Jedovaté rostliny – postrach nebo zbytečný poplach?
Opatrnosti na zahradě není nikdy dost, zvláště pokud máte malé děti. Přesto se zřejmě jedovatých rostlin na svém pozemku úplně nevyhnete. V okrasném sortimentu se to totiž nejedlými druhy jenom hemží. Na druhou stranu většinou není důvod k větším obavám, protože nejsou pro malé děti ke konzumaci nijak zvlášť lákavé. Zpozornit byste měli spíše v případě rostlin s atraktivními jedovatými plody.
Jedovaté rostliny – postrach nebo zbytečný poplach?
Naprostá většina okrasných rostlin je svým způsobem nejedlá, protože obsahuje různé podíly alkaloidů. Ovšem jíst kožovité listy nebo květy by zřejmě nenapadlo ani malé děti, spíše si tedy pohlídejte rostliny s jedovatými šťavnatými plody, které jsou přeci jenom již od prvního pohledu více lákavé.
Abychom vás ještě uklidnili, u naprosté většiny zahradních rostlin by muselo dojít ke konzumaci poměrně velkého množství rostlinné hmoty, aby se otrava projevila výrazněji. Přesto berte ohledy na jedovatost konkrétního druhu, a pokud vám po zahradě pobíhají malé děti, raději se úplně vyhněte silným alergenům a prudce jedovatým rostlinám. Štěstí nemá smysl pokoušet.
Užitečné jedovaté rostliny
Abychom neukazovali všechny nejedlé či jedovaté rostliny v tom nejhorším světle, je třeba zdůraznit jejich mnohdy dost důležitý ekologický význam. Mezi jedovatými rostlinami je totiž celá řada medonosných rostlin, které cíleně vyhledávají hmyzí opylovači.
U některých rostlin byl dokonce prokázán vliv na složení a kvalitu půdy, ve které rostou. Například prudce jedový oměj šalamounek (Aconitum plicatum) či náprstník červený (Digitalis purpurea) produkují svými kořeny do půdy látky, které ji „ozdravují“, proto se často vysazují do zeleninových polykultur.
Jistě jste také zaznamenali, že některé jedovaté rostliny slouží k získávání léčivých látek. Přesně tak tomu je u zmiňovaného náprstníku, z něhož lze získat v laboratorních podmínkách látky, které lze využít při léčbě různých srdečních chorob. V domácích podmínkách to ovšem rozhodně nezkoušejte. Při nesprávném dávkování tyto látky fungují jako účinný jed, kterého se využívalo již před mnoha staletími.
Jedovaté rostliny – postrach nebo zbytečný poplach? (Zdroj: ) Jedovaté rostliny – postrach nebo zbytečný poplach? (Zdroj: ) Jedovaté rostliny – postrach nebo zbytečný poplach? (Zdroj: )
Routa vonná – léčivka nebo zákeřný alergen?
Některé rostliny mohou být sice za určitých okolností pěstovány jako léčivky, ale zrovna přívětivě se nechovají ve chvíli, kdy na ně dopadají sluneční paprsky. Tyto druhy se označují jako fotosenzibilizující rostliny, protože reagují se slunečním zářením.
Zatímco některé působí negativně na pokožku při dotyku, z jiných se třeba nedoporučuje připravit nálev a pak se pohybovat na slunci. Tento problém se týká například třezalky tečkované (Hypericum perforatum), která ovšem může některým citlivým jedincům působit problém i bez slunečních paprsků. Zvláště zákeřná může být routa vonná (Ruta graveolens), které se raději během slunečného dne vůbec nedotýkejte. I u méně citlivých jedinců totiž způsobuje tvorbu puchýřů na pokožce.
Zdravý přístup k jedovatým druhům
Ať máte na jedovaté rostliny a jejich použití na zahradě jakýkoliv názor, velmi důležitou roli hraje hlavně poučení a povědomí o riziku spojeném s pěstování těchto rostlin. Jak už bylo dříve naznačeno, jedovatému sortimentu se na zahradě nebo ve volné přírodě prostě nevyhnete. Pokud tedy máte malé děti, raději si na zahradu nevysazujte druhy s jedovatými bobulemi, které by mohly vaše potomky lákat. Větší děti určitě poučte o tom, jaké rostliny mohou ochutnávat, například bylinky, a kterým se mají obloukem vyhnout.
Snažte se svou zahradu rozdělit na tematické celky. Je dobré oddělit jedlou a okrasnou zahradu. Do jedlé mimo zeleniny a ovoce zakomponujte bylinky. V okrasné zahradě dětem ukažte, jaké rostliny jsou jedovaté či alergenní.
Je zřejmě zbytečné úzkostlivě se při plánování orientovat pouze na jedlé rostliny. Totiž ne všechny jedovaté rostliny nás budou lákat, abychom je ochutnali, nehledě na to, že jejich listy či květy bývají většinou chuťově dost nepříjemné a hořké, takže v jejich konzumaci nemáme ani důvod pokračovat.
