bazalka (Ocimum basilicum) patří do čeledi hluchavkovitých. Má velkou výhodu v tom, že, je-li běžně dávkována, je velmi dobře snášena. Pokožka ocení její regenerační a pečující vlastnosti. Bazalkový olej je také oblíbenou součástí olejů působících proti bolesti. Navíc bazalka dokáže ve své vůni rozpouštět naši špatnou náladu, obveselit nás a povzbudit. Hlavní účinné látky, které mají tyto fantastické účinky, jsou monoterpenoly a fenyléter.
Pokud byste se pustili sami do získávání oleje, budete pro destilaci potřebovat 750 g kvetoucí bazalky na 1 g oleje, který má světle žlutou barvu. Bazalka kvete od července do srpna. Vůně jejího oleje je kořenitá a pronikavá. Destilace se provádí vodní parou. Bazalkové oleje se využívají do směsí s levandulí, grapefruitem, estragonem, pačuli, andělikou a se šalvějí muškátovou.
