U nás běžně pěstované druhy bergénie (Bergenia)  jsou mrazuvzdorné, otužilé a nenáročné. Rozkvétají brzy na jaře (většinu kvetou od března do května) a to i tam, kde nemají stoprocentně příznivé podmínky nebo jim nevěnujete takovou pozornost a péči, jakou by si zasloužily. Tahle skromná trvalka se proto výborně uplatní také na zahradách víkendových chat a chalup.

Jak pěstovat krásnou a otužilou bergénii 

Bergénie pochází z horských oblastí Asie, a tak prospívá i v méně příznivých podmínkách. O závlahu se nemusíte příliš starat, běžně vlhká půda jí vyhovuje, ale na trvale přemokřených se necítí dobře. Bergénii vyhovuje téměř každý typ půdy. Občas je potřeba k rostlině pod listy vpravit rozleželý kompost. Pokud byste bergénii přehnojili, porostou hlavně listy a kvetení začne pomalu ustávat. Nejvíc pokvete na místech s dostatkem světla, má ráda celodenně osluněná místa. Na škůdce a choroby nijak zvlášť netrpí. Bergénie se rozmnožuje snadno jednak na podzim dělením trsů, nebo oddenkovými řízky.

Nejvíc se pěstují bergénie tučnolistá a bergénie srdčitolistá 

Bergénie byla na našich zahradách dlouho opomíjená. Původní druh se světle růžovým květenstvím totiž jen těžko konkuroval zářivým barvám jarních cibulovin, zejména tulipánů a hyacintů. Dnešní bergénie mají nejen výrazné odstíny květů, ale také dekorativní listy. V současné době se nejčastěji pěstují zahradní kultivary bergénie tučnolisté (Bergenia crassifolia) a bergénie srdčitolisté (Bergenia cordifolia), které kvetou tradičně růžově, ale i bíle či červeně.