Vyvozují to z poznámky na tabulce z knihovny asyrského krále Assurbanipala, který žil v letech 668 – 626 př.n.l. v městě Ninive. Ta říká, že sumerský herbář se používal již před rokem 2000 př.n.l. Pravděpodobně čerpali spolu s Egypťany ze stejného, asi asijského staršího zdroje. Z doby králova panování je známo asi 1000 názvů rostlin. V knihovně na hliněných destičkách o tom byla značná svědectví, ale v roce 612 př.n.l. město Ninive zničili Médové a Babyloňané. Rekonstrukce jednoho dílu asyrského herbáře byla obtížná a skončila až v roce 1924.
Asyřané i Arabové
Asyřané také zakládali bylinářské, či „ protofyzické“ – lékařské zahrady. Král Sennacherib, vládnoucí na přelomu 8. a 7. st. př.n.l. vybudoval okolo Ninive zahrady a parky. Na břidlicovou destičku vyryl: „ Pěstuji pro své poddané z hor a ze všech krajů všechny byliny země Khatti.“
Arabové převzali do svých starých děl některá pojmenování rostlin od Sumerů, ty pak zase ve stejném znění Řekové. A tak když dnes chroupeme mandle ( Prunus dulcis) a seznam ( Sesamum), pochutnáváme si na meruňkách ( Prunus armeniaca) a třešních ( Prunus avium) vůbec netušíme, že jejich názvy pocházejí od dávných Sumerů. Stejně tak i ambroň, mandragora, moruše, myrta nebo šafrán.
V starověkých herbářích se nacházela různá pojednání o rostlinách, jejich vlastnostech a způsobech použití. Svědčily o tom, že tehdejší učenci měli značné znalosti a vědomosti o léčivých účincích bylin.
