Málokdo si umí představit svůj domov bez květin. Ale přemýšleli jste někdy o tom, kdy a jak se zrodil tento zvyk a od kdy se rostliny „přestěhovaly“ z přírody do lidských příbytků?
Pramatkami našich dnešních pokojovek byly exotické květiny z různých koutů světa. Tak jak tyto neznámé země objevovali Evropané, tak se u nás začaly tyto květiny zabydlovat. Boom okrasných květin začal probíhat nejintenzivněji od konce 18. století a hlavně pak v 19. století. Objevené druhy rostlin se zpočátku dostaly do skleníků v botanických zahradách nebo do skleníků zámeckých sídel a odtud později do měšťanských salonů. Díky benevolenci panských zahradníků nebo snad někdy i díky šikovným prstům se části rostlin, vhodné k množení, dostávaly k širším vrstvám obyvatelstva. Teprve později se rozšiřováním rostlin do bytů zabývaly zahradnické živnosti. Introdukce rostlin do bytů pokračuje dodnes, ale větší význam pro rozšiřování sortimentu dnes má šlechtění hodnotných forem rostlin.
Velká inspirativní galerie rostlin
Problém byla nestálá teplota
Je pochopitelné, že dříve v malých bytech většina lidí mohla mít jen nejskromnější rostliny, které snesly nižší a nevyrovnanou teplotu a nevyžadovaly mnoho místa. Dobře se jim vedlo mezi okny, kde také přezimovaly. Byly to např. mučenky nebo zvonek stejnolistý (ženich a nevěsta), fuchsie, pelargónie nebo sukulentní rostliny, například Aloe variegata (sokolí péro). K nejodolnějším rostlinám se řadila aspidistra původem z Japonska (v Anglii se jí říká „hospodská rostlina“ a v Německu „ševcovská palma“). V prostorných a dobře vytápěných bytech zámožnějších lidí se objevovaly větší a na teplotu náročnější rostliny, jako jsou palmy a kapradiny.
Móda pokojovek se mění
Radikální změna ve skladbě pokojových rostlin nastala s přechodem na centrální vytápění bytů, které je spojeno se stálou vyšší teplotou a s nízkou vzdušnou vlhkostí. Rostlinám vyžadujícím nižší teplotu a vyšší vzdušnou vlhkost se v takových podmínkách nedařilo, proto v bytech vytápěných radiátory se více objevovaly druhy náročnější na teplo a odolnější k nižší vzdušné vlhkosti. Kapradiny, které vyžadují vlhký vzduch, ztratily mezi pokojovými rostlinami dřívější význam. Po dobu delší než 100 let se v bytech dobře zabydluje fíkus a druh Ficus elastica se zeleným listem se stal běžnou rostlinou v interiérech během období funkcionalistické architektury.
Časem se však snižoval význam původního druhu a dnes se více uplatňují nejen jeho vyšlechtěné odrůdy, ale také mnohé jiné druhy rodu Ficus a jejich pestrolisté odrůdy. Podobná situace se vytvářela i u řady jiných teplomilných druhů a postupně vznikl základní sortiment rostlin okrasných listem (dracény, filodendrony, monstera, dífenbachie, syngónium aj.) V bytech s ústředním vytápěním nastal problém s kvetoucími, hrnkovými rostlinami, jako jsou prvosenky, bramboříky, cinerárie, kalceolárie nebo azalky, protože při běžné pokojové teplotě kvetou jen po krátkou dobu.
V teplých místnostech se lépe daří teplomilným, kvetoucím rostlinám, jako jsou saintpaulie (africké fialky), poinsetie (vánoční hvězda), kalanchoe aj. V poslední době je doplňují orchideje, které se zásluhou šlechtitelů staly méně náročnými na vzdušnou vlhkost (Phalaenopsis). V dnešní době jsou nejvíce oblíbené rostliny s atraktivní strukturou a barevností, které dobře působí v moderním interiéru.
Čtěte také:
Už je tu zase čas grilovací neřesti
Co se děje s vytříděným odpadem?
Sukulenty – rostliny, které jen tak nezničíte
Foto: pom.info-Gunnar Johansson, apshin.org, greensp.ru, 28storchids.com, nezoufalky.cz
Publikováno: 30. 7. 2011, Autor:
