Kapská, usambarská fialka neboli santpaulie k nám přišla poměrně nedávno z teplých oblastí východní Afriky. Na sklonku 19. století ji na svých botanických cestách objevil starosta okresu Usambara baron Walter von Saint Paul-Claire. Odtud také pochází její možná nazvání.
Do Německa se dostala díky misionářům, kterým tehdy ještě trošku nenápadná a drobná kytička učarovala. Hned se dostala do rukou šikovných šlechtitelů a výsledkem je mnoho odrůd. Vyšlechtěné kultivary se chlubí zajímavými barvami od bílé, přes růžovou k modré, existují i vícebarevné odrůdy. Sortiment doplňují i květiny plnokvěté a jednoduché, některé mají zvlněné až filigránské okraje. Také listy si neponechaly svoji původní vizáž, honosí se různými tvary a odstíny zelené barvy.
Rostliny vytvářejí nevelké kompaktní trsy se sametově chlupatými zelenými listy na dlouhých řapících. Během celého roku se objevují malá ( asi tři cm v průměru) kvítka, uspořádaná v okvětí, složená z několika květů. Bývají jednoduché nebo plnokvěté, s vlnitými korunními plátky, dnes v rozmanité barevné škále.
Jednoduchá péče, spolehlivý výsledek
Africká fialka je velice nenáročná rostlina, v létě ji vyhovuje polostinné stanoviště, nesnáší sluneční úpal, který poškozuje listy i květy. V zimě ji umístíme na světlé místo, pravidelně květináčem otáčíme, aby světlo proniklo ke všem částem rostliny. Teplota by se celoročně měla pohybovat kolem 18°C-21°C, nesnáší studený průvan. Jediné úskalí spočívá v zálivce. Zaléváme odraženou, nejlépe dešťovou vodou do misky. Půdu udržujeme neustále vlhkou, ale rostlina nesnáší trvalé přemokření, které spolehlivě zlikviduje kořeny. Při zalévání vrchem hrozí vyhnití listového srdíčka. Také rosení, tolik žádané jinými rostlinami, fialce nesvědčí. Rostlina dobře roste v propustném substrátu s rašelinou. Pokud si nekoupíme speciální pro fialky, namícháme si ho sami z dvou dílů listovky, tří dílů drnovky a po jednom jehličnatky a rašeliny s přídavkem říčního písku. Hnojíme velice opatrně, slabou koncentrací v týdenních intervalech, raději méně než více. Lze použít Kristalon Start, jenž pomůže vytvářet zelenou hmotu, používá se na počátku vegetačního růstu, pak přejdeme na Kristalon Plod a Květ za účelem bohatého nasazení květů. V zimním období, po odkvětu dochází ke krátké době odpočinku, kdy omezíme zálivku a vyloučíme hnojení. Rostliny ale velice brzy opět rozkvetou.
Velice ochotně se rozmnožuje listovými řízky, nejlépe na jaře a v létě, možno však po celý rok. Zdravý list s řapíkem v délce kolem 3cm šikmo uřízneme a vložíme do sklenice s vodou. Přitom dbáme, aby ve styku s ní byl pouze řapík, nikoli čepel. Během asi tří týdnů se objeví nová kořenová soustava. Mohou se zároveň vyrůstat bokové rozetky, jež raději odstraníme, rostlinu by zbytečně vysilovaly. Zakořeněné zasadíme do malého květináčku a následuje již standardní péče. Je možné kořenit i ve vlhkém písku. Květů se dočkáme poměrně brzy, již několik měsíců po zasazení. Další možnost, jak rozmnožit fialky, je dělení dceřiných růžic při přesazování.
Škůdcům a chorobám se můžeme vyhnout
Hlavně v době množení a při nerespektování vegetačních podmínek jsou náchylné na roztoče a molice. Hnilobu kořenů zaviníme nadbytečnou zálivkou, v kombinaci se studeným vzduchem ( dlouhodobě pod 14°C) ji spolehlivě zahubíme. Světlé skvrny na listech způsobuje sluneční úpal, stačí rostlinu umístit na vhodné místo. Pokud po přelití dojde k hnilobě srdíčka, listy ochabují a stagnují, rostlinu raději odstraníme, protože choroba je infekční a ohrozila by i dosud zdravé jedince.
