V našich zahradách zahajují nejkrásnější roční období – jaro. Na povrch se sněženky derou s takovou silou, že jim stačí pouhé nepatrné zvýšení teplot a už nám ukazují svou nádheru, často ještě mezi zbytky sněhové pokrývky.
Britové jsou známí svým neobvykle silným vztahem k zahradní kultuře a rostlinám vůbec. Možná to byla souhra náhod, možná původní nepřítomnost sněženek na Britském souostroví byla důvodem, že se právě zde zrodil příběh velké lásky k těmto něžným kvítkům.
První sněženky pravděpodobně do Británie přivezli již staří Římané, ale za oficiální termín považují Britové až 16. století, které znamenalo přivítání sněženek na jejich území. Teprve v 19. století však vypukla jejich pravá lásky ke sněženkám, a to ve velkém. Mezi mnoha nově dováženými a exotickými rostlinami z Číny a Jižní Ameriky se objevily něžné sněženky. Zaujaly místní aristokracii natolik, že z nich doslova padli na kolena a všimli si tak, že nejsou všechny sněženky stejné.
Galantofilie na britský způsob
Zahradníci je začali blíže zkoumat a objevili schopnost jediného druhu vytvářet různé odchylky. Některé jsou patrné z velikosti květů, jiné z jejich barevnosti. Při pozorování sněženek z dálky si jich ale nevšimnete. Pohled zblízka upozorní na odlišný poměr bílé barvy a zelených skvrnek na květech, na odlišné odstíny zelené barvy, případně na různé tvary zmíněných zelených skvrnek. A právě tyto jemné nuance způsobily vášeň Britů ke sněženkám.
Sněženky jsou tedy pro Brity ještě větší posedlostí než jejich láska k tulipánům nebo narcisům. A právě tak vzniklo i velmi přiléhavé označení této posedlosti zvané galantofilie odvozeného z latiny (Galanthus = sněženka, filia = náklonost, přátelství, láska).
Nesmyslná krymská válka, která se odehrála v polovině 19. století, byla krutá, ale přinesla neobvyklou kompenzaci. Britští vojáci, kteří přestáli tuhou zimu na Krymském poloostrově, byli fascinováni rozkvétajícími nádhernými sněženkami. Aby tu krásu přiblížili svým milovaným, zasílali jim v dopisech cibulky těchto něžných kvítků. Cibulky byly živým důkazem jejich lásky k manželkám, milenkám a matkám.
Později je začali britští vojáci osobně dovážet domů, do svých zahrad a pojmenovali mnohé z odrůd sněženek jmény svých padlých kamarádů a vojáků. Rovněž se začaly sněženky objevovat i na hrobech obětí krymské války. Sněženky se tak staly živým symbolem nesmyslnosti válek.
Dosud nepřekonaná ‚Elisabeth Harrison‘
Náklonnost Britů k něžným sněženkám trvá dodnes a stále sílí. Královská zahradnická společnost pořádá výstavy, na nichž sněženky nemohou chybět. Ty bývají obvykle největším magnetem takových výstav a nadšení lidé – sběratelé a zahrádkáři zde nakupují nové sněženky do svých sbírek.
A že je stále co obdivovat, o tom svědčí současný počet 2000 kultivarů sněženek, který už dávno přesáhl číslo původních 20 botanických druhů. Před šesti lety byla vydražena dosud nepřekonaná sněženka Galanthus woronowii odrůdy ‚Elizabeth Harrison‘, pro niž je typická odchylka ve žluté barvě semeníku. Jediná rostlinka dosáhla při dražbě neuvěřitelné hodnoty 720 liber (22 tis. Kč).
