reklama

I bylinkářství má svou historii VIII.

Po antickém rozkvětu bádání, který ukončily práce Aristotela, Dioskurida nebo Galéna, se vlastní vývoj lékařství a bylinkářství v Evropě pozastavil. Po pádu Říma přešlo lékárnictví a léčení do křesťanských klášterů, kde se dědictví antiky uchovávalo opisováním herbářů a odborných pojednáni.

Constantinus Africanus

Do středověké Evropy se znalosti, které shromáždili a sepsali řečtí a římští učenci, obohacené o práce arabských přírodovědců, Rhazese a Avicenny, paradoxně dostávaly oklikou přes překlady z arabštiny. V italském Salermu je do latiny převáděl Constantinus Africanus (1020 – 1087), původem z Kartága. Na konci 11. století působil v benediktinském klášteře a svými překlady a prací reformoval salermskou lékařskou školu. Jeho nevýznamnějšími spisy jsou Liber de chirurgia a Liber de gradibus complicium medicamentorum.

Gerard z Cremony

Ve Španělsku zase překládal Gerard z Cremony ( 1114 – 1187). Zaměřil se i na dílo chirurga a osobního lékaře chalífa Hakíma II., Al-Zahráwího – Abulkazise (936 – 1013).

Velká fotogalerie bylinek a koření:

Abulkazis je znám svým originálním a novátorským postupem v chirurgii i vynikající lékařskou encyklopedií nazvanou Al-Tasríf, složenou z 30 kapitol z rozličných oborů medicíny. Dokázal provést amputaci nohy nebo odstranění mrtvého plodu. Kromě chirurgických postupů a nástrojů v encyklopedii zmiňuje přípravu léků z bylin a věnuje se popisům technik jako sublimace a stáčení.

Botanické úspěchy

Muslimští vědci – biologové, kteří po obsazení Pyrenejského poloostrova, působili v Evropě, dosáhli významného pokroku zejména v botanice a vyvinuli velice dokonalé zahradnictví.
Provedli klasifikaci rostlin, které rostou ze semen, z řízků a ty, které rostou „samy od sebe“. Popsali více než dva tisíce rostlin a zakládali botanické zahrady v Cordóbě a dalších městech pro výukové a experimentální účely.

Jindřiška Kodičková
Foto: Jindřiška Kodičková

Publikováno: 13. 2. 2009, Autor: