Trvalky ve studených barvách vnesou do zahrady nostalgii
Pro ty z vás, kteří plánují květinové záhony „tón v tónu“ přinášíme přehled druhů, které kvetou ve studených barvách. Patří mezi ně i trvalky, které jsou okrasné i listy, jejichž zbarvení je sivé. Studené barvy vnáší do prostoru nevšední atmosféru, klid a jasný řád v kontrastu s druhy s květy v zářivých barvách.
Trvalky ve studených barvách vnesou do zahrady nostalgii
Trvalky jsou dostupné v mnoha kultivarech, proto není nijak zarážející, že druhy, které byly dříve dostupné pouze v základním sortimentu s květy v určitém odstínu, momentálně seženete třeba i v barvách teplých i studených.
V rostlinném sortimentu rozlišujeme dvě základní skupiny, a to s barvami květů či listů v barvách teplých a druhou skupinu reprezentují trvalky s květy v barvě bílé, modré, fialové či starorůžové. Je jen na vás, jaké skupině dáte na své zahradě přednost, většinou se ovšem vzájemně kombinují.
Pokud ovšem svým trvalkovým výsadbám chcete dát nevšední krásu, pak vybírejte druhy v určitých barevných tónech. Trvalky kvetoucí ve studených barvách na sebe ve srovnání s druhou skupinou nestrhávají veškerou pozornost, nejsou dominantní, ale jistě u nich oceníme, že působí uklidňujícím dojmem, proto skvěle doprovodí ta místa v zahradě, která jsou určena k relaxaci.
Čistec vlnatý (Stachys byzantina)
Tento nenáročný druh sice neohromí svými květy, které jsou světle růžové a poměrně nenápadné, za pozornost ovšem stojí jeho silně plstnaté listy sivé barvy. Právě kvůli nim se tento druh pěstuje, má totiž poměrně netradiční vzhled. Listy se navíc používají i ve floristice, ale mají své uplatnění především v těch zahradách, které slouží i pro jedince s poruchami zraku, listy jsou totiž velmi příjemné na omak.
Pěstování čistce není žádná věda, stačí mu plné slunce a dobře propustná půda. Je natolik nenáročný, že vydrží i bez zálivky, takže ho klidně vysaďte i na extenzivní střešní zahradu nebo do kamenného koryta.
Violka vonná (Viola odorata) a její příbuzné
Mezi symboly jara patří bezesporu také voňavé květy violky zvané také jako fialka. Jedná se o nenáročný druh, který se rozrůstá svými trsy, ale stejně tak i ochotně přesévá, takže fialky objevíte na mnohdy i kuriózních místech jako třeba ve spárách dlažby nebo v suché kamenné zídce. Roste na slunných i stinných stanovištích a nemá žádné specifické nároky. Je ideální do podrostů pod vzrostlé stromy nebo do výsadeb, v nichž oceníte její příjemnou vůni.
Mimochodem, víte, že si z květů snadno vyrobíte kandované cukroví? Stačí jen čerstvé květy potřít ve vodě rozpuštěným cukrem. Nakonec je obalte v cukru a je hotovo. Květy ovšem klidně přidejte i do zeleninového salátu nebo jako ozdobu na smetanové dezerty.
Violka vonná má ovšem i celou řadu zajímavých příbuzných. Za zmínku určitě stojí v naší přírodě běžná violka lesní (V. reichenbachiana) nebo violka dostupná na trhu v mnoha krásných kultivarech, kterou seženete pod latinským názvem Viola sororia. Kultivar Freckles je typický fialovými skvrnami na bílém podkladu.
