Právě v těchto zakaboněných, nijakých dnech, z pultů květinářství přetéká škála barev i tvarů květů. Vystavení poslové jara se činí, jejich kráse neodoláme. Mezi ty, které pozvednou naši šedivou náladu, bezesporu patří kvetoucí hrnková prvosenka. Stojí doslova pár kaček a radosti udělá mnoho. Za předpokladu, že se ubráníme ji postavit na stůl do vytopeného obýváku.
Lépe se ji povede na parapetu u okna, vzdáleného od ústředního topení při optimální teplotě 12 – 15 ° C. Zaléváme dle potřeby do misky, přebytečnou vodu asi po hodině slijeme. Substrát by však neměl nikdy úplně vyschnout. Zajistíme-li rostlině vyšší vlhkost vzduchu, velice jí prospějeme. V době kvetení ji každých 14 dní přihnojujeme slabým roztokem organického hnojiva. Na rostlině, hlavně v teplém a suchém prostředí, mohou parazitovat mšice a roztoči.
Blízká příbuzná prvosenky jarní
Prvosenka bezlodyžná ( Primula vulgaris) patří do čeledi prvosenkovitých a vyskytuje se ve více než pěti stech druzích po celé severní polokouli. U nás roste prvosenka bezlodyžná více na Slovensku, v českých lesích spíše najdeme prvosenku jarní s květy na vysokém stvolu.
Jedná se o vytrvalou bylinu, jež dorůstá poměrně malé výšky, asi 5-10cm. Měkké svraskalé listy tvoří přízemní růžici, z niž vyrůstají květy. Trubkovitý hranatý kalich je až 15 mm dlouhý a má dlouhé, do poloviny délky střižené cípy. Koruna je světle žlutá, v ústí oranžová, v průměru má až 30 mm. Plodem je tobolka. Mnoho kultivarů je však vyšlechtěno do odstínů od žluté, bílé přes červené druhy až po modré. Mohou být i vícebarevné nebo mají kontrastní zvlněné lemy nebo plný květ. Vznikaly postupným křížením se známou prvosenkou jarní – žlutým petrklíčem. Květy se otvírají začátkem března a během dubna, podle počasí.
Při dobré péči rostlina vydrží více let. Je pravda, že některé vyšlechtěné kultivary ( většinou ty nejbarevnější a nejsložitější), jsou velice náročné a většinou ne plně mrazuvzdorné. Ty se vyplatí pěstovat ve studených sklenících nebo světlých chodbách pouze s venkovním letněním. Prakticky ale je možné po odkvětu prvosenku přesadit do zahrady a dále ji pěstovat jako venkovní rostlinu. Daří se jí dobře na skalkách, ne na přímém slunci. Při práci s ní by se měli mít na pozoru citliví jedinci, protože chlupy na listech obsahují primin, který při dotyku dráždí pokožku a vyvolává puchýřky.
Množíme nejlépe dělením trsů
Prvosenka, původně rostlina světlých lesů (vykvete ještě před rašením listů stromů) krásně roste polostinném až světlém stanovišti, nesnáší však letní přímý úpal. Vyhovuje jí těžší, humózní a vlhčí půda. Pokud se jí na stanovišti daří a pěkně roste, lze ji jednoduše a se zaručeným úspěchem množit dělením. Vyjmeme ji z půdy, rozdělíme přerostlý trs na několik dílů, jež opět zasadíme. Lépe vyniknou vysazené ve skupinách. Lze použít i způsob řízkování nebo přímý výsev ze semen. Ta vyséváme v březnu a pro zaručení stálé vlhkosti pěstební nádobu zakryjeme sklem.
A také je to léčivka
I když pro tyto potřeby se využívají jiné druhy, volně rostoucí prvosenka jarní nebo vyšší. „ Bukvice(tj. prvosenka) k žádnému lékařství více se neužívá jako k dnavé nemoci,“ napsal už v roce 1596 Mattioli ve svém Herbáři. „ Kořen vařený dává se proti kamenu v ledví a měchýři. Voda z bukvice do nosu vpuštěná mozek sílí a zrak ostří. Kvítí přikládá se také na uštknutí štírův, pavoukův a sršňův.“
Obsahuje saponiny, glykosidy, silice a vitamín C. Nálevy z květů uvolňují hleny a usnadňují odkašlávání, tlumí záněty. Správně usušená droga si zachovává žlutou barvu a úžasnou medovou vůni, již si přináší i do chutného čaje. Pokud se na prvosenky vydáme, musíme mít na paměti, že se jedná o rostliny chráněné a nesmí se vyrývat. Barevné pěstované variety jsou pro léčebné účely bezcenné.
