Tymián obecný ( Thymus vulgaris) pochází z teplého, suchého a slunečného Středozemí. Už Řekové znali tymián stejně dobře jako jeho sestru mateřídoušku a ani jménem je moc nerozlišovali. Ve starověku, kromě kořenění masa a omáček, ho používali Egypťané i k balzamování těl.
Rostlina vytváří nižší, bohaté polokeříky. Lodyhy ve spodní části dřevnatí, nahoře mají bylinný charekter. Z nich vyrůstají drobné, krátce řapíkaté čárkovitě eliptické lístky, které jsou vstřícné, na okrajích trochu ohrnuté dolů a zespodu plstnaté. V červnu a červenci vykvétají drobounké bledě nachové květy uspořádané ve vidlanovité svazečky. Po odkvětu se vytvářejí plody-tvrdky.
Pokud si z lékárny přineseme sirup na odkašlávání, věřte, že jeho podstatnou částí jsou právě výtažky z tymiánu. Proto si můžeme udělat vlastní zásobu léčivé natě. Krátce před plným květem seřezáváme za slunného počasí, které rostlinu více aromatizuje, bylinné (měkké) části a rychle usušíme na stinnějším místě. Nať obsahuje hlavně silice s thymolem, cymolem karvakrolem. Dále třísloviny, flavony a další látky. V podobě nálevu (čaj: jednu lžičku drogy spaříme 2dcl vody a po 15 minutách popíjíme. Je možné osladit medem) mírní úporný kašel a uvolňuje hleny, působí kladně při chronickém zánětu žaludku a poruchách trávení. Zklidňuje křeče, má velice silné antiseptické, dezinfekční a dezodorační účinky. Úspěšně se používá proti střevním parazitům. Pro své silné působení se nedoporučuje těhotným, ale ani při akutním střevním zánětu a srdeční slabosti. Zevně pomáhá při kloktání zanícené ústní dutiny, dělají se z něho obklady při hnisavých ranách. V zimě prohřeje voňavá koupel a vlasům prospívá oplachování odvarem.
Na jaře a v létě vyséváme semínka nebo odebíráme řízky, na jaře lze rostliny oddělit. Prospívá jim propustná půda a plné slunce. Když rostliny nenecháme tvořit semena, dočkáme se dvojí sklizně. Přestože se jedná o trvalku, je prospěšné ji po několika letech obnovit. Na zimu rostlinu nakryjeme třeba chvojím, aby nevymrzla. Škodí ji naše studené a hlavně mokré zimy.
Řecké jméno thymos značí mužnost a sílu a proto se vyplatí tuto osvěžující, léčivou, medonosnou, i v kuchyni nepostradatelnou bylinku pěstovat. Bývá součástí oblíbeného provensálského koření a mnoha kosmetických a stomatologických přípravků. Objevila se i v původní receptuře proslaveného francouzského likéru benediktýnka, který původně připravovali mniši z benediktýnského opatství Fécamp na Seině.