Trvalky ve studených barvách vnesou do zahrady nostalgii (Zdroj: ) Trvalky ve studených barvách vnesou do zahrady nostalgii (Zdroj: ) Trvalky ve studených barvách vnesou do zahrady nostalgii (Zdroj: )
Sláva krásným a léčivým mateřídouškám
Pokud se více zajímáte o léčivé bylinky, pak vám jistě neunikla mateřídouška (Thymus). Tento na druhy bohatý rod vyniká rostlinami s léčivými látkami, které ovšem mají své místo i v zahradě okrasné. Díky tomu, že si mateřídoušky poradí s chudou půdou bohatou na štěrk nebo písek na plném slunci a přísušek pro ně není žádný problém, uplatňují se s dalšími nenáročnými trvalkami na extenzivních střešních zahradách.
Ze sortimentu určitě stojí za zmínku náš domácí druh, mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), mateřídouška citronová (T. x citriodorus), která vznikla křížením mateřídoušky vejčité (T. pulegioides) a tymiánu obecného (T. vulgaris), ale určitě bychom neměli zapomínat ani na méně známou mateřídoušku vlnatou (T. pseudolanuginosus). Zvláště mateřídouška citronová je silně prošlechtěná a seženete ji především s různě zbarvenými listy, mateřídouška úzkolistá disponuje kultivary s květy v bílé i růžové barvě.
Prošlechtěné šalvěje
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je jedním z druhů, které si nás získávají především atraktivním zbarvením listů. Sice některé kultivary mají listy žlutě panašované, takže nespadají do kategorie studených barev, ale původní druh má listy sivě zelené. Kultivar Berggarten Variegated má sivé listy po obvodu pokryté bílými skvrnami a kultivar Purpurascens má listy purpurově fialové.
Šalvěj pochází z teplého Středomoří, proto vyžaduje slunné stanoviště s půdou propustnou pro vodu. Jarní řez nesmí příliš hluboko zasahovat do loňského dřeva, rostlina pak mnohdy ani nevyraší a zanikne.
Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris)
S orlíčkem byste se dříve setkali především ve venkovských zahradách, ale své místo nachází všude tam, kde oceníme jeho „neposlušnost“. Tou neposlušností myslíme jeho samovolné přesévání, díky němuž se tato trvalka objevuje podobně jako violka vonná na různých místech zahrady. Je dostupný v kultivarech s jednoduchými i plnými květy v barvě bílé, modré, fialové, purpurové i světle růžové. Tyto kultivary ovšem bývají mnohdy nestabilní a rády se přebarvují do původní modré barvy, proto se na ně zcela nedá spoléhat.
Zajímavě ozvláštní jakékoli trvalkové záhony, ale stejně tak vytvoří zajímavé lesní podrosty pod listnatými stromy. Snese slunce, polostín i nepříliš tmavý stín. Půda by měla být bohatá na organickou hmotu, proto orlíček skvěle prospívá v listovce pod stromy.
Oměj šalamounek (Aconitum plicatum)
S omějem byste se setkali i ve volné přírodě v lesích nebo obřezích potoků, na zahradách ovšem vysazujeme prošlechtěné kultivary s květy modrými a bílými.
Tato vysoká trvalka dosahující výšky i 150 centimetrů obsahuje silné alkaloidy, proto ji řadíme mezi prudce jedovaté rostliny. Ani to, že se v minulosti používala v travičství, ovšem neubírá na jejím nevšedním kouzlu. Daří se jí v půdě bohaté na živiny a vodu, ideálně pak v polostínu nebo stínu.
Plamenka latnatá (Phlox paniculata)
Tato vzrůstná trvalka mnohdy dosahuje výšky okolo jednoho metru, a proto možná někoho překvapí, že je to příbuzná skalniček v podání plamenky šídlovité (P. subulata). Její květy mají zajímavou těžkou vůni, která láká opylovače. Plamenka je silně prošlechtěná, takže se můžete těšit i na kultivary s dvoubarevnými květy. Barevná škála se pohybuje od čistě bílé, přes růžovou, fialovou až po tmavě karmínovou.
Vyžaduje slunné a polostinné stanoviště s kvalitní zahradní půdou. Během horkého léta jí dopřejte pravidelnou zálivku. Hodí se i k řezu.
