Raný posel jara vystrkuje nesměle, ale statečně svou křehounkou hlavičku mezi zbytky sněhu.Letos se objevuje spíše mezi trsy svěže zelené trávy, ale na jeho něžné kráse to nic neubírá. Nepokvete dlouho, rychle rostoucí traviny a stále silnější sluníčko způsobí postupné usychání nadzemní části.
Ano, mluvím o dvou časně kvetoucích rostlinách, o sněžence a bleduli. Laikům splývají v jednu nebo si je pletou. Je také pravda, že sněženky můžeme brzy z jara koupit na ulici, s bledulí se běžně spíše nesetkáme.
Mléčně bílá
Latinské jméno sněženky GALANTHUS NIVALIS L.je odvozeno ze slov gala, což značí mléko a anthos, znamená květ. Upomíná na mléčně bílou barvu květů, druhové jméno má význam sněžný či rostoucí na sněhu.
Sněženka podsněžník je vytrvalá bylina mající drobnou jednoduchou vejčitou cibulku vytvořenou jediným dužnatým listem. Obalují ho dvě až tři tmavě hnědé šupiny, zbytky loňských listů. Z blanité pochvy vyrůstá mezi dvěma úzkými, masitými a ojíněnými listy přímý oblý stvol, na němž na převislé stopce vykvete voňavý kvítek, zpočátku chráněný blanitým toulcem. Bledý květ se skládá ze šesti okvětních plátků, vnější podlouhlé mají bílou barvu, zatímco tři kratší vnitřní, na okrajích srdčitě vykrojené, zelený lem. Vykvétá hned po roztátí sněhu v únoru až dubnu. Květ dozrává v trojpouzdrou tobolku s mnoha semeny. Ta jsou vybavena rohovitým výrůstkem, jenž velmi chutná mravencům. Díky nim se rostlina přirozeně šíří.
Velká inspirativní galerie rostlin
Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: ) Jsme dvě a každá jiná (Zdroj: )
Miluje neporušenou přírodu
Daří se jí v listnatých lesích, lužních hájích a vlhkých křovinatých porostech, ale na našem území je ve volné přírodě téměř vyhubená. Tvrdí se, že to způsobili lidé svými neuváženými jarními nájezdy a lovy na květy s případným vyrýpáváním cibulek. To je jen díl, větší vinu nese agresivní způsob zemědělství.To, že patří mezi typické posly jara se specifickými nároky na růst, se jí málem stalo osudné. Nyní patří mezi chráněné rostliny podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie „ohrožený druh“. Zahrádky zdobí spíše větší maloasijské druhy sněženek, jež i dříve kvetou. Sněženkám vyhovuje polostinné stanoviště, půda by měla být výživná a vlhká. Množí se cibulkami, které se sází na podzim až 15 cm hluboko, aby v létě nezaschly.
Nenápadná, ale jedovatá
Hlavně cibulky obsahují alkaloidy používané při terapii, převážně při obrně a zánětů nervů. Vzhledem k tomu, že je květina značně jedovatá, její užití náleží výhradně do rukou odborníka. Její další blahodárné účinky na zdraví se farmakologicky zkoumají. Otrava se projevuje sliněním, zvracením a průjmem.
Pokud nám sněženky přímo nerostou na zahrádce, raději se bez nich obejdeme. Možná, že ty nabízené a prodávané na ulici, jsou i dnes trhané ve volné přírodě.
Z řeckého leukós
Vzniklo pojmenování pro druhou jarní a ještě vzácnější cibuličku. Je o trošku robustnější, ale stejně křehká jako sněženka, za kterou bývá někdy zaměňovaná, bledule jarní (Leucojum vernum) z čeledi amarylkovitých. Velice dobře se jí daří na velmi vlhkých ( na rozdíl od většiny ostatních cibulovin) a výživných půdách, roste v zahradách, na nivních loukách, v lužních lesích v dosahu potoků a pramenišť. Brzy zjara z šupinatých cibulí ukrytých v půdě vyraší úzké, masité listy, obvykle 3-4 z jedné cibule. Na obloukovitě zahnutém bezlistém stonku se rozvine jeden, případně dva zvonkovité květy. Vonící kvítky mají šest lístků s výraznou žlutou skvrnou na hrotech. Lze ji považovat za určité výrazné znamínko, jímž se liší od sněženky. Dříve u nás rostla poměrně hojně, podobně jako v celé střední Evropě, ale kvůli ničivým zásahům do životního prostředí rychle ubývá stanovišť, ve kterých rostly. Dnes je bledule jarní jako ohrožený druh chráněná státem.
Bleduli můžeme pěstovat ve vlhkých výživných půdách na zahradě v polostínu. Vhodné místo je pod listnatými stromy. Po odkvětu nesmíme posekat zbývající čárkovité, leskle zelené listy, musí volně zatáhnout a předat zásobní látky do cibulí. Množí se semeny nebo dceřinými cibulkami. V cibulích se také nejvíce koncentrují jedovaté alkaloidy, např. leucojin, galathamin, lykorin, isotazatin. Nepříliš časté otravy se projevují sliněním, zvracením, průjmem a celkovou slabostí.
V zahradách se bledule jarní pěstuje již od začátku 15.století, na rozdíl od sněženky je u nás bledule původní rostlinou, které naše babičky říkali koukořička nebo koukořík. Obě květiny jsou vzácným symbolem naší jarní přírody.
