I zahrádkář laik může pozorovat zázrak zrození. Pěstovat rostlinky ze semen se takovému zázraku doslova přibližuje. Vždyť na začátku je nepatrné droboučké semínko a na konci cesty rozkvetlá, vonící květina. A tehdy si trochu pyšně může říci: „ Tu krásu jsem stvořil já.“
Studeným a prozaickým jazykem slovníku se semeno definuje jako „rozmnožovací orgán vyšších cévnatých rostlin, který vzniká z vajíčka po oplození vaječné buňky (oosféry) a obsahuje zárodek (embryo) budoucí rostliny i pletiva se živinami pro jeho počáteční vývoj“. Jinými slovy, semínko v sobě ukrývá budoucí rostlinku a záleží pouze na nás, na naší péči, zda skutečně poroste a vykvete. Zatímco s plevely problémy nejsou, bez našeho přičinění rostou jako z vody (naopak zbavit se jich bývá problém), kulturní rostliny jsou přece jen náročnější a choulostivější. Vracejí tím daň za šlechtění, za krásné plné květy, které jsme si na přírodě tak trochu vydupali.
Kam pro semena?
Sehnat semena zeleniny ani květin dnes neznamená žádný problém, výběr je tak bohatý, že kolikrát nevíme, co zvolit. Sáhneme raději po vyzkoušených rostlinách, těch, co se pěstují v našem okolí. Můžeme i experimentovat, ale s rizikem neúspěchu. Zvlášť chataři a chalupáři by měli volit letničky i trvalky odolnější, méně náročné na vodu. Druhým způsobem, jak získat semínka, je vlastní sběr z dobře probarvených jedinců. Bez problému můžeme pěstovat afrikány, zatímco např. ostálky, i když je sebereme z plnokvětých forem, vykvetou i jednoduché. Ale i ty jsou nádherné! Jen je třeba vědět, že semena z vlastního sběru nezaručí vzhled původní matečné rostliny, tendují zpět k jednoduchosti.
Požadavky na výsevní substrát
Kvalitní substrát se stane základem úspěchu. Připravíme si zeminu s nízkým obsahem živin třeba jen čistou rašelinu nebo perlit. Zeminu musíme vydezinfikovat a tím se zbavit zárodků hub, plísní a škůdců, ale i semen plevelů. Chemickou ochranu nevolíme, protože není ekologicky šetrná. Lepší způsob je tepelné ošetření, jednoduše půdu mírně provlhčíme a propaříme při teplotě kolem 80°C asi dvacet minut. Teplotu zvyšujeme postupně. Zabalenou zeminu můžeme dát na pařák jako knedlíky, do trouby nebo mikrovlnky, kam přidáme i hrníček s vodou. Poté necháme pomalu vychladnout a dáme asi na deset dní odpočinout. V té době se uvolňuje z organických látek amoniak, jenž musí vyprchat. Jsme-li puntičkáři, můžeme kvalitu substrátu vyzkoušet tzv. salátovou zkouškou. Na substrát v zavařovačce vložíme několik salátových či řeřichových semen. Pokud je nezávadný, rychle vyklíčí. Dále věnujeme pozornost struktuře substrátu, který prosejeme. Jednotlivé částice by měly mít velikost 2-5mm, kvalitní nesmí obsahovat větší než 8mm. Srozumitelněji řečeno, musí být velice jemný, s nízkou objemovou hmotností, aby drobounká semínka nezatěžoval. K dalším atributům patří vysoká nasákavost a velká vzdušnost.
S prodávaným substrátem v poslední době nejsem spokojena, koupíte ho i zapařený, plesnivý a s ložisky pýru, dost nepříjemného plevele.
Semínka zatím čekala v suchu a chladu
Semena lze namočit, naklíčit, urychlí to růst, ale není to nezbytné, vhodné spíš pro větší semena ( fazole, hrách apod.). Semínka rozhodíme po substrátu, ne hustě, opatrně zatlačíme.
Po výsevu můžeme jemně překrýt přesátou rašelinou, jemným pískem nebo perlitem jako ochranu před růstem řas. Jemnou sprškou zalijeme, pak jen rosíme, aby se nevyplavily a neponičily jemné kořínky. Nádoby lze kvůli zachování stálé vlhkosti zakrýt folií. Vodu volíme měkkou z řeky, dešťovou, ne tvrdou z vodovodu nebo studně.
Sazeničky musíme vypiplat
Poměrně vysokou teplotu, kolem 23°C udržujeme až do vyklíčení, po objevení děložních lístků ji snižujeme podle požadavků rostliny, jinak by se vytahovaly a bledly. Postupně větráme, snímáme folii a otužujeme. Jakmile se objeví druhé pravé lístky, rostlinky přepichujeme. Při té příležitosti zakrátíme hlavní kořen, aby rozvětvil a lépe přijímal živiny. Po druhé přepichujeme podle velikosti třeba do kelímků. Na zahradu vysazujeme otužilé sazeničky kompaktního vzrůstu až po zmrzlých v květnu, nebo na noc chráníme geotextilií.
Pokud máme skleník, můžeme vysévat „ve velkém“, ale ani majitelé verand nebo pouze oken nepřijdou zkrátka. V menších nádobách lze vypěstovat kvalitní sazeničky i na parapetu okna. V krajním případě si můžeme předpěstované sazenice zakoupit na trhu. Je to jednodušší, ale zbavíme se krásného pocitu z pozorování zrození: Slupka semínka pukne a vyleze křehký bílý hádek, který zcela neomylně zamíří svisle dolů do země. Druhý zelenkavý naopak nahoru a brzy vytvoří něžné lístky. Dalo by se říci skutečný zázrak!
