Konec sezony je pro většinu zahrádkářů synonymem klidu a odpočinku. Zahrada odpočívá pod sněhovou pokrývkou a čeká na svoji novou sezonu. Ale ani teď není dobré usnout na vavřínech, protože přichází čas řezu některých ovocných dřevin. Pozornost věnujte hlavně jádrovinám, tedy jabloním a hrušním.
Zimní termín řezu je pro některé ovocné stromy vhodný, pro jiné zase ne. Zatímco nízké teploty snižují výskyt chorob a škůdců, které jinak napadají řezné rány, jež vlastně fungují jako vstupní brána do dřeva, u některých dřevin se zase výrazně zpomaluje hojení ran, protože se rostliny nachází v klidové fázi.
Především peckovinám tyto termíny řezu příliš nesedí. U nich raději vyčkejte do doby, kdy nasadí poupata nebo až do chvíle, když vykvetou. V přírodě má vše svůj čas a tyto přirozené procesy musíme respektovat hlavně v ovocné zahradě.
Čím při řezu dřevin začít
Řezové techniky na některé zahrádkáře působí jako velký strašák. Ne všichni se do řezu chtějí pustit svépomocí, a pokud počáteční obavy přeci jen překonají, nemusí být výsledek vždy dokonalý.
Přesto je nutné podotknout, že při této práci vycházíme z fyziologie samotných dřevin. Abychom si řez co nejvíce usnadnili, je nejdříve nutné z koruny odstranit nejožehavější nedostatky.
V první řadě se zaměřte na odstranění suchých větví, kolmých či křížících se výhonů a všech větví, které jsou odplozené nebo zbytečně zahušťují korunu. Ta by měla být otevřená pro vzduch a světlo, jedině tak bude vytvářet zdravé a velké plody, které budou dozrávat na světle. Zahuštěná koruna je navíc výrazně náchylná na choroby a škůdce, za což může omezené proudění vzduchu. Koruna by měla být tedy zbavena všech zbytečných větví, přesto myslete do budoucna a pokud možno zachovávejte některé mladé výhony, které mohou časem nahradit staré odplozené větve, které přestávají plodit.
Hlavně žádné pahýly
Častým důvodem nedostatečné plodnosti ovocných stromů bývá špatná technika řezu. Pokud odstraníte větve s koncovými pupeny, na kterých zrovna některé odrůdy plodí, pak se není čemu divit, že se nedočkáte zdravé sklizně. Proto si již při koupi odrůdy zjistěte, z jakých pupenů dřevina vlastně plodí, zda z koncových pupenů nebo zkrácených větévek, brachyblastů.
Řez by měl být veden mírně šikmo ostrou pilkou nebo zahradnickými nůžkami tak zvaně na větevní kroužek. Řezem nesmí v žádném případě vznikat pahýl, který nepokračuje žádným výhonem. Toto místo se nezahojí, ba naopak umožní vstup chorobám a škůdcům do dřeva. Podobný problém nastane také ve chvíli, kdy řezem zasáhneme hluboko do větevního kroužku, ani v tomto místě se rána nezahojí.
Abyste přesně věděli, kudy vést řez, je nutné se nejdříve seznámit s větevním kroužkem. Toto místo se nachází v místě větvení větve nižšího a vyššího řádu. Snadno ho poznáte podle zvrásněné borky ve tvaru kruhů kolem větve. Hojení ran po řezu probíhá při správném provedení po obvodu pomocí kalusu, což je hojivé pletivo, které zacelí ránu. Pokud jste někde ránu nevedli správně, poznáte to třeba už během první sezony, protože se kalus vytvoří jen částečně.
Pokud máte na zahradě silně zanedbané ovocné stromy a máte pocit, že už se z nich nedočkáte valné sklizně, zkuste jim dát ještě jednu šanci. I přestárlé stromy lze většinou dostat znovu do kondice, ale tento řez již vyžaduje větší zkušenosti. Mohutné koruny s odplozeným dřevem je totiž nutné značně odlehčit, jinak se postupuje podobně jako u mladých a vitálních stromů.
Opět je třeba se zaměřit na staré větve, které nahradíme novými výhony. Odstraníme všechny kolmé, špatně postavené větve. Pokud dřevina není dlouhodobě udržovaná, rozložte řez na dvě až tři následující sezony.
Jakmile odstraníte některé zbytečné větve, v příštím roce začnou obrůstat mladé výhony, které lze postupně zapěstovat na plodné větve. Řez dřevin není nijak složitý, ale přesto vyžaduje určitou zručnost a cit. Mnohdy je lepší přenechat řez odborníkům, kteří vás s technikou postupně seznámí.
